Přeskočit na obsah

Evangelický hřbitov ve Strašnicích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evangelický hřbitov ve Strašnicích
Evangelický hřbitov ve Strašnicích
Evangelický hřbitov ve Strašnicích
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha a Strašnice
AdresaPraha 10-Strašnice
Zeměpisné souřadnice
Map
Specifikace
Náboženstvíkřesťanství
Výstavba1795?
Datum posvěcení29. ledna 1680
Datum zrušení1945
Počet hrobů598 / 54 hrobek
Rozlohaasi 1,5 ha
Odkazy
Oficiální webNěmecký evangelický hřbitov
Kód památky52164/1-2323 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evangelický hřbitov ve Strašnicích, též Německý evangelický hřbitov, či jen Strašnický hřbitov, se nachází v Praze 10-Strašnicích na Vinohradské ulici. Od roku 2002 je strašnický hřbitov kulturní památkou.[1]

Hřbitov byl zřízen nejspíše v roce 1795.[2] Během své existence sloužil převážně německým evangelíkům.

Uzavření

[editovat | editovat zdroj]
Hřbitovní kaple (Husův sbor) od roku 1955 ve správě Československé církve husitské
Jeden z náhrobků

Přestal se používat po roce 1945, oficiálně byl uzavřen se souhlasem Státního úřadu pro věci církevní v roce 1950 usnesením ONV Praha 10. Na hřbitově bylo zakázáno pohřbívání a ukládání uren a měl být po uplynutí deseti let od posledního pohřbu, tj. 7. února 1956, zrušen.[3] Hřbitovní kaple byla od roku 1955 dána do užívání Československé církvi husitské, která v ní zřídila kolumbárium. V roce 1958 bylo rozhodnuto, že dojde k likvidaci hřbitova a pozemek bude využit pro rekreační a sportovní účely. Ač byl hřbitov oficiálně uzavřen, neoficiálně docházelo k ukládání uren i mezi lety 1948 a 1993. K likvidaci hřbitova nakonec nedošlo.

V roce 1998 bylo na hřbitově napočítáno 598 hrobů a 54 hrobek. Nejstarší dochovaný náhrobek, na němž je čitelné datum, pochází z roku 1828.[2]

Rozhodování o budoucnosti objektu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 bylo zamýšleno, že hřbitov bude z velké části zbořen a stane se pohřebištěm vojáků Wehrmachtu, kteří padli ke konci druhé světové války. Uvažovalo se o přemístění ostatků německých vojáků padlých v Praze i v jiných částech tehdejšího protektorátu, zejména v severních Čechách. Tento projekt však nebyl z finančních důvodů a pravděpodobně také z důvodu odporu některých památkářů a části veřejnosti na tomto místě realizován. Poté byl v roce 2002 hřbitov prohlášen kulturní památkou.[1]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2015 byl hřbitov znovu otevřen po rekonstrukci, kterou financoval Pohřební ústav hlavního města Prahy. Je určen pouze k ukládání a rozptylu zpopelněných ostatků.[4] V jedné z opuštěných hrobek na tomto hřbitově také bydlel milenecký pár bezdomovců, jejichž příběh je zachycen v dokumentu Láska v hrobě (Česko 2012, režie David Vondráček).[5][6] Evangelický hřbitov ve Strašnicích spravuje příspěvková organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Hřbitovní správa Strašnice.

Pohřbené osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek Angelo Neumanna, ředitele Nového německého divadla v Praze

Na na hřbitově jsou pohřbené některé významné osobnosti:

a další.

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-29]. Identifikátor záznamu 52164/1-2323 : hřbitov evangelický. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Kovařík, Petr: Klíč k pražským hřbitovům, Nakladatelství Lidové noviny, 2001, ISBN 80-7106-486-6, str. 301
  3. Kovařík, Petr: Klíč k pražským hřbitovům, Nakladatelství Lidové noviny, 2001, ISBN 80-7106-486-6, str. 302
  4. http://www.edb.cz/clanek-6182-znovuotevreny-hrbitov-strasnice-umoznuje-nove-pietni-rozptyl-a-vsyp-popela
  5. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10421308252-laska-v-hrobe/21256226980/, navštíveno 18. ledna 2017.
  6. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10421308252-laska-v-hrobe/bonus/13807-nestastna-tecka-za-dokumentem-laska-v-hrobe-reporteri-ct-17-12-2012, navštíveno 18. ledna 2017.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]