Giselbert Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giselbert Lotrinský
Narození 890
Úmrtí 2. října 939 (ve věku 48–49 let)
Andernach
Potomci Gerberga Lotrinská
Otec Reginar I. Henegavský
Příbuzenstvo
otec Reginar I. Henegavský
matka Alberada
manželka Gerberga Saská
syn Jindřich
dcera Alberada
dcera Hedvika
dcera Gerberga

Giselbert Lotrinský (885-900?- 2. října 939 u Andernachu)[1] byl vévoda lotrinský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Giselbert se narodil jako syn hraběte Reginara Dlouhokrkého, který patřil s částí lotharingijské šlechty k příznivcům Karla Prosťáčka a provolal jej roku 911 králem Lotharingie.[2] Zato se mu dostalo od krále ocenění v podobě udělení titulu marchio. Reginar roku 915 zemřel a král se rozhodl sjednotit svá území ve Francii a Lotharingii, přičemž záměrně opomenul nároky Reginarova dědice Giselberta.

Giselbertova mocenská základna ležela v Ardenách[3] a královo rozhodnutí vedlo k eskalaci konfliktu, jež nakonec vyústil ve vzpouru. Roku 919[4] či 920 "zvolili mnozí Lotharingijci za vládce, principa, když předtím odpadli od krále Karla" právě Giselberta.[5] Giselbert se účastnil porůznu měnících se koalicí proti králi i proti sobě navzájem s ostatními nespokojenci mezi něž patřil Hugo z Neustrie a Heribert II. z Vermandois.[6] Roku 924 nabídl Giselbert novému králi Rudolfovi Burgundskému, že se stane jeho leníkem a na jaře 925 mu společně s Otou z Verdunu složil lenní hold.

Jindřich Ptáčník však využil Rudolfova zaneprázdnění normanskými nájezdníky a krátce nato napadl Giselbertovu pevnost Zülpich. Po získání rukojmích ustoupil zpět za Rýn a již na konci roku se Lotharingie vzdala Východofranské říši.[7] [pozn. 1] Po roce 930 se Giselbert účastnil vojenské podpory Heriberta z Vermandois, který donedávna věznil Karla Prosťáčka a přebíhal mezi Rudolfem Burgundským a Jindřichem Ptáčníkem dle aktuální potřeby. Válka pustošila území Francie i Lotharingie. Lotharingijci pod vedením Giselberta bojovali na Heribertově straně proti králi Rudolfovi.[10] Boje mezi Rudolfem a Heribertem pokračovaly do roku 934, kdy Jindřich Ptáčník vyslal na Rudolfův trůn své vyslance, mezi nimiž byl i Giselbert, aby působili "v Heribertův prospěch" a tak bylo uzavřeno první příměří. V červnu 935 se u řeky Chiers sešel Jindřich Ptáčník, Rudolf Burgundský a jeho jmenovec Rudolf II. Burgundský a uzavřeli smlouvu o přátelství.

Rudolf Burgundský však již v lednu 936 zemřel a novým králem byl v červnu korunován Ludvík Zámořský,[pozn. 2] syn Karla Prosťáčka. Téhož roku zemřel v červenci i Jindřich Ptáčník a nástupcem se stal jeho syn Ota I., který změnil dosavadní pojetí vlády a na rozdíl od svého otce začal prosazovat zvláštní postavení krále, což vedlo k hluboké krizi královské moci. Několik vévodů, mezi nimiž byl i Giselbert,[pozn. 3] Eberhard Franský a Otův bratr Jindřich se snažilo o převrat a byli ochotni riskovat i královraždu. Giselbert se nakonec rozhodl změnit stranu a nabídl přísahu věrnosti Ludvíkovi, který nejdříve odmítl, ale poté ji roku 939 přijal.

Ve třetím roce Otova kralování vyplenili jeho bratr Jindřich, vévoda Eberhard, hrabě Giselbert Lotrinský a další spojenci jejich zločinu krutě předrýnskou oblast. Když se to dozvěděl králův přítel Udo, zabil Eberharda, zatímco Giselberta s jeho pomocníky dal utopit v Rýně.
— Dětmar z Merseburku[13]

U Andernachu se 2. října 939 uskutečnila bitva. Mezi Otovi spojence patřil Heribert z Vermandois, Hugo Veliký, Arnulf Flanderský a Vilém Normandský a i přesto se zpočátku zdálo, že vítězství nebude na jeho straně. Povedený útok dvou franských hrabat změnil situaci. Eberhard zemřel na bitevním poli a Giselbert se na útěku z bitevní pláně utopil v Rýnu.[11] Ota neměl dost sil, aby jeho potomstvo vyhnal z území v Ardénách, ale odebral jim vévodský titul a udělil jej svému mladšímu bratrovi Brunovi, který zastával post arcibiskupa kolínského.[9]

Gerberga po letech věnovala opatství St. Rémy bohaté statky v oblasti Meersenu, aby získala pravidelné modlitby za spásu své duše i duše Giselbertovy.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pravděpodobně roku 928 či 929[8] se Giselbert stal Jindřichovým zetěm, když se oženil s Gerbergou, což zdá se společně s uznáním titulu vévody lotrinského zapřičinilo změnu jeho politické orientace.[9]
  2. Ludvík se na ihned po Giselbertově skonu na podzim 939 ožení s Giselbertovou vdovou Gerbergou, sestrou Oty I., který zpočátku nebude svazkem příliš nadšen.[11]
  3. Při Otově korunovační hostině v Cáchách v srpnu 936 ještě zastával úlohu komořího a ceremoniáře.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.fmg.ac
  2. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 31. Dále jen Francouzští králové. 
  3. VAN DER HORST, Han. Dějiny Nizozemska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-487-4. S. 44. Dále jen Dějiny Nizozemska. 
  4. Francouzští králové, str. 33
  5. Francouzští králové, str. 38
  6. Francouzští králové, str. 40
  7. Francouzští králové, str. 41
  8. www.genealogie-mittelalter.de
  9. a b Dějiny Nizozemska , str. 40
  10. Francouzští králové, str. 42-43
  11. a b c Francouzští králové, str. 51
  12. Dějiny Nizozemska, str. 40
  13. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha : Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 70.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]