François Benoist

François Benoist
François Benoist
Narození	10. září 1794; Nantes
Úmrtí	6. května 1878 (ve věku 83 let); Paříž
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání	varhaník, hudební skladatel a hudební pedagog
Zaměstnavatelé	Národní konzervatoř hudby a tance (od 1819)
Ocenění	Římská cena (1815); rytíř Řádu čestné legie (1851)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Benoist (10. září 1794, Nantes – 6. května 1878, Paříž) byl francouzský varhaník, hudební pedagog a skladatel.

Životopis

François Benoist studoval od roku 1811 na pařížské konzervatoři u Catela a Adama. Roku 1815 vyhrál Prix de Rome za kantátu Oenone. Po ukončení pobytu v Itálii pracoval od roku 1819 jako první královský dvorní varhaník a vyučující na konzervatoři. Jeho žáky byli César Franck, Camille Saint-Saëns, Charles Lecocq, Louis Lefébure-Wely a Adolphe Adam. Od roku 1840 byl premier chef de chant pařížské Opery.^[1].

Léonore et Félix, komická opera, 1821
Chœur d'adieu, 1836
La Gipsy, Ballett, 1839
Le Diable amoureux, balet, 1840
Bibliothèque de l'organiste, 12 svazků, 1841 - 1861
Messe de Requiem pour trois voix d'homme et une d'enfant, avec accompagnement d'orgue ad libitum, 1842.
Othello, opera, 1844
L'Apparition, opera, 1848
Nisida ou les Amazones des Açores, balet, 1848
Pâquerette, autor baletu Arthur Saint-Léon, 1851
Deux Préludes, 1860
Recueil de quatre morceaux pour orgue: Andante, Fugue sur le Pange lingua, Marche religieuse, Communion, 1861
Messe à 4 voix, orgue et orchestre, 1861
Ave Maria pour mezzo-soprano
Kyrie à 4 voix
O Salutaris à une voix,
Cantique à la Sainte Vierge

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Benoist na německé Wikipedii.