Galigai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Galigai
Narození 19. května 1568
Florencie
Úmrtí 8. července 1617 (ve věku 49 let)
Paříž
Povolání dvorní dáma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Léonora Dori řečená Galigai, maršálka z Ancre, (19. května 1568 Florencie8. července 1617 Paříž) byla soukojenkyní Marie Medicejské, na kterou měla velký vliv.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jejím otcem byl tesař a její matka byla chůvou u medicejského dvora když se v srpnu 1573 narodila Marie Medicejská, v roce 1588 ji velkovévoda Francesco jmenoval pokojskou své neteře. Potom sloužila Marii, která byla princeznou toskánskou a po svatbě s Jindřichem IV. francouzskou královnou.

I když Léonora pocházela ze skromných poměrů, díky tomu, že byla soukojenkyní Marie Medicejské, už jako malá vstoupila na dvůr medicejských. S Marií se staly velkými přítelkyněmi a když Marie odjížděla do Paříže, Léonora šla jako její dvorní dáma s ní. Původně byla chudá, přesto se její bohatství stalo časem ohromným; benátský vyslanec je v roce 1617 odhaduje na patnáct milionů liber, což je jako tři čtvrtiny ročního rozpočtu království.

Když se stala jednou z nejmocnějších žen ve Francii, vymohla si na královně matce a regentce Ludvíka XIII. povýšení svého muže Concina Conciniho do hodnosti francouzského maršála. Ten tak získal titul maršála z Ancre.

Podle pomlouvačů byla rozmarná a chamtivá; zasažena epilepsií, kterou medicína té doby nebyla schopná léčit, Leonora Galigai se obrátila k vymítání a dál k praktikám čarování.

Po vraždě jejího mocného manžela se stala obětí spiknutí, byla souzena jako čarodějnice, sťata a její tělo bylo spáleno v roce 1617.

Když se její soudci ptali, jaká kouzla použila, aby opanovala ducha Marie Medicejské, Léonora řekla: „Mé kouzlo bylo opanovat silné duchy pomocí duší slabých.“[zdroj?]

Ohlas v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Ve svých románech La Magicienne, Aelius Sejanus, La Femme Cathenoiseji ji nepřímo napadá francouzský autor Pierre Matthieu (1563-1621).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Národní francouzská knihovna:Pierre Mathieu (francouzsky)