Emanuel Šafranko
| Emanuel Šafranko | |
|---|---|
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1924 – 1929 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | MSZDP MKP KSČ MKP MDP MSZMP |
| Narození | 5. ledna nebo 5. června 1890 Pidhorjany  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. července 1965 Budapešť  Maďarsko |
| Národnost | Slováci |
| Profese | pedagog, politik a diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emanuel Šafranko, též Emánuel Safrankó (5. ledna[1][2] nebo 5. června 1890[3][3] Pidhorjany[1][2] nebo Mukačevo[3][3] – 19. července 1965 Budapešť[3][3]), byl československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, po druhé světové válce politik a diplomat Maďarska.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 5. ledna 1890 v Pidhorjanech (předměstí Mukačeva),[1] nebo podle jiného zdroje 5. června 1890 v Mukačevu.[3][3] Jeho otec byl mlynářem. Emanuel vystudoval šest tříd školy a vyučil se též na mlynáře. Pracoval v rodném regionu jako mlynář. Později pracoval v Budapešti a roku 1908 zde vstoupil do Maďarské sociálně demokratické strany (MSZDP). Za první světové války bojoval v armádě. Od roku 1919 byl členem Maďarské komunistické strany (MKP). Během Maďarské republiky rad zastával funkce v lokálním vedení tohoto režimu v Kecskemétu. Po pádu republiky rad emigroval do Československa a v roce 1921 patřil mezi zakládající členy KSČ. V letech 1924–1929 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Pracoval jako tajemník strany na Slovensku.[3][3] Podle údajů k roku 1927 byl profesí mlynářským dělníkem ve Zvolenu.[4]
Po doplňovacích parlamentních volbách na Podkarpatské Rusi v roce 1924 se stal poslancem Národního shromáždění za Podkarpatskou Rus.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925.[6] Nyní již ale coby poslanec zvolený na Slovensku.[7] I poslanecký slib skládal ve slovenštině. Během svého působení v Československu byl několikrát vězněn pro své politické aktivity.[3]
Koncem roku 1929,[3] podle jiného zdroje v roce 1930 (po propuštění z vězení),[3] se přestěhoval do Sovětského svazu. Vystudoval stranickou školu v Charkově v roce 1932 a v letech 1934–1938 studoval v Moskvě ekonomii a politickou vědu. Pak působil jako pedagog.[3][3] Za druhé světové války se na Uralu podílel na zakládání československých jednotek v SSSR.[3]
V roce 1945 se vrátil do Maďarska. Na jaře 1945 se stal tajemníkem Maďarské komunistické strany v Kecskemétu. Od června 1945 byl členem Pozatímního Maďarského Národního shromáždění za Kecskemét. Od květnové konference strany roku 1946 byl v jejím vedení. Pak působil v maďarské diplomacii. V roce 1947 byl na velvyslanectví v Sofii, od roku 1950 v Pekingu, od roku 1954 do odchodu na penzi v roce 1957 pak v Berlíně.[3][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1307.
- ↑ a b NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 152.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Safrankó Emánuel [online]. mek.oszk.hu [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ 78. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
- ↑ 320. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Emanuel Šafranko [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.