Epsilon Eridani
| Epsilon Eridani | |
|---|---|
 Poloha ε Eridani v souhvězdí Eridanu (označena kroužkem) | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Eridan (Eridanus) |
| Rektascenze | 03h 32m 55,844 96s[1] |
| Deklinace | −09°27′29,731 2″[1] |
| Paralaxa | (311,37±0,11) mas[2] |
| Vzdálenost | (10,475±0,004)[2] ly ((3,212±0,001)[2] pc) |
| Barevný index (U-B) | +0,58 |
| Barevný index (B-V) | +0,88 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,73[3] |
| Absolutní hvězdná velikost | +6,19 |
| Radiální rychlost | (+16,3760±0,0019) km/s[4] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −975,17 mas/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | +19,49 mas/rok[1] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | BY Draconis[3] |
| Spektrální typ | K2 V[3] |
| Hmotnost | (0,82±0,05)[5] M☉ |
| Poloměr | (0,738±0,003)[6] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | (0,32±0,01)[6] L☉ |
| Povrchová teplota | (5 052±33)[6] K |
| Stáří | (1,1±0,1) miliardy let[7] |
| Rotační perioda | (11,60±0,16) dne[7] |
| Rychlost rotace | (2,4±0,5) km/s[8] |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 22049 |
| Bonner Durchmusterung | BD −09°697 |
| Bright Star katalog | HR 1084 |
| 2MASS | 2MASS J03325591-0927298 |
| SAO katalog | SAO 130564 |
| Katalog Hipparcos | HIP 16537 |
| Katalog Tycho | TYC 5296-1533-1 |
| General Catalogue | GC 4244 |
| Glieseho katalog | Gl 144 |
| Bayerovo označení | ε Eri |
| Flamsteedovo označení | 18 Eri |
| Synonyma | Ran, FK5 127, LHS 1557, 2MASS J03325591−0927298, Gaia DR3 5164707970261890560[3] |
| Databáze | |
| SIMBAD | data |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Epsilon Eridani (ε Eridani), vlastním jménem Ran, je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy K2 V v souhvězdí Eridanu. Od Země je vzdálena (10,475±0,004) světelného roku a její zdánlivá hvězdná velikost činí 3,73.[2][3] Patří proto k nejbližším hvězdám viditelným pouhým okem.
Kolem hvězdy obíhá potvrzená exoplaneta Epsilon Eridani b, vlastním jménem AEgir. Systém obsahuje také několik složek prachového disku, včetně vzdáleného pásu planetesimál přibližně 70 au od hvězdy.[9]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Ran je oranžový trpaslík o hmotnosti přibližně 82 % hmotnosti Slunce, poloměru asi 74 % poloměru Slunce a zářivém výkonu zhruba 32 % zářivého výkonu Slunce. Efektivní teplota jeho fotosféry je (5 052±33) K.[5][6] Odhadované stáří hvězdy je (1,1±0,1) miliardy let a rotační perioda (11,60±0,16) dne.[7]
Hvězda je proměnnou typu BY Draconis. Změny jasnosti souvisejí s magnetickou aktivitou a s rotací oblastí s odlišnou povrchovou jasností přes viditelnou polokouli hvězdy.[3][10]
Planetární systém
[editovat | editovat zdroj]Změny radiální rychlosti hvězdy vedly v roce 2000 k oznámení kandidáta na planetu s dlouhou oběžnou dobou.[11] Určení dráhy komplikovala magnetická aktivita hvězdy. Společná analýza měření radiální rychlosti a astrometrických dat z misí Hipparcos, Hubbleova vesmírného dalekohledu a Gaia z roku 2025 určila hmotnost planety na (0,98±0,09) hmotnosti Jupiteru a ukázala, že její dráha je téměř kruhová a přibližně souhlasně orientovaná s vnějším prachovým pásem.[12]
| Planeta | Hmotnost (MJ) |
Velká poloosa (au) |
Oběžná doba (roky) |
Excentricita | Sklon dráhy |
|---|---|---|---|---|---|
| Epsilon Eridani b (AEgir) | (0,98±0,09) | (3,53±0,04) | 7,33 +0,08 −0,07 |
0,06 +0,06 −0,04 |
40 +6 −5 ° |
Planeta dosud nebyla přímo zobrazena. Koronografická pozorování přístrojem NIRCam Vesmírného dalekohledu Jamese Webba v pásmu 4–5 μm ji nezachytila ani při citlivosti vyšší než u dřívějších pozemních měření. Při přijetí dynamicky určené hmotnosti lze tento výsledek vysvětlit atmosférou obohacenou o těžší prvky, přítomností oblaků vodního ledu nebo jejich kombinací; jde však o závěr závislý na použitých modelech atmosféry a vývoje planety.[7]
Prachový disk
[editovat | editovat zdroj]Snímek celého vnějšího pásu pořízený soustavou ALMA ukázal úzký pás ve vzdálenosti přibližně 70 au o šířce asi 11 au. Dva dříve zaznamenané bodové zdroje byly určeny jako vzdálené galaxie v pozadí. Po jejich odečtení v pásu zůstaly slabé shluky; model s další migrující planetou je může napodobit, její existence však nebyla potvrzena a k ověření pohybu struktur jsou nutná pozorování z více epoch.[13]
Pozorování přístrojem MIRI Webbova dalekohledu na vlnových délkách 15–25,5 μm odhalila hladké rozložení teplého prachu bez známek tvarování hmotnou planetou ve vzdálenostech větších než 5 au. Modelování přisuzuje většinu prachu částicím vznikajícím ve vnějším pásu a postupujícím dovnitř působením hvězdného větru. Potvrzen byl rovněž prachový disk uvnitř dráhy Epsilon Eridani b.[9]
Pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Označení ε Eridani je Bayerovo označení hvězdy. Mezinárodní astronomická unie schválila v roce 2015 v rámci kampaně NameExoWorlds pro hvězdu jméno Ran a pro planetu Epsilon Eridani b jméno AEgir. Jména odkazují na severskou mytologii: Rán je manželkou mořského obra Ægira.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epsilon Eridani na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 VAN LEEUWEN, Floor. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007-11, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1051/0004-6361:20078357. (anglicky)
- 1 2 3 4 BENEDICT, G. Fritz; MCARTHUR, Barbara E.; GATEWOOD, George. The Extrasolar Planet ε Eridani b: Orbit and Mass. The Astronomical Journal. 2006-11, roč. 132, čís. 5, s. 2206–2218. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1086/508323. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 HD 22049 [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-20]. (SIMBAD). Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SOUBIRAN, C.; JASNIEWICZ, G.; CHEMIN, L. Gaia Data Release 2: The catalogue of radial velocity standard stars. Astronomy & Astrophysics. 2018-08, roč. 616, s. A7. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1051/0004-6361/201832795. (anglicky)
- 1 2 BAINES, Ellyn K.; ARMSTRONG, J. Thomas. Confirming Fundamental Parameters of the Exoplanet Host Star ε Eridani Using the Navy Optical Interferometer. The Astrophysical Journal. 2012-02, roč. 748, čís. 1, s. 72. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1088/0004-637X/748/1/72. (anglicky)
- 1 2 3 4 RAINS, Adam D.; IRELAND, Michael J.; WHITE, Timothy R. Precision stellar astrophysics in the Gaia era: radii, masses, and ages of 16 benchmark stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2020-04, roč. 493, čís. 2, s. 2377–2394. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1093/mnras/staa282. (anglicky)
- 1 2 3 4 SANGHI, Aniket; MANG, James; LLOP-SAYSON, Jorge. Worlds Next Door. III. Indirect Evidence for Enhanced Atmospheric Metallicity and/or the Presence of Water Clouds in the Nearest Jupiter-analog ε Eri b. The Astronomical Journal. 2026, roč. 171, čís. 4, s. 225. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.3847/1538-3881/ae4909. (anglicky)
- ↑ VALENTI, Jeff A.; FISCHER, Debra A. Spectroscopic Properties of Cool Stars. I. 1040 F, G, and K Dwarfs from Keck, Lick, and AAT Planet Search Programs. The Astrophysical Journal Supplement Series. 2005-07, roč. 159, čís. 1, s. 141–166. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1086/430500. (anglicky)
- 1 2 WOLFF, Schuyler G.; GÁSPÁR, András; RIEKE, George. JWST/MIRI Imaging of the Warm Dust Component of the Epsilon Eridani Debris Disk. The Astronomical Journal. 2025-10, roč. 170, čís. 4, s. 244. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.3847/1538-3881/adfcd6. (anglicky)
- ↑ CROLL, Bryce; WALKER, Gordon A. H.; KUSCHNIG, Rainer. Differential Rotation of ε Eridani Detected by MOST. The Astrophysical Journal. 2006-05, roč. 648, čís. 1, s. 607–613. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1086/505792. (anglicky)
- ↑ HATZES, Artie P.; COCHRAN, William D.; MCARTHUR, Barbara. Evidence for a Long-Period Planet Orbiting ε Eridani. The Astrophysical Journal Letters. 2000-12, roč. 544, čís. 2, s. L145–L148. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1086/317319. (anglicky)
- 1 2 THOMPSON, William; NIELSEN, Eric; RUFFIO, Jean-Baptiste. Revised Mass and Orbit of ε Eridani b: A 1 Jupiter-Mass Planet on a Near-Circular Orbit. The Astronomical Journal. 2025-12, roč. 170, čís. 6, s. 301. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.3847/1538-3881/ae0cbd. (anglicky)
- ↑ BOOTH, Mark; PEARCE, Tim D.; KRIVOV, Alexander V. The clumpy structure of ε Eridani’s debris disc revisited by ALMA. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2023-06, roč. 521, čís. 4, s. 6180–6194. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. doi:10.1093/mnras/stad938. (anglicky)
- ↑ 2015 Approved Names [online]. International Astronomical Union [cit. 2026-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Epsilon Eridani na Wikimedia Commons
