Flavius Rufinus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Flavius Rufinus
Narození 335
Gallia Aquitania
Úmrtí 27. listopadu 395 (ve věku 59–60 let)
Konstantinopol
Národnost Keltové
Příbuzní Saint Sylvia of Aquitaine
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Flavius Rufinus (? Elusa, Akvitánie27. listopadu 395 Konstantinopol) byl východořímský státník, v roce 395 fakticky vládnoucí namísto mladého císaře Arcadia.

V roce 379 vstoupil do služeb císaře Theodosia I. a brzy se domohl značného vlivu. V letech 388 až 392 byl magistrem officiorum, od roku 392 konzulem a v letech 392 až 395 prefektem pretoria Východořímské říše. Když císař Theodosius odtáhl v roce 394 na západ proti uzurpátoru Eugeniovi, zaujal postavení hlavního rádce císaře Arcadia, Theodosiova sedmnáctiletého syna, jenž zůstal v Konstantinopoli. Po Theodosiově smrti v lednu 395, kdy vládu oficiálně převzali Honorius v Západořímské říši a Arcadius ve Východořímské říši, pak určoval hlavní směr východořímské politiky, podobně jako v západní polovině říše Stilicho.

V roce 395 se na Balkáně vzbouřili Vizigóti, usazení zde na základě dohody z roku 382, a pod vedením Alarichovým plenili tamní provincie. Ze žárlivosti vůči Stilichonovi odmítl Rufinus pomoc od západořímské říše, což Alarichovi dovolilo protáhnout Makedonií až do Řecka a vydrancovat zde Attiku i Peloponnés. Rufinus byl rovněž zodpovědný za ostrý kurz vlády vůči pohanům v prvních měsících po Theodosiově smrti.

Političtí odpůrci mu zpravidla vytýkali touhu po majetku a mocichtivost (snaha stát se švagrem císaře) a jejich počet ponenáhlu rostl. Byl zabit v Konstantinopoli dne 27. listopadu 395. Jeho vrahy byli spiklenci kolem vojevůdce Gainy, ariána gótského původu. Někdy se soudí, že v pozadí vraždy stál Stilicho.

Související články[editovat | editovat zdroj]