Emanuel Ubelli ze Siegburgu
| Emanuel svobodný pán Ubelli ze Siegburgu | |
|---|---|
 Erb rodu Ubelliů | |
| Místosudí Českého království | |
| Ve funkci: 1779 – 1782 | |
| Předchůdce | František Xaver Turba |
| Nástupce | úřad zanikl |
| Místopísař Českého království | |
| Ve funkci: 1777 – 1779 | |
| Předchůdce | František Václav Štěpán z Kronenfelsu |
| Nástupce | Donát Josef z Mühlensdorfu |
| Titul |  svobodný pán (1792) |
Emanuel Jan svobodný pán Ubelli ze Siegburgu (německy Emanuel Johann Freiherr Ubelli von Siegburg), uváděn též jako Ubelly (1722 Koleč – 8. února 1795 Praha) byl česko-rakouský šlechtic italského původu. Od mládí se uplatňoval v zemské správě Českého království, nakonec zastával funkci zemského místosudího (1779–1782). V roce 1792 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho sídlem byl zámek Koleč.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého italského rodu Ubelliů usazeného od 17. století v Čechách.[1][2] Narodil se na zámku v Kolči jako starší syn Antonína Mikuláše Ubelliho (1694–1730), matka Marie Josefa (1701–1764) pocházela z rodu Karvinských z Karviné.[3] Emanuel od mládí působil v nižších úřadech zemské správy Českého království, v letech 1759–1764 byl písařem zemských desek,[4][5] poté radou apelačního soudu a přísedícím zemského soudu. V letech 1777–1779 byl místopísařem Českého království a nakonec v letech 1779–1782 českým místosudím.[6] Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený rodině v roce 1703, byl také držitelem českého inkolátu.[7] V roce 1792 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[8]
Sídlil na zámku v Kolči, který byl jeho rodinou postaven počátkem 18. století.[9][10] Zemřel v Praze a je pohřben v rodové hrobce, kterou krátce předtím nechal postavit na hřbitově v Kolči.[11][12] V Praze bydlel v domě č. p. 184 v ulici V jirchářích.[13]
Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Marie Anna Matyášová z Glouchova (1729–1754), podruhé se oženil s Josefou Broumovou z Miřetic (1738–1778). Z druhého manželství měl početné potomstvo, deset z dvanácti synů a dcer však zemřelo v dětském věku. Syn Jan Nepomuk Ubelli (1770–1799) byl dědicem panství Koleč, které po jeho smrti přešlo na spřízněnou rodinu Bohušů z Otěšic.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVI.; Praha, 1907; s. 2 (heslo Ubelli ze Siegburku)
- ↑ Dějiny rodu Ubelli von Siegburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Rodokmen Ubelliů ze Siegburgu dostupné online
- ↑ POKORNÝ, Pavel R.: Pamětní kniha nejvyšších úředníků v Čechách 1563–1774; Paginae historiae; Národní archiv Praha, 2013; s. 163 dostupné online
- ↑ KOCOURKOVÁ, Eva: Pamětní kniha neboli Erbovník aneb Wappenbuch úředníků zemského soudu jako prostředek sebeprezentace šlechty v raném novověku; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2014; s. 86–87 (diplomová práce) dostupné online
- ↑ PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého I. (příprava vydání Jaroslav Charvát); Praha, 1941; s. 403–404 (kapitola Přehled současný nejvyššíchů důstojníků a úředníků) dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1848; Gotha, 1848; s. 368–369 dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Emanuela Ubelliho na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl Severní Čechy; Praha, 1984; s. 207
- ↑ Historie obce Koleč na webu kolec.cz dostupné online
- ↑ Hrobka rodiny Ubellovské in: Soupis památek. Politický okres Slanský; Praha, 1904; s. 91 dostupné online
- ↑ Dějiny hrobky Ubelliů in: Kolečské noviny; 3/2010 dostupné online
- ↑ RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedníchdostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl II.; Praha, 2010; s. 385 (heslo Ubelli) ISBN 978-80-257-0294-9
- POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2004; s. 439 (kapitola Ubelli ze Siegburgu) ISBN 80-85955-29-6
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 382–389 (kapitola Ubelli ze Siegburgu) ISBN 978-80-904241-3-5