František Šimer
| Prof. MUDr. František Šimer | |
|---|---|
 Univerzitní profesor MUDr. František Šimer | |
| Narození | 20. dubna 1899 Praha,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. září 1943 (ve věku 44 let) Berlín,  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Povolání | primář interního oddělení |
| Zaměstnavatel | Plzeňská městská nemocnice |
| Titul | Univerzitní profesor MUDr. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Šimer (20. dubna 1899 Praha – 8. září 1943 Berlín, věznice Plötzensee[1]) byl český lékař, vysokoškolský pedagog. Pro odbojovou činnost byl nacisty popraven.
Život
[editovat | editovat zdroj]Absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1929 až 1931 absolvoval studijní pobyt v biochemickém ústavu v Middlesex-Hospital v Londýně. Ve školním roce 1938–1939 byl přednostou Ústavu patologické fyziologie Univerzity Komenského v Bratislavě, kde přednášel a stačil napsat troje skripta. V souvislosti s rozpadem Československa odešel na základě vlastního rozhodnutí do Plzně, i když mohl na Slovensku působit i nadále.[2][3]
V roce 1939 byl jmenován[4][5] primářem interního oddělení Plzeňské městské nemocnice, dnešní (2017) II. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.[5] Profesor MUDr. František Šimer pracoval na klinice spolu se svým asistentem MUDr. Vilémem Hlinkou.[6]
Jeho manželkou byla slovenská malířka Ester Šimerová-Martinčeková. V osobě primáře Šimera se spojily nesporné kvality lékařské s osobní odvahou při pomoci domácímu protiněmeckému odboji.
Odbojová činnost
[editovat | editovat zdroj]Lékaři Šimer a Hlinka v prostorách kliniky ukrývali ilegální odbojové pracovníky, kteří tak získali čas k vyhotovení falešných osobních dokladů, jež jim umožňovaly život v ilegalitě na různých místech protektorátu.[5] Oba lékaři tak během druhé světové války zachránili několik životů ilegálních pracovníků. Nejen že osoby hledané gestapem ukrývali, ale sháněli pro ně i stravovací lístky, falešné křestní a domovské doklady, fiktivní občanské legitimace apod. Pacientům, kterým hrozilo vězení z politických důvodů nebo přesun do koncentračního tábora, prodlužovali nemocniční pobyt nebo vystavovali osvědčení o pracovní neschopnosti.[7] Od léta 1941 do června 1942 nalezli na tomto oddělení postupně útočiště čelní představitelé ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVODu) z Prahy: podplukovník Tomáš Berka; inspektor I. třídy finanční stráže Karel Prokop; radiotelegrafista Otto Linhart[8] a jeho bratr Václav Linhart; organizátor ÚVODu v západních Čechách MUC. Václav Rusý; radista svobodník Oldřich Dvořák (z paradesantního výsadku STEEL) a dalších asi 25 ilegálních pracovníků.[9][10]
Prozrazení, zatčení, odsouzení, ...
[editovat | editovat zdroj]Jejich protiněmecká činnost byla prozrazena[5] a oba lékaři byli dne 2. srpna 1942[9][11] zatčeni a ještě téhož roku obviněni z následujících deliktů:[7]
- Provádění finančních sbírek ve prospěch lidí hledaných gestapem;[12]
- rozšiřování letáků a jiného tisku Říši nepřátelského;[12]
- organizované zcizování potravinových lístků pro osoby hledané gestapem;[12]
- zcizování úředních listin pro vystavování osobních dokumentů na falešná jména osobám hledaných gestapem;[12]
- zhotovení vysílací stanice a její činnosti proti Říši;[12]
- ukrývání zbraní a jiných výbušnin a[12]
- organizovaná činnost pro krytí a úschovu osob hledaných gestapem.[12]
Text obžaloby sestavili vyšetřující soudci v Plzni.[7] Vzhledem k závažnosti deliktů (uvedených v některých bodech), které měly povahu těžkých trestných činů, byla kauza obou lékařů přesunuta v prosinci 1942 do Berlína k lidovému soudu.[7] Ten odsoudil v únoru roku 1943 Františka Šimera na patnáct let odnětí svobody a Viléma Hlinku na osm let odnětí svobody (vinni ve všech výše uvedených bodech).[7] Ovšem proces byl znovu otevřen. Proběhla další slyšení a pro oba lékaře padl rozsudek smrti. Oba byli popraveni 8. září 1943[9][11] v ranních hodinách.[7] V noci ze 7. na 8. září bylo popraveno 186 vězňů.
Manželka Ester se pokoušela svého manžela zachránit i za cenu rozprodání majetku. Milosti sice dosáhla, ale František Šimer byl popraven dříve, než byla milost doručena.[13]
Pamětní deska
[editovat | editovat zdroj]
V Plzni poblíž ulice Edvarda Beneše na zdi pavilonu profesora Dr. Františka Šimera (ve Fakultní nemocnici Bory) se nachází [p 1] pamětní deska se jmény obou lékařů.[14] Na pamětní desce je nápis:
ZDE PŮSOBILI
UNIV. PROFESOR MUDR. FRANTIŠEK ŠIMER
A JEHO ASISTENT MUDR. VILÉM HLINKA.
ZA VLASTENECKOU ČINNOST V R. 1941 - 42 BYLI ŽALÁŘOVÁNI
A 8. IX. 1943 V BERLÍNĚ POPRAVENI.
PLZEŇSKÁ ŽUPA Ú.J. ČS. LÉKAŘŮtext na pamětní desce[14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GSP souřadnice: 49°43′56″ s. š., 13°22′33″ v. d. [14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KÖSTER, Freimut. In Erinnerung an Karlrobert Kreiten (1916–1943), Künstler, Pianist, Terroropfer [online]. ©2002–2017 [cit. 15. 9. 2017]. Dostupné z: http://karlrobertkreiten.de/nachruf/namen-der-hingerichteten.php
- ↑ M. Bernadič:História Ústavu patologickej fyziológie LF UK. www.patfyz.sk [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16.
- ↑ J. Čársky: Začiatky biologickej aplikácie chémie na LF v Bratislave
- ↑ LENC, Zdeněk. Výlet do minulosti. Stodůlecký posel. Květen 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d II. interní klinika Fakultní nemocnice Plzeň (Historie) [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné online.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (1941–1943). 3., uprav. vyd. Praha: Laguna, 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166, 167, 168, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941, 351 s.; 1941–1943, 253 s.; 1943–1945, 415 s.); toto je druhý sv...
- ↑ a b c d e f ŠLAPÁKOVÁ, Nikola. Právní postavení obyvatelstva Protektorátu Čechy a Morava, se zaměřením na české obyvatelstvo (region Plzeňsko); kapitola: Univ. prof. MUDr. František Šimer a MUDr. Vilém Hlinka. 2013 [cit. 2016-05-14]. 42 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni - Fakulta právnická - Katedra právních ději. Vedoucí práce JUDr. et Mgr. Vendulka Valentová. s. 29. Na základě materiálů Archivu města Plzně (AmP); k dispozici ve formátu PDF; Digitální knihovna Západočeské univerzity v Plzni. Dostupné online.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (1941–1943). 3., uprav. vyd. Praha: Laguna, 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Soumrak bohů, Jízda Valkýr, s. 20, 151, 166, 167, 168. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941, 351 s.; 1941–1943, 253 s.; 1943–1945, 415 s.); toto je druhý sv..
- ↑ a b c LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-10.
- ↑ LUDVÍK, Karel. František Peltán – čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Plzeňská lůžková zařízení [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-07.
- ↑ a b c d e f g Archiv města Plzně (AmP), fond Opis rozsudků, karton 2265, inv. č. 35.
- ↑ HRTKO, Vlado. Sloboda a prvá slovenská šachová carte maxima. In: Pražská šachová společnost: blog Vlada Hrtka [online]. 17. 11. 2016 12:47:27 [cit. 22. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.blog.praguechess.cz/index.php?blog=hrtko
- ↑ a b c KAJUGA. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Plzeň - město, ulice Edvarda Beneše, na zdi pavilonu prof. Dr. Františka Šimera, FN Bory: www.vets.cz, 2006-04-14 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online.
