Francouzská (Praha)
| |||
|---|---|---|---|
 Francouzská ulice: pohled od křižovatky s Blanickou (odbočuje vpravo) k náměstí Míru | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 2, Praha 10 | ||
| Čtvrť | Vinohrady, Vršovice | ||
| Poloha | 50°4′20,27″ s. š., 14°26′38,09″ v. d. | ||
| Začíná na | Náměstí Míru 50°4′29″ s. š., 14°26′15″ v. d. | ||
| Končí na | Moskevská, Ruská 50°4′19″ s. š., 14°27′3″ v. d. | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Francie | ||
| Další údaje | |||
| Délka | asi 1,1 km | ||
| Kód ulice | 446823 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Francouzská ulice je jedna z významných ulic v Praze, v městských čtvrtích Vinohrady a Vršovice. Je součástí dopravního spojení od náměstí Míru na jihovýchod. Její délka je asi 1,1 km. Ulicí vede také tramvajová trať.
Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]
Ulice byla původně částí cesty vedoucí od Žitné brány směrem na východ do tehdejší vsi Vršovice, nazývala se tedy Vršovická silnice. Procházela vinicemi, na nichž vznikly v 19. století Vinohrady (jednou z usedlostí s vinicí poblíž byla zaniklá usedlost Konstantinka).[1]
Podél silnice v letech 1867–1878 začala vznikat uliční zástavba a v roce 1878 byla celá ulice – zhruba od dnešní Legerovy, přes dnešní náměstí Míru (původně Purkyňovo náměstí) až do Vršovic – pojmenována po Františkovi Palackém (1798–1879), českém historikovi, politikovi a spisovateli. Západní část až k náměstí Míru se potom od roku 1926 (s přestávkou v letech 1940–1945) nazývá Anglická ulice, východní část od náměstí Míru je od roku 1926 Francouzská (opět s přestávkou: v letech 1940–1945 Bismarckova, pak krátce v letech 1945–1947 znovu Palackého); název odkazuje na Francii jako stát, který se za první světové války přidal na stranu Trojdohody (mírové uspořádání Evropy po první světové válce a státy Dohody nebo jejich hlavní města připomíná i pojmenování dalších ulic v okolí náměstí Míru – Americká, Anglická, Bělehradská, Belgická, Italská, Jugoslávská, Londýnská, Rumunská, Římská, Záhřebská).[2]
Trasa ulice[editovat | editovat zdroj]
Ulice (podle číslování domů) začíná na náměstí Míru a směřuje mírně do kopce na jihovýchod. Doleva z ní odbočuje Blanická a doprava Uruquayská, na další křižovatce doleva Sázavská a doprava Záhřebská a ještě na další křižovatce doleva Budečská a doprava Jana Masaryka.
Potom ulice začíná klesat a zahýbá více k východu; zleva do ní ústí Slovenská, doprava odbočuje Máchova. Ve svahu na severní straně mezi Francouzskou a Slovenskou jsou Bezručovy sady. Zhruba v polovině kopce je vpravo malé náměstí, z něhož odbočují Krymská, Donská a Voroněžská, a Francouzská tu přechází z katastru Vinohrad do Vršovic. Doprava ještě odbočuje krátká ulička U Staré sokolovny a na další křižovatce Francouzská ulice končí; v přímém směru na ni navazuje opět do kopce vedoucí Ruská, doprava odbočuje k Vršovickému náměstí Moskevská (včetně tramvajových kolejí).
Významné nebo zajímavé budovy a místa:
- Francouzská 585/1 – nárožní novorenesanční dům z let 1888–1889 podle projektu architekta Karla Jandy, sídlí v něm Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily[3]
- Francouzská 75/4 – sedmipatrová funkcionalistická budova od Jaromíra Krejcara postavená v letech 1930–1931 pro Jednotu československých soukromých úředníků; v interiéru se nacházela kavárna, restaurace a v suterénu společenský sál (později tu sídlila Státní arbitráž, nyní je tu hudební klub)[4]
- Francouzská 808/19 – Obvodní soud pro Prahu 2
- na východním konci Bezručových sadů vedou od Francouzské ulice vlevo (na sever) schody k nedaleké Šalounově vile
- ve Francouzské jsou také pamětní desky známých osobností: Francouzská 593/5 – JUDr. Josef Herold (na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady; starosta Vršovic);[5] Francouzská 436/36 – Alois Eliáš (český generál, předseda protektorátní vlády mezi léty 1939 a 1941, popravený za svou odbojovou činnost nacisty)
Tramvaje mají na Francouzské dvě zastávky: Jana Masaryka, Krymská. V letech 1950 a 1961 došlo na dolním konci Francouzské ke dvěma tramvajovým nehodám, kdy v oblouku na křižovatce s Moskevskou tramvaj vykolejila a vjela na chodník.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Francouzská 75/4 -
Pohled od zastávky Jana Masaryka na západ, k náměstí Míru -
Pohled od zastávky Jana Masaryka opačným směrem, k východu -
Budova Obvodního soudu pro Prahu 2 (Francouzská 808/19, Sázavská 808/2) -
Pamětní deska s bustou Aloise Eliáše (nároží Francouzská 436/36, Jana Masaryka 436/51) -
Činžovní domy na pravé straně Francouzské, proti Bezručovým sadům -
Východní konec Francouzské (křižovatka s Moskevskou a Ruskou)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Konstantinka. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2020-10-16 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Lašťovka, Ledvinka (1997), s. 47
- ↑ Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily, Francouzská 585/1. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2021-06-01 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Dům Jednoty čsl. soukromých úředníků. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-07-30 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Josef Herold, Francouzská ulice č.p. 593/5. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-07-20 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. 3. Karlova třída – U Půjčovny. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 821, 822.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 343.
- LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 1. díl (A-N). 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 604 s. ISBN 80-85983-24-9. S. 173, 174.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzská na Wikimedia Commons - Encyklopedie Prahy 2: Francouzská (Vinohrady)
