Federico da Montefeltro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Federico da Montefeltro
Federico da Montefeltro.jpg
Narození 7. června 1422
Gubbio
Úmrtí 10. září 1482 (ve věku 60 let)
Ferrara
Bydliště Urbino
Zaměstnavatel Alfons V. Aragonský
Manžel(ka) Gentile Brancaleoni (od 1437)
Battista Sforza (od 1460)
Děti Guidobaldo da Montefeltro
Giovanna da Montefeltro
Agnese di Montefeltro
Elisabetta da Montefeltro
Antonio da Montefeltro
Rodiče Guidantonio da Montefeltro
Příbuzní Violant Montefeltro
Oddantonio da Montefeltro
Seraphina Sforza
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dvojportrét Federica da Montefeltro a jeho manželky Battisty Sforza Piera della Francesca

Federico da Montefeltro (1422 Gubbio - 10. září 1482 Ferrara), vévoda urbinský, byl jednou z nejvýznamnějších osobností italské renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nelegitimní syn hraběte Guidantonia, hraběte z Montefeltra a Urbina. V mládí byl v Mantově žákem význačného humanisty Vittorina da Feltre (1373 ? - 1446), naučil se latinsky, studoval historii, literaturu i matematiku. Poté se věnoval vojenské dráze. Po násilné smrti svého nevlastního bratra Oddantonia r. 1444 se stal vládcem montefeltrovského panství. Byl dvakrát ženat, první manželkou byla Gentile Brancaleoni, druhou Battista Sforza. Jako úspěšný kondotiér získal značné jmění a rozšířil své državy. Roku 1474 získal titul vévody a posílil své postavení sňatkem dcery Giovanny se synovcem papeže Sixta IV. Giovannim della Rovere. V posledních letech života stál v čele italské ligy, která se vytvořila proti rozpínavosti papežské moci ve střední Itálii. Zemřel 10.září 1482 ve Ferraře.

Mecenáš umění[editovat | editovat zdroj]

Federico byl milovníkem umění a štědrým mecenášem. Peníze získané na válečném poli investoval do umění. V Urbinu nechal podle plánů dalmatského architekta Luciana Laurany postavit renesanční palác, který je považován za nejkrásnější palác italského quattrocenta (15. století) a patří k nejkrásnějším na světě.[1] Na vnitřní výzdobě se podíleli význační umělci Melozzo da Forli, Ambroggio da Milano, Baccio Pontelli, Domenico Rosselli, podle Botticelliho kreseb byly provedeny intarzie v soukromých vévodových pokojích. Na jeho dvoře pracoval Piero della Francesca, jehož portréty Federica a Battisty (Galerie Uffizi) patří k maliřovým nejvýznamnějším dílům. Gobelíny, jimiž byly vyzdobeny pokoje paláce, jsou dílem vlámských mistrů, které vévoda povolal do Urbina. Federicova knihovna patřila v jeho době k nejrozsáhlejším v tehdejším západním světě. V paláci pracovalo po dobu více než 14 let 30-40 písařů, kteří opisovali kodexy latinské, řecké, hebrejské i arabské (vévoda odmítal knihy tištěné). Urbinská knihovna je nyní ve Vatikánských muzeích.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Federico se nechával portrétovat z levého profilu, aby skryl deformaci a ztrátu pravého oka, ke kterému došlo při turnaji.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PIJOAN, José. [s.l.] : Knižní klub, 1989. 320 s. S. 130.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]