Fall Grün

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fall Grün (případ zelená) byl nikdy neuskutečněný německý plán vojenského úderu proti Československu připravený roku 1937, v předvečer druhé světové války. K jeho realizaci nedošlo, neboť Německo dokázalo svých cílů dosáhnout již na politické úrovni na Mnichovské konferenci.

Vývoj plánu[editovat | editovat zdroj]

První návrh plánu byl vytvořen v červnu 1937 generálem Blombergem [1] a postupně byl přepracováván podle toho, jak se vyvíjela vojenská situace. K obsazení měla pomoci i Henleinova strana Sudetendeutsche Partei (SdP) a speciální polovojenské jednotky Sudetendeutscher Freikorps, které byly vytvořeny právě pro tento plán. Obě tyto složky měly vyprovokovat nepokoje v československém pohraničí – měly zaútočit na české školy a úřady, na což byli členové Sudetendeutscher Freikorps speciálně vycvičeni v německých táborech, kam tajně utíkali přes hranice. Poté, co se začala soustřeďovat německá vojska u československých hranic ve Slezsku a severním Rakousku, vyhlásila československá vláda 20. 5. 1938 částečnou mobilizaci.[2] V Německu byla mobilizace považována za provokaci a 30. 5. podepsal Hitler novou direktivu, podle které měl být vojenský útok na Československo zahájen nejpozději 1. 10. 1938.[2] Německý generální štáb byl ale od samého začátku rozhodně proti útoku na Československo, jelikož existovala reálná obava, že by tento útok vedl Velkou Británii a Francii do války proti Německu. Generál Ludwig Beck zorganizoval spiknutí proti Hitlerovi, ale mezitím došlo 29. září 1938 k uzavření Mnichovské dohody.[3] Po ní byl plán Fall Grün úplně zrušen.

Ztrátou Sudet ztratilo Československo většinu svých pohraničních pevností a tím i možnost se bránit. Později, 15. března 1939, bylo Československo Německem obsazeno úplně (Unternehmen Südost, Akce jihovýchod) a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren).

Obsah plánu[editovat | editovat zdroj]

Plán byl mnohokráte měněn a k posledním drobným úpravám docházelo až do září 1938. Obecně lze říci, že proti Československu mělo být na německé straně nasazeno pět armád (2., 8., 10., 12. a 14.) disponujících celkem čtyřiceti útvary na úrovni divize. Z toho 28 divizí bylo pěších, 3 lehké, 3 pancéřové, 4 motorizované a 2 horské. Útokem ze severu a jihu měla být sevřena Morava a definitivní porážku československé armády, která by takto ztratila možnost ústupu, by zajistila mohutná ofenziva ve směru PlzeňPraha.[4] Je nutno říci, že československé vojenské velení s tímto plánem útoku počítalo a reagovalo mimo jiné výstavbou těžkého opevnění na severu Moravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, ISBN 80-7205-901-7, str. 78
  2. a b PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, ISBN 80-7205-901-7, str 88
  3. David Welch, Němci proti Hitlerovi, Opozice ve třetí říši, Euromedia Group k. s. 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.148-149
  4. LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš. Sudety 1938. Praha : Mladá fronta, 2014. 272 s. ISBN 978-80-204-2894-3. S. 10.  

Související články[editovat | editovat zdroj]