Modrá břidlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Modrá břidlice
Modré bridlice z ostrova Île de Groix, Bretaň
Modré bridlice z ostrova Île de Groix, Bretaň
Zařazenímetamorfovaná hornina
facie modrých břidlic
Hlavní minerálymodrý amfibol (glaukofán), crossit, riebeckit, křemen, rutil
Texturajemnozrnná
Barva(y)šedámodrá

Modrá břidlice nebo glaukofanit nebo glaukofanová břidlice je přeměněná hornina typická pro vysokotlakou a nízkoteplotní metamorfózu, která představuje facii modrých břidlic.

Termín glaukofanit zavedl roce 1888 chorvatský geolog Mihal Kispatič.[1] Termín modrá břidlice zavedl v roce 1962 americký geolog United States Geological Survey Edgar Bailey.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Modrá břidlice v polarizačním mikroskopu při rovnoběžných nikolech

Modré břidlice jsou příznačné pro subdukční metamorfózu, která je spojena se zánikem oceánské zemské kůry. Horniny jsou při těchto procesech vystaveny relativně nízkým teplotám v rozmezí 200–500 ° C, ale střednímu až vyššímu tlaku 6–18 kbar.[2] Tyto podmínky odpovídají hloubkám kolem 15–18 km. Jejich protolitem jsou nejčastěji mafické horniny, řidčeji i pelitické nebo křemenno-živcové horniny.

Případným pokračováním subdukce a zvýšením teploty nad 500 ° C dochází ke vzniku eklogitů. Častým jevem provázejícím modré břidlice je dekomprese a nárůst teploty, což má za následek retrográdní metamorfózu do facie zelených břidlic. V nově vzniklých zelených břidlicích mohou pak být nalezeny relikty lawsonitu a glaukofánu, nebo pseudomorfózy klinozoisitu s albitem a paragonitem po lawsonitu.[2]

Minerální složení a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším horninotvorných minerálem modrých břidlic je glaukofán, sodný amfibol s často přimíseným crossitem nebo riebeckitem. Běžnou příměsí jsou epidot, rutil, křemen a jiné.[1] Pro modré břidlice je velmi typická asociace glaukofanitu s paragonitem, která vzniká reakcí:[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V Českém masívu jsou modré břidlice přítomny v oblasti Krkonoš, typickou lokalitou je výskyt u Železného Brodu.[1] Na Slovensku jsou modré břidlice poměrně vzácné. Lze je najít v příkrovu Bôrky blízko Štítnika a Hnúště[3], Hačavy, Bôrky, Lúčky a na vrchu Radzim.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Modré břidlice nemají žádné významné ekonomické využití.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modrá bridlica na slovenské Wikipedii.

  1. a b c http://www.geologie.estranky.cz přístup: 22-03-2017
  2. a b c Putiš, M., 2004; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 132 s.
  3. a b Veľký, J. a kolektív, 1978; Encyklopédia Slovenska II. zväzok písmená E — J. Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, s. 167
  4. Klein, C., 2006; Mineralógia. Oikos-Lumon, Bratislava, 658 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wolfhard Wimmenauer: Petrographie der magmatischen und metamorphen Gesteine. Enke Verlag, Stuttgart 1985, ISBN 3-432-94671-6.
  • Myron G. Best: Igneous and Metamorphic Petrology. 1. vyd. W.H. Freemann & Company, San Francisco 1982, ISBN 0-7167-1335-7, S. 399 f.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]