Modrá břidlice
| Modrá břidlice | |
|---|---|
 Modré bridlice z ostrova Île de Groix, Bretaň | |
| Zařazení | metamorfovaná hornina facie modrých břidlic |
| Hlavní minerály | modrý amfibol (glaukofán), crossit, riebeckit, křemen, rutil |
| Textura | jemnozrnná |
| Barva | šedá až modrá |
Modrá břidlice nebo glaukofanit nebo glaukofanová břidlice je přeměněná hornina typická pro vysokotlakou a nízkoteplotní metamorfózu, která představuje facii modrých břidlic.
Termín glaukofanit zavedl roce 1888 chorvatský geolog Mihal Kispatič.[1] Termín modrá břidlice zavedl v roce 1962 americký geolog United States Geological Survey Edgar Bailey.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Modré břidlice jsou příznačné pro subdukční metamorfózu, která je spojena se zánikem oceánské zemské kůry. Horniny jsou při těchto procesech vystaveny relativně nízkým teplotám v rozmezí 200–500 °C, ale střednímu až vyššímu tlaku 6–18 kbar.[2] Tyto podmínky odpovídají hloubkám kolem 15–18 km. Jejich protolitem jsou nejčastěji mafické horniny, řidčeji i pelitické nebo křemenno-živcové horniny.
Případným pokračováním subdukce a zvýšením teploty nad 500 °C dochází ke vzniku eklogitů. Častým jevem provázejícím modré břidlice je dekomprese a nárůst teploty, což má za následek retrográdní metamorfózu do facie zelených břidlic. V nově vzniklých zelených břidlicích mohou pak být nalezeny relikty lawsonitu a glaukofánu, nebo pseudomorfózy klinozoisitu s albitem a paragonitem po lawsonitu.[2]
Minerální složení a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějším horninotvorných minerálem modrých břidlic je glaukofán, sodný amfibol s často přimíseným crossitem nebo riebeckitem. Běžnou příměsí jsou epidot, rutil, křemen a jiné.[1] Pro modré břidlice je velmi typická asociace glaukofanitu s paragonitem, která vzniká reakcí:[2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V Českém masívu jsou modré břidlice přítomny v oblasti Krkonoš, typickou lokalitou je výskyt u Železného Brodu.[1] Na Slovensku jsou modré břidlice poměrně vzácné. Lze je najít v příkrovu Bôrky blízko Štítnika a Hnúště[3], Hačavy, Bôrky, Lúčky a na vrchu Radzim.[4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Modré břidlice nemají žádné významné ekonomické využití.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modrá bridlica na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c http://www.geologie.estranky.cz přístup: 22-03-2017
- ↑ a b c Putiš, M., 2004; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 132 s.
- ↑ a b Veľký, J. a kolektív, 1978; Encyklopédia Slovenska II. zväzok písmená E — J. Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, s. 167
- ↑ Klein, C., 2006; Mineralógia. Oikos-Lumon, Bratislava, 658 s.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Wolfhard Wimmenauer: Petrographie der magmatischen und metamorphen Gesteine. Enke Verlag, Stuttgart 1985, ISBN 3-432-94671-6.
- Myron G. Best: Igneous and Metamorphic Petrology. 1. vyd. W.H. Freemann & Company, San Francisco 1982, ISBN 0-7167-1335-7, S. 399 f.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu modrá břidlice na Wikimedia Commons
