Gótská válka (535–554)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gótská válka
konflikt: Justiniánovo znovudobytí bývalé Západořímské říše
{{{alt}}}
trvání: 535554 (18–19 let)
místo: Itálie a Dalmácie
výsledek: vítězství Byzance
změny území: Sicílie, střední Itálie a Dalmácie připojeny k Východořímské říši
strany
Východořímská říšeVýchodořímská říše Východořímská říše
Hunové
Herulové
Sklaveni
Langobardi
Ostrogótské království
Franské království
Alamani
Burgundi
velitelé
Byzantská říše Justinián I.
Východořímská říše Belisarius
Východořímská říše Mundus †
Východořímská říše Ioannes
Východořímská říše Narses
Východořímská říše Bessas
Východořímská říše Germanus
Východořímská říše Liberius
Východořímská říše Conon
Východořímská říše Artabazes
Východořímská říše Constantinianus
Východořímská říše Vitalius
Východořímská říše Cyprian
Theodahad
Witiges
Ildibad
Erarich
Totila
Teias
Uraias
Uligisalus
Asinarius
Indulf

Gótská válka byl konflikt mezi Byzantskou říší za vlády císaře Justiniána I. a Ostrogótským královstvím (oficiálně nazývaným Italské království), který se odehrál v letech 535 až 554 na Apeninském poloostrově, v Dalmácii, na Sardinii, na Sicílii a na Korsice. Východořímský císař Justinián I. se snažil znovu získat provincie bývalé Západořímské říše, které Římané ztratili ve válkách s germánskými kmeny v předchozím století, a de facto tak obnovit jednotnou Římskou říši. Válka následovala po slavném byzantském dobytí provincie Afrika, kde Byzanc porazila jiný germánský kmen, Vandaly, když vojevůdce Belisar v září roku 533 vstoupil vítězoslavně do Kartága, a Byzanc tak ovládla většinu severní Afriky. I útok na Itálii pak vedl Belisar.

Historici obyčejně dělí válku do dvou fází: První probíhala od roku 535 do roku 540. Byzantinci v ní velmi rychle dobývali jedno území za druhým. Tato fáze končí pádem ostrogótského hlavního města Ravenny a ovládnutím Itálie byzantskými vojsky. Druhá fáze (540–553) začala tím, že se ostrogótskému králi Witigesovi podařilo získat na svou stranu perského krále Husrava I., který začal plenit Sýrii, Palestinu a zejména Antiochii, z níž zbyly jen ruiny. Belisar byl převelen na blízkovýchodní bojiště a Ostrogótové se v Itálii vrhli do protiofenzivy, vedeni vojevůdcem a brzy i králem Totilou. Tato ofenziva byla odražena až po dlouhém boji byzantským generálem Narsesem, který Totilu zabil v bitvě u Tagin.[1] Narses v roce 554 souběžně odrazil vpád Franků a Alamanů, načež se Justinián ujal vlády v Itálii. Vyhlásil tzv. pragmatickou sankci, která říkala, že poměry se vracejí před ostrogótskou vládu, což doprovázely i rozsáhlé restituce.

Justiniánova říše v roce 555 rozšířená o části bývalé Západořímské říše

Římská říše se tak vrátila v plné slávě, ale jen na malou chvíli. Byzantská vláda v Itálii byla velmi komplikovaná. Země byla válkou zdevastovaná a vylidněná. Navíc několik měst v severní Itálii se proti Byzantincům bránilo až do roku 562. Byzanc tak nebyla schopna zastavit invazi Langobardů v roce 568. Na území Itálie pak vzniklo Langobardské království a Byzanc natrvalo ztratila kontrolu nad většinou Apeninského poloostrova. Udržela se jen na Sicílii, na jižním cípu poloostrova a kolem Říma. Gótskou válku zachytili historici Jordanes a Prokopios z Kaisareie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gothic War (535–554) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]