Felipe Ripoll Morata
| Blahoslavený Felipe Ripoll Morata | |
|---|---|
| Kněz a mučedník | |
| Narození | 14. září 1878 Teruel, Španělsko |
| Úmrtí | 7. února 1939 (ve věku 60 let) Pont de Molins, Španělsko |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Svátek | 7. únor |
| Státní občanství | Španělsko |
| Vyznání | katolická církev |
| Blahořečen | 1. října 1995 Jan Pavel II. |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Felipe Ripoll Morata (14. září 1878, Teruel – 7. února 1939, Pont de Molins) byl španělský římskokatolický duchovní a mučedník. Katolická církev ho uctívá jako blahoslaveného.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 14. září 1878 v Teruelu.[1]
Vstoupil do semináře. Zpočátku kvůli chudobě své rodiny studoval dálkově, a poté mu katedrální kapitula udělila stipendium. Dne 29. března 1901 byl vysvěcen na kněze. V semináři vyučoval latinu a filosofii. V Zaragoze získal doktorát.[1]
Roku 1924 se rozhodl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Za dva roky opustil společenství a vrátil se do Teruelu. Zde se stal poradcem Katolické akce a dalších sdružení.[1]
Roku 1935 se stal generálním vikářem diecéze Teruel.[1]
Dne 8. ledna 1938 byl během Španělské občanské války zajat spolu s biskupem Anselmem Polancem. Byl převezen do Valencie a poté do Barcelony.[1]
S biskupem Polancem a dalšími zadrženými byl vězněn v Pont de Molins.[1]
Dne 7. února 1939 byl odvezen se svým biskupem a dalšími vězni do soutěsky zvané Can Tretze, kde byli popraveni a jejich mrtvoly politý benzínem a zapáleny. Zůstal nepohřbený deset dnů, kdy těla objevil pastýř.[1]
Proces blahořečení[editovat | editovat zdroj]
Jeho proces blahořečení byl zahájen 24. ledna 1959 v diecézi Teruel a Albarracín spolu s biskupem Polancem.[2]
Dne 2. července 1994 uznal papež Jan Pavel II. jejich mučednictví. Blahořečeni byli 1. října 1995.[2]
