Přeskočit na obsah

František Krček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. Dr. František Krček
František Krček (Národní album, 1899)
František Krček (Národní album, 1899)
Narození8. října 1869
Lvov, Haličské království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. března 1916 (ve věku 46 let)
Veliký Novgorod, Rusko
Národnostpolská, česká
Alma materLvovská univerzita
Povoláníetnograf, filolog, překladatel
ChoťAleksandra Lipnicka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Krček (8. října 1869, Lvov, Halič12. března 1916, Veliký Novgorod, Rusko), též Franciszek Krček, byl česko-polský slavista, filolog, folklorista a překladatel.

Titulní strana polského vydání knihy Aloise Jiráska "Ráj světa" v překladu Františka Krčka.

Pocházel z česko-polské rodiny usazené ve Lvově. Jeho otec František Krček pocházel z Čech a v haličské metropoli působil jako člen divadelního orchestru. Česky se naučil až v dospělosti.[1] Po maturitě (1887) studoval nejprve právo a poté klasickou filologii, polonistiku a slavistiku na filozofické fakultě lvovské univerzity. Studium ukončil získáním doktorátu roku 1893 (prací Modlitewnik Nawojki: Studyum językowe), v 90. letech 19. swtoletí studoval rovněž na univerzitách v Praze (mj. u Jana Gebauera a Josefa Zubatého), Lipsku a Berlíně. Během lvovských studií byl v akademickém roce 1890/91 předsedou tamní Akademické čítárny. Na lvovské univerzitě se v roce 1908 habilitoval prací Grupy dźwiękowe polskie tart i cir(z)ć, jako odpowiedniki starobulgarskiej trit, oraz ich donioslość dla odbudowy wokalizmu praslowianśkiego i praindoeuropejskiego. Převzetí univerzitní stolice slavistiky (jako nástupce zesnulého Antoniho Kaliny)[1] ve Lvově ztroskotalo kvůli Krčkovým osobním rozepřím.[2]

Vyučoval na gymnáziích ve Lvově a v Jarosławi. V roce 1895 ve Lvově s Antonim Kalinou, Stefanem Ramułtem a jinými polskými folkloristy a jazykovědci založil Etnografickou společnost (Towarzystwo Ludoznawcze, dnešní Polskie Towarzystwo Ludoznawcze). Byl členem krakovské Akademie věd a umění (Akademia Umiejętności, zde fungoval od roku 1898 jako člen její Jazykové komise), jedním z redaktorů etnografického časopisu Lud a členem představenstva lvovské Literární společnosti Adama Mickiewicze (Towarzystwo Literackie im. Adama Mickiewicza), založené roku 1886 za účelem výzkumu, dokumentace a zpřístupňování Mickiewiczova díla a života.[3] Věnoval se jazykovědným, a po r. 1908 hlavně folkloristickým a literárněvědným studiím. Sestavoval bibliografie obsahu dobových lvovských časopisů. Za terénním výzkumem dojížděl mj. do haličských Tater, v Zakopaném (a švýcarském Davosu) pobýval též z léčebných důvodů.

Byl znalcem, propagátorem a překladatelem české literatury do polštiny, zvláště děl Aloise Jiráska – přeložil mj. jeho Ráj světa (Raj świata: Obraz dziejowy Alojzego Jiráska, Krakov 1897) a Filosofskou historii (Dzieje filozofów: Powieść, Lvov 1912). Dále přeložil Legendu o sv. Prokopu (Legenda o św. Prokopu, Lvov 1900), práce Jaroslava Vrchlického, Jakuba Arbesa a dalších českých autorů. Pro polskou Velkou všeobecnou ilustrovanou encyklopedii (Wielka Encyklopedia Powszechna Ilustrowana), vydávanou v letech 1890–1914 ve Varšavě, psal medailony o českých spisovatelích. Přispíval do polských odborných a populárních časopisů (mj. Pamiętnik Literacki, Tydzień, Kwartalnik Historyczny, Gazeta Narodowa, Gazeta Lwowska).

Začátek první světové války ho zastihl na ruském území v okolí Novogrodku v minské gubernii, kde pobýval v domě rodiny své ženy Aleksandry rozené Lipnické. Jako rakouskému státnímu občanovi mu byl znemožněn návrat do vlasti a zabaven pas. Krček byl internován ve Velikém Novgorodě, stále mu však hrozil nucený přesun za Volhu.[4] V Novgorodě se mu prudce zhoršil zdravotní stav a následně zemřel na srdeční záchvat.[5]

Kromě samostatných knižních publikací je autorem asi 200 studií, článků, vědeckých zpráv a recenzí. Některé z nich podepisoval zkratkou "Dr Fr. K.".

  • Modlitewnik Nawojki: Studyum językowe, Kraków 1894.
  • Jasełka Krośnieńskie z roku 1661, Kraków 1900.
  • Pisanki w Galicji (3 svazky), Lwów 1893–1895.
  • Grupy dźwiękowe polskie tart i cir(z)ć, jako odpowiedniki starobulgarskiej trit, oraz ich donioslość dla odbudowy wokalizmu praslowianśkiego i praindoeuropejskiego, Lwów 1907.
  • Zbiór powieści i legend, Lwów 1908.
  1. a b Polski Słownik Biograficzny, díl 15, Wrocław 1970, s. 258.
  2. Mirosław Skarżyński: Nieznane listy Jana Baudoina de Courtenay do Kazimierza Nitscha z lat 1905–1928, cz. I: 1905–1910, in: LingVaria 2 (2007), č. 1, s. 167-190, zde s. 174.
  3. Krček Franciszek - Encyklopedia PWN - źródło wiarygodnej i rzetelnej wiedzy. encyklopedia.pwn.pl [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (polsky) 
  4. Ś. p. Franciszek Krczek.. Збруч [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  5. Gazeta Polska (Moskva). 18.3.1916, roč. 2, čís. 76. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Stanisław Urbańczyk: Krček (Krczek) Franciszek, in: Polski Słownik Biograficzny, díl 15, Wrocław 1970, s. 258 - 259.
  • Kazimierz Nitsch: Ze wspomnień językoznawcy, Kraków 1960.
  • Jerzy Śliziński: Z korespondencji Alojzego Jiráska z Polakami, Wrocław 1955.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]