Eliáš (pracovní tábor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tábor Eliáš, fungující ve dvou samostatných areálech, označovaných jako Eliáš I a Eliáš II, byl v provozu nejprve jako zajatecký a následně jako trestanecký pracovní tábor. Zde ubytování zajatci a posléze kriminální, retribuční a političtí vězňové, museli těžit uranovou rudu v místních uranové šachtě Eliáš, respektive Jiřina. Tábor, kódově označovaný písmenem „N“, byl součástí rozsáhlé soustavy 18 trestaneckých uranových táborů s organizačním centrem v Jáchymově. Organizaci těžních prací zajišťoval podnik Jáchymovské doly.

Historie táborů Eliáš I a Eliáš II[editovat | editovat zdroj]

V Údolí Eliášova potoka se už v 16. století těžilo stříbro. S intenzivním hledáním ložisek uranové rudy bezprostředně po druhé světové válce, byla v okolí Jáchymova znovu otevřena některá stará ložiska, včetně staré šachty Eliáš. V první polovině roku 1947 byl v prostoru mezi šachto Eliáš a odvalem od dolu Rovnost vybudován zajatecký tábor sovětské Hlavní správy válečných zajatců a internovaných (GUPVI), ve kterém byli ubytováni zajatí vojáci bývalé německé armády. Tábor byl v provozu až do července 1949, kdy tábor převzaly československé orgány a místo zajatců byli do tábora umístěni kriminální, retribuční a političtí vězňové československých soudů.[1]

Špatně postavené táborové ubikace, nedostatečné zabezpečení a také předpoklad, že tábor Eliáš zřejmě stojí na nezpracované uranové rudě, vedly v roce 1950 k naplánování přesunu táborového areálu na jiné místo.[2] V prosinci roku 1950 byl do provozu uveden nový tábor, postavený u potoka úplně dole v údolí. Protože ještě celý další rok fungoval souběžně se starým táborem, byly tyto dva vězeňské areály uváděny s rozlišujícím označením Eliáš I – Eliáš II.[3] Původní starý tábor byl zlikvidován v závěru roku 1951, nový tábor byl v provozu až do 1. dubna 1959.[4]

Současný stav Eliášova údolí[editovat | editovat zdroj]

Celé Eliášovo údolí prošlo po ukončení těžby rozsáhlou rekultivací. Údolím prochází naučná stezka Jáchymovské peklo.

Nejvýraznějším pozůstatkem těžební činnosti je budova centrální kompresorové stanice (takzvané „turbo“) nad dolem Eliáš, postavené u bývalého tábora Eliáš I. V sousedství stojí torzo bývalého velitelského objektu SNB, mezi stromy lze objevit pozůstatky chladicích nádrží.

V dolní části údolí jsou mezi stromy ukryty pozůstatky několika staveb, včetně důlní věže. Nedaleko tábora Eliáš II byla v roce 1992 navršena z kamení Skautská mohyla a nad ní vztyčen sedmimetrový dřevěný kříž na památku vězněných skautů v době totality.[5][6] V trestaneckých uranových táborech (včetně táborů u dolu Eliáš) bylo vězněno několik desítek vězňů, kteří se nějakým způsobem hlásili ke skautingu. Několik bývalých skautů však překvapivě bylo i mezi táborovou ostrahou.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. S. 83. 
  2. BÁRTÍK, František. Nad krajinou slz a radiace. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2017. 101 s. ISBN 978-80-86621-36-4. S. 21. 
  3. BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. S. 100–105, 117, 161–167. 
  4. Těžba uranu a trestanecké tábory při podniku Jáchymovské doly, abcHistory.cz, 8. 6. 2020.
  5. Kříž a mohyla, Pamětní místa na komunistický režim. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
  6. Skautská mohyla v Jáchymově, DrobnePamatky.cz, 10. 4. 2015.
  7. BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. S. 212, 294. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÁRTÍK, František. Nad krajinou slz a radiace. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2017. 101 s. ISBN 978-80-86621-36-4. 
  • BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-28. 
  • PETRÁŠOVÁ, Ludmila. Vězeňské tábory v jáchymovských uranových dolech 1949–1961. In: Sekce Archivní správy MV ČR. Sborník archivních prací, č. 2, ročník XLIV.. Praha: MV ČR, 1994. S. 335–445.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]