François Fénelon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Excelence
Mons. François Fénelon
Arcibiskup z Cambrai
François de Salignac de la Mothe-Fénelon
François de Salignac de la Mothe-Fénelon
Církevřímskokatolická
Arcidiecézecambraiská
SídloCambrai
PředchůdceJacques-Théodore de Bryas
NástupceJean d'Estrées
Osobní údaje
Datum narození6. srpna 1651
Místo narozeníSainte-Mondane, Royal Standard of the King of France.svg Francouzské království
Datum úmrtí7. ledna 1715
Místo úmrtíCambrai, Royal Standard of the King of France.svg Francouzské království
Národnostfrancouzská
Vyznánířímskokatolické
PovoláníCírkevní heraldikaŘímskokatolický duchovní
Významné díloLes Aventures de Télémaque
CitátMilovat znamená nepovznášet se na toho druhého, ale snižovat se k němu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Fénelon, plným jménem François de Salignac de la Mothe-Fénelon[1] (6. srpna 16517. ledna 1715) byl francouzský teolog, básník a spisovatel, od roku 1696 arcibiskup v Cambrai. Byl zastáncem kvietismu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejznámějším literárním dílem jsou Příhody Telemachovy (francouzsky Les Aventures de Télémaque; 1693-94), jež napsal jako vychovatel burgundského vévody Ludvíka, vnuka Ludvíka XIV., pro svého svěřence. Další spisy jsou filozofické, pedagogické či politické.

Ohlas ve výtvarném umění[editovat | editovat zdroj]

Angelica Kauffmanová: Telemachus mezi nymfami Kalypso; 1782; Metropolitní muzeum umění

Scény z románu Příhody Telemachovy měly ohlas ve výtvarném umění 18. a 19. století. Angelica Kauffmanová se jim věnovala opakovaně. Namalovala například obletování Telemacha nymfami, jež byly dcerami Kalypso a Odysea, tedy Telemachovými sestrami. Láska nymfy Eucharis k Telemachovi posloužila jako námět obrazu J. L. Davida z roku 1818.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Fénelon na anglické Wikipedii.

  1. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Francois Fenelon. www.newadvent.org [online]. [cit. 2016-10-23]. Dostupné online. 
  2. Gettyho institut v Malibu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Stať „Fénelon" je na str. 292–294.]
  • CIPRO, Miroslav. Fénelon a výchova: k 300. výročí vydání příběhů Telemachových. 1. vyd. Praha: M. Cipro, 1999. 19 s. ISBN 80-238-3881-4.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. [Stať „Fénelon" je na str. 88–90; autor František Xaver Šalda.] Dostupné online.
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. cnb000656461. [Stať „Fénelon" je na str. 323–341.]
  • TEREZIE, M. Fénelon, labuť cambraiská: obraz křesťanského vychovatele. V Brně: Tiskem a nákladem Papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1898. 99 s. cnb002116564.
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 4., F – Holbecke (sešity 83–130). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926–1930. 1002 s. [Stať „Fénelon" je na str. 65–66.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]