Gaius Suetonius Paulinus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gaius Suetonius Paulinus
Gaius Suetonius Paulinus, římské lázně v Bath, Somerset
Gaius Suetonius Paulinus, římské lázně v Bath, Somerset
Narození10
pravděpodobně Pesaro, Itálie
ÚmrtíDesetiletí od 60
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál, římský konzul
Doba služby49–69
Sloužilvelitel římských legií
BitvyBitva o Anglesey
Bitva u Watling Street
Bitva u Bedriaka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Gaius Suetonius Paulinus[1] (41–69 n. l.) byl římský generál známý především jako velitel, který v tehdejší římské provincii Británii porazil královnu Boudiccu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O jeho rodině se toho ví málo, ale pravděpodobně pocházela z Pisaura (dnešní Pesaro) v Itálii. Žádné informace o možném příbuzenství s životopiscem Suetoniem nejsou.[2]

Mauretania Tingitana[editovat | editovat zdroj]

Poté, co v roce 40 n. l. Suetonius sloužil jako praetor byl následujícího roku jmenován guvernérem Mauretánie, tehdejší římské provincie. Společně s římským generálem Gnaeem Hosidiem Getou potlačil vzpouru vedenou Aedemonem v této hornaté provincii po smrti místního vládce, kterého nechal císař Caligula popravit.[3] V roce 41 byl Suetonius prvním římským velitelem, který převedl armádu přes pohoří Atlas.[4] Plinius starší cituje jeho popis oblasti ve své Naturalis historia.[5]

Guvernér Británie[editovat | editovat zdroj]

V roce 58 ještě než byl jmenován konzulem[2], se stal guvernérem Británie a nahradil zemřelého Quinta Verania. [6] Suetonius pokračoval v jeho politice agresivního podmaňování kmenů v dnešním Walesu a první dva roky ve funkci byl úspěšný. Jeho pověst generála soupeřila s pověstí Gnaeem Domitiem Corbulonem.[7] Pod jeho velením sloužili i dva budoucí guvernéři: Quintus Petillius Cerialis jako velitel 9. legie Hispana[8] a Gnaeus Julius Agricola[9].

V roce 60 nebo 61 podnikl Suetonius útok na ostrov Anglesey, útočiště uprchlíků a pevnost druidů. Kmeny na jihovýchodě provincie využily jeho nepřítomnosti a vzbouřily se proti římské nadvládě pod vedením královny Boudiccey. Kolonie Camulodunum (dnešní Colchester) byla zničena, její obyvatelé mučeni, znásilňováni a zabíjeni. Suetonius se svými legiemi poté co si podrobil tuto část provincie pochodoval na Londinium (Londýn), další pevnosti rebelů. Usoudil, že nemá dost mužů na stálou obranu města a nařídil jeho evakuaci. Město bylo zničeno, obyvatelé Londinia stihl stejný osud jako v Camulodunu, stejně dopadlo Verulamium (St Albans).[10]

Suetonius spojil 14. legii Gemina s částí 20. legie Valerie Victrix a všemi dostupnými pomocnými jednotkami. Velitel 2. legie Augusta Poenius Postumus sídlící v Exeteru odmítl své muže Suetoniovi poskytnout. I přesto byl Suetonius schopen shromáždit asi deset tisíc mužů. Římané čelili obrovské přesile, podle Cassia Diona bylo Britů na 230 000.[11] Přesto Římané zvítězili. Není jisté kde se bitva odehrála, pravděpodobně ve West Midlands – u Cuttle Mill, 2 míle jihovýchodně od Towcesteru v Northamptonshire, což odpovídá na topografickému popisu historika Tacita. Bylo zde na velké ploše nalezeno mnoho lidských kostí.[12] Římská taktika a disciplína zvítězila nad britskou přesilou. Brity znevýhodňovala také přítomnost jejich vlastních rodin, které umístili do vozů na okraji bojiště a porážka se změnila v masakr. Podle Tacita bylo zabito téměř osmdesát tisíc Britů, ve srovnání s pouhými čtyřmi stovkami Římanů. Boudicca se otrávila a Postumus, který svým mužům odepřel podíl na vítězství, spáchal sebevraždu.[13]

Suetonius posílil svou armádu legionáři a pomocnými jednotkami z Germánie a pokračoval v boji proti zbývajícím ohniskům odporu, což se však ukázalo jako kontraproduktivní. Nový římský guvernér provincie Britanie Gaius Julius Alpinus Classicianus zaslal císaři Neronovi zprávu ve které vyjádřil znepokojení se Suetoniovým postupem. Obával se, že Suetoniova agresivní politika povede pouze k vyhrocení nepřátelství. Císař Nero poslal do provincie svého zástupce Polyclita aby obvinění prošetřil. Nakonec pod záminkou, že Suetonius ztratil některé lodě byl zbaven velení a nahradil ho smířlivější Publius Petronius Turpilianus.[14] Suetonius se vrátil do Říma a muž jménem Gaius Suetonius Paulinus byl v roce 66 jmenován konzulem. Což mohl být buď syn stejného jména,[2] nebo samotný generál,[15] jež byl jmenován do této funkce podruhé.[16]

Rok čtyř císařů[editovat | editovat zdroj]

V roce 69, během roku občanských válek, které následovaly po smrti Nerona (viz Rok čtyř císařů), byl jedním z nejvyšších generálů a vojenských poradců Othona, který se prohlásil císařem.[17] On a Aulus Marius Celsus porazili Aula Caecinu Aliena, jednoho z Vitelliových generálů (Vitellius byl dalším adeptem na císařský trůn) v první bitvě u Bedriaka poblíž Cremony. Suetonius nedovolil svým mužům využít vítězství a výhodného postavení a byl proto obviněn ze zrady.[18] Když Caecina spojil svou armádu s armádou Fabia Valenta, Suetonius doporučil Othonovi, aby neriskoval bitvu. Nebyl ale vyslechnut, což vedlo k rozhodující porážce Othona u Bedriaka.[19] Suetonius byl zajat Vitelliem. Získal milost tvrzením, že bitvu záměrně prohrál, i když to byla téměř jistě lež.[20] O jeho dalším osudu žádné zprávy nejsou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaius Suetonius Paulinus na anglické Wikipedii.

  1. Známý jako Paullinus. Když Tacitus odkazuje na Gaia Suetonia Paulina pouze jedním jménem, téměř vždy používá „Suetonius“ spíše než „Paulinus“ a tato konvence se používá i v pozdějších pramenech, které často dávají přednost použití „Paulinus“, protože „Suetonius“ se obvykle chápe jako historik
  2. a b c A. R. Birley, "Suetonius Paullinus, Gaius (fl. c.AD 40–69)", Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004; online edn, May 2006, accessed 9 May 2014
  3. Cassius Dio, Roman History 60:9
  4. Cassius Dio, Roman History 60:9
  5. Plinius starší, Natural History 5.1
  6. Tacitus, Agricola 14
  7. Tacitus, Annals 14.29
  8. Tacitus, Annals 14.32
  9. Tacitus, Agricola 5
  10. Tacitus, Agricola 15-16; Annals 14.29-33; Cassius Dio, Roman History 62.7
  11. Cassius Dio, Roman History 62.8
  12. ROGERS, Byron. The original Iron Lady rides again. Daily Telegraph. 11 October 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Tacitus, Annals 14.34-37; Cassius Dio, Roman History 62.8-12
  14. Tacitus, Agricola 16; Annals 14.38-39
  15. FIELDS, Nic. Boudicca's Rebellion AD 60-61. [s.l.]: [s.n.], 2011-04-19. ISBN 978-1-84908-313-3. S. 22. (anglicky) 
  16. BBC - History - Historic Figures: Suetonius (?) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Tacitus, Histories 1:87
  18. Tacitus, Histories 2:23-26
  19. Tacitus, Histories 2.31-44
  20. Tacitus, Histories 2.60

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]