George Montagu, 2. hrabě z Halifaxu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
George Montagu, 2. hrabě z Halifaxu
2ndEarlofHalifaxByJoshuaReynoldsNSArtGallery.jpg
Narození 6. října 1716
Dover
Úmrtí 8. června 1771 (ve věku 54 let)
Dover
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Politická strana Toryové
Partner(ka) Anna Falkner
Děti Lady Elizabeth Montagu
unknown daughter Montague
Rodiče George Montagu, 1st Earl of Halifax a Lady Mary Lumley
Příbuzní Barbara Montagu (sourozenec)
Caroline Montagu[1] a John George Montagu[1] (vnuci)
Funkce Lord Privy Seal (1770–1771)
Lord Lieutenant Irska
Ministr obchodu Spojeného království (do 1761)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Montagu, 2. hrabě z Halifaxu (George Montagu-Dunk, 2nd Earl of Halifax, 2nd Viscount Sunbury, 3rd Baron Halifax) (6. října 17168. června 1771) byl britský státník, generál a dvořan z významného šlechtického rodu Montagu, jeho strýc Charles Montagu, 1. hrabě z Halifaxu byl v letech 1714-1715 britským premiérem. Od služby v armádě a v nižších funkcích u dvora přešel jako stoupenec toryů do politiky. Během dvaceti let byl ministrem kolonií, zahraničí, vnitra, námořnictva a místokrálem v Irsku, na počátku vlády Jiřího III. patřil k nejvlivnějším osobnostem Velké Británie. Získal Podvazkový řád, jeho jméno nese Halifax, hlavní město v Novém Skotsku.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zámek Horton Hall v hrabství Northamptonshire

Byl prasynovcem státníka 1. hraběte z Halifaxu, pocházel z početné rodiny George Montagu, 1. hraběte z Halifaxu (1684-1739)[pozn. 1], a jeho druhé manželky Mary Lumley (1690-1726), dcery 1. hraběte ze Scarborough. Byl jediným synem a měl šest sester. Studoval v Etonu a v Cambridge, po otci zdědil v roce 1739 titul hraběte z Halifaxu s členstvím ve Sněmovně lordů. Svou kariéru zahájil u dvora nejprve jako komoří prince waleského (1743-1744), poté byl nejvyšším lovčím království (1744-1746) a královským sudím v jižních hrabstvích (1746-1748). Za války o rakouské dědictví sloužil také v armádě a v roce 1745 dosáhl hodnosti plukovníka.

Jako stoupenec toryů se ve dvaatřiceti letech stal členem vlády ve funkci prezident úřadu pro obchod a kolonie (1748-1761), od roku 1749 byl též členem Tajné rady. Podporoval rozvoj zámořských kolonií v severní Americe a obchod s nimi, proslul jako schopný administrátor, ale jako extrémně zkorumpovaný politik neměl příliš dobrou pověst. Jako vlivný člen vlády byl již mimo aktivní vojenskou službu, v návaznosti na svou předchozí službu ve válce dosáhl ale i kariérního postupu v armádě (generálmajor 1755, generálporučík 1759). Vrcholu kariéry dosáhl po nástupu Jiřího III., který podporoval stranu toryů. Halifax tehdy spolu s G. Grenvillem patřil k nejvlivnějším státníkům a v první polovině 60. let 18. století vystřídal několik dalších funkcí. Byl místokrálem v Irsku (1761-1763), prvním lordem admirality (1762), státním sekretářem zahraničí (1762-1763) a vnitra (1763-1765)[pozn. 2]. V roce 1764 získal Podvazkový řád, do vlády se vrátil po několikaleté přestávce v rámci Northova kabinetu jako lord strážce tajné pečeti (1770-1771), v lednu 1771 se stal znovu státním sekretářem zahraničí, ale zemřel v červnu téhož roku.

Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1741 se oženil s Anne Richards (1726-1753), dědičkou bohatého podnikatele Sira Thomase Dunka. Na základě toho Halifax později užíval příjmení Dunk-Montagu. Z jejich manželství pocházely tři dcery, z nichž dvě zemřely v mládí, nejmladší Elizabeth (†1768) se provdala za příbuzného Johna Montagu, 5. hraběte ze Sandwiche (1743-1814).

Jeho majetkem byl dnes již neexistující zámek Horton Hall v hrabství Northamptonshire, v Londýně nechal postavit palác Hampton Court House (1757).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jeho strýc, první ministr Charles Montagu, 1. hrabě z Halifaxu zemřel bez potomstva a titul hraběte s opětovným pořadovým číslem 1. byl obnoven v roce 1715 pro jeho synovce Georga
  2. Správa Irska v 18. století byla specifická v tom smyslu, že místokrálové jmenovaní vesměs z řad nejvyšší aristokracie do Irska vůbec neodjeli nebo se tam zdržovali jen sporadicky. To jim pak umožňovalo zastávat souběžně další vysoké úřady v Londýně, což je případ právě 2. hraběte z Halifaxu. Místokrálem v Irsku byl od 6. října 1761, přičemž od 17. června 1762 byl zároveň prvním lordem admirality. Dne 14. října 1762 byl pak jmenován ministrem zahraničí, načež admiralitu opustil o čtyři dny později. To znamená, že ve dnech 14. až 18. října 1762 byl souběžně irským místokrálem, prvním lordem admirality a ministrem zahraničí. V srpnu 1763 pak z ministerstva zahraničí přešel na ministerstvo vnitra, načež teprve o měsíc později (22. září 1763) rezignoval na post irského místokrále

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.