George Grey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sir George Grey
Sir George Grey, 2nd Bt.jpg
Narození 11. května 1799
Gibraltar
Úmrtí 9. září 1882 (ve věku 83 let)
Alma mater Oriel College
Politická strana Whigové
Funkce Člen 11. parlamentu Spojeného království (1832–1834)
Člen 12. parlamentu Spojeného království (1835–1837)
Člen 13. parlamentu Spojeného království (1837–1841)
Chancellor of the Duchy of Lancaster (červen 1841 – srpen 1841)
Člen 14. parlamentu Spojeného království (1841–1847)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir George Grey, 2. baronet Grey (Sir George Grey, 2nd Baronet Grey of Fallodon) (11. května 1799, Gibraltar9. září 1882, Fallodon Hall, Anglie) byl britský státník ze starobylého rodu Greyů, synovec premiéra 2. hraběte Greye. Čtyřicet let byl poslancem Dolní sněmovny za Liberální stranu a v několika vládách zastával různé funkce. Celkem 14 let byl ve třech funkčních obdobích britským ministrem vnitra.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Gibraltaru jako jediný syn námořního kapitána Sira George Greye (1767-1828), po matce Mary Whitbread (1770-1858) byl potomkem bohaté podnikatelské rodiny Whitbreadů. Vystudoval v Oxfordu, původně měl být duchovním, ale zvolil kariéru v justici a od roku 1826 působil jako úspěšný právník. V letech 1832-1852 a 1853-1874 byl členem Dolní sněmovny za Liberální stranu[pozn. 1]. Brzy po vstupu do parlamentu začal zastávat i nižší vládní funkce, v letech 1834-1835 a 1835-1839 byl státním podsekretářem kolonií, poté byl nejvyšším vojenským sudím (1839-1841), od roku 1839 byl též členem Tajné rady. Členem vlády se stal poprvé v roce 1841 krátce před pádem Melbournova kabinetu jako lord kancléř vévodství lancasterského. Po návratu liberálů k moci se v Russelově vládě stal poprvé ministrem vnitra (1846-1852). V této funkci měl zásluhu na zlepšení hygienických podmínek a veřejného zdravotnictví (krátce poté byl zřízen samostatný úřad pro zdravotnictví). Proslul také svými aktivitami v době irského hladomoru v roce 1847. Přes nabytou popularitu v roce 1852 neuspěl ve volbách.

Do parlamentu byl znovu zvolen v doplňovacích volbách v roce 1853 za město Morpeth, a i když původně odmítl účast v koaliční Aberdeenově vládě, nakonec přijal post ministra kolonií (1854-1855)[pozn. 2]. V následující Palmerstonově vládě byl znovu ministrem vnitra (1855-1858). Kvůli názorovým neshodám s Palmerstonem v jeho dalším kabinetu obdržel původně jen méně vlivný post lorda kancléře vévodství lancasterského (1859-1861)[1], ale nakonec se potřetí stal ministrem vnitra (1861-1866). V roce 1874 neuspěl ve volbách a odešel do ústraní na své sídlo Fallodon House.

Byl ženatý s Anne Ryder (1805-1893), dcerou lichfieldského biskupa Henryho Rydera a vnučkou významného státníka 1. hraběte z Harrowby. Měli spolu jediného syna Charlese Greye (1835-1874), který sloužil v armádě, dosáhl hodnosti podplukovníka. Vnuk Edward Grey (1862-1933) byl později dlouholetým ministrem zahraničí.

Jeho sestra Jane Grey (1804-1838) byla manželkou 1. barona Northbrooka, ministra financí a námořnictva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V letech 1832-1847 byl poslancem za město Devonport (dnes součást Plymouthu . Přístav Devonport (původně Plymouth Dock) vděčil za svůj vzestup králi Vilémovi III., který zde založil loděnice. Stoupající význam přístavu vedl k tomu, že volební reformou z roku 1832, kterou prosadil Georgův strýc premiér Charles Grey, získal Devonport volební právo s dvěma poslaneckými mandáty. Spolu s G. Greyem byl prvním poslancem za Devonport admirál Edward Codrington. Od roku 1847 byl Grey poslancem za hrabství Northumberland, kde krátce předtím zdědil statky.
  2. Od roku 1794 fungovalo společné ministerstvo kolonií, které bylo za krymské války rozděleno na dva samostatné úřady. Dosavadní ministr války a kolonií vévoda z Newcastle setrval na novém postu ministra války a George Grey se stal prvním samostatným ministrem kolonií.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • JENKINS, Roy: Gladstone; Praha, 2000 s. 78, 130 ISBN 80–7260–040–0