Fenylmerkurinitrát
| fenylmerkurinitrát | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fenylmerkurinitrát |
| Anglický název | Phenylmercuric nitrate |
| Německý název | Phenylquecksilber(II)-nitrat |
| Sumární vzorec | C6H5HgNO3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 55-68-5 |
| Číslo EC (enzymy) | 200-242-9 |
| PubChem | 16682924 |
| UN kód | 1895 |
| SMILES | C1=CC=C(C=C1)[Hg]O[N+](=O)[O-] |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 339,702 g/mol |
| Teplota tání | 176–186 °C (349–367 °F; 449–459 K) |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H301 H314 H372 H400 H410 |
| P-věty | P260 P264 P270 P273 P280 P301+310 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P314 P321 P330 P363 P391 P405 P501 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fenylmerkurinitrát je organická sloučenina rtuti se silnými antiseptickými a antimykotickými účinky.[2]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fenylmerkurinitrát je hořlavá, těžko vznětlivá, bílá, pevná látka bez zápachu, která je velmi málo rozpustná ve vodě.[3] Fenylmerkurinitrát dráždí oči, kůži a dýchací cesty. Expozice fenylmerkurinitrátu může způsobit bolest v krku, kašel, malátnost a bolesti břicha. Fenylmerkurinitrát může způsobovat alergickou vyrážku.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fenylmerkurinitrát se využívá jako konzervační činidlo.[4] Dříve se využíval pro dezinfekci ran, je ale vysoce toxický, zejména pro ledviny. V minulosti se fenylmerkurinitrát využíval také v antikoncepci, kvůli jeho spermicidním vlastnostem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phenylmercuric nitrate na anglické Wikipedii a Phenylquecksilber(II)-nitrat na německé Wikipedii.
- ↑ a b Phe-Mer-Nite. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Xu, Y.; He, Y.; Li, X.; Gao, C.; Zhou, L.; Sun, S.; Pang, G. (2013). "Antifungal effect of ophthalmic preservatives phenylmercuric nitrate and benzalkonium chloride on ocular pathogenic filamentous fungi". Diagnostic Microbiology and Infectious Disease. 75 (1): 64–7. doi:10.1016/j.diagmicrobio.2012.09.008. PMID 23102555.
- ↑ GESTIS-Stoffdatenbank [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-12. (německy)
- ↑ L. A. Weed, E. E. Ecker: . In: . Band 49, Nr. 5, 1. Januar 1931,S. 440–449, JSTOR:30081385.
