Etničtí Němci
Za etnické Němce (německy 
Deutschstämmige) jsou v tradičním označení považovány osoby, jejichž předkové jsou nebo byli Němci, a kteří nemají německé občanství, respektive kteří se ho vzdali, či je ztratili. Užití přídomku deutschstämmig na německé občany je v běžné řeči relativně nové a je spíše zřídka k slyšení.
Užití slova[editovat | editovat zdroj]
Mnoho etnických Němců je ve Spojených státech[1], Rusku[2], Kanadě[3], Austrálie[4] a Jižní Americe[5]. Mnoho z nich již nehovoří německy (coby svým mateřským jazykem). Často jsou Deutschstämmige lidé, kteří sami, či jejich předkové emigrovali (vycestovali) z Německa nebo některého jiného německojazyčného území v Evropě.
Problematika identity[editovat | editovat zdroj]
Změnu ve vnímání vlastního obrazu lidí, kteří se stali „německými“ oběťmi deportací za stalinské éry v SSSR, exemplárně popisuje Goethe-Institut v Tbilisi (Gruzie):[6] „Elsa Gilbertová se cítí být Němkou, ačkoli ví, že nikdy se do Německa již nikdy nepodívá. […] Diana Kessnersová svůj pocit sounáležitosti k němectví znovu objevila teprve poté, co se stala členkou ‚Einung‘ [organizace založené roku 1991]. […] Pro Mageritu Henningovou pocit německé identity neexistuje, neboť se za Němku nepovažuje.“
V některých zemích jako například v Polsku jsou Němci pod ochranou státu jako „národnostní menšina“ ve smyslu „základního usnesení pro ochranu národnostních menšin“ Evropské rady z 1. února 1995[7]. O „německé výuce německojazyčných školáků“ píše Hornoslezské zemské muzeum v Ratingenu, „že 35 456 školáků německé menšiny je vyučováno ve 350 vzdělávacích zařízeních německy“.[8]
Podle publikací Spolkového střediska pro politické vzdělávání je změna jazyka v Německu exemplárně rozpoznatelná: ještě v roce 2000 se hovořilo o „osudu Němců v Polsku, Rumunsku, ale především v Sovětském svazu“.[9] Nicméně již v roce 2005 Spolkové středisko vyjádřilo pochybnost, zda v nástupnických státech SSSR ještě existuje významnější počet Němců.[10] Správně jsou jako Deutschstämmige označováni dosud tam žijící potomci příslušníků německé národnosti.
Česko a Slovensko[editovat | editovat zdroj]
Před druhou světovou válkou asi 30% osídlení českých zemí bylo tvořeno etnickými Němci.[11] V České republice je asi 40 000 Němců (počet Čechů, kteří mají alespoň částečně německý původ se odhaduje na stovky tisíc).[12] Jejich počet soustavně od konce války klesá. Podle sčítání lidu z roku 2001 zbylo v Česku 13 měst a obcí s více než 10% podílem Němců.
Situace na Slovensku se od té české liší v tom, že původní počet německých občanů byl významně nižší a že Němci ze Slovenska byli téměř úplně evakuováni na německá území, jak Rudá armáda postupovala od východu přes Slovensko na západ, a pouze zlomek z nich se po skončení války vrátil zpět na Slovensko poté, co byli deportováni společně s Němci z Čech, Moravy a Slezska.
Mnoho představitelů různých spolků vyhnaných podporuje vztyčení dvojjazyčných návěstí na původně německojazyčných územích jako viditelný znak společného kulturní dědictví regionu. Vztyčení dvojjazyčných návěstí se připouští, pokud menšina tvoří alespoň 10% osídlení.[13]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ US demographic census [online]. [cit. 2007-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-03..
- ↑ Němci v Rusku a ostatních státech SNS.
- ↑ Im Blickpunkt: Deutsche in Kanada Archivováno 30. 9. 2008 na Wayback Machine.. V: Globus 2/2006.
- ↑ Německy mluvící v Austrálii Archivováno 2. 10. 2009 na Wayback Machine..
- ↑ Ulrike Ziebur: Die soziolinguistische Situation von Chilenen deutscher Abstammung Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine.. In: Linguistik online Ausgabe 7 (3/2000).
- ↑ Goethe-Institut Tbilissi: Deutsche in Georgien
- ↑ Evropská rada: rámcové dohody pro ochranu národnostních menšin
- ↑ Hornoslezské zemské muzeum: Situace německé menšiny v Polsku
- ↑ Úvod ke svazku 267 Informationen zur politischen Bildung
- ↑ Aussiedlermigration in Deutschland
- ↑ Liberation - Post War Changes
- ↑ Etnické německé menšiny v České republice, Polsku a na Slovensku
- ↑ http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci[nedostupný zdroj] Dvoujazyčné názvy obcí – jak naplňuje Česká republika Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků?
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GAUß, Karl-Markus. Die versprengten Deutschen. Unterwegs in Litauen, durch die Zips und am Schwarzen Meer. Zsolnay 2005, ISBN 3-552-05354-9.
- KLEINEBERG, A.; MARX, Ch.; KNOBLOCH, E.; LELGEMANN, D. Germania und die Insel Thule. Die Entschlüsselung von Ptolemaios. "Atlas der Oikumene" WbG, 2010. ISBN 978-3-534-23757-9.
- KOKAISL, Petr; KREISSLOVÁ, Sandra; ŠTOLFOVÁ, Andrea; ZYCHOVÁ, Jana; FAJFRLÍKOVÁ, Pavla. Po stopách Němců ve východní Evropě. Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, bývalá Jugoslávie a Ukrajina. Praha: Nostalgie, 2015. (Pestrá Evropa). Dostupné online. ISBN 978-80-906207-1-1. DOI 10.13140/RG.2.1.3610.2168.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Etničtí Němci na Wikimedia Commons - Projev předsedy vlády dr. Jürgena Rüttgersa u příležitosti uspořádání „325 let prvního německého přistěhovalce do USA“ v německém historickém institutu ve Washingtonu a German Society in Philadelphia 30. ledna 2008 v Union League of Philadelphia.
