Elektroporace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kyvety pro elektroporaci bakterií
Představy o struktuře pórů v membráně buněk - dva modely

Elektroporace je metoda genového inženýrství, v rámci níž je krátkým intenzivním elektrickým pulsem dosaženo vzniku pórů v membráně buněk. Tyto póry umožňují vstup cizorodých elementů, zejména DNA či různých drog, dovnitř buněk. Póry se velmi rychle zacelí a buňky tedy mohou proceduru přežít.[1] Tento typ genetické transformace se používá v laboratoři k vnášení DNA do bakteriálních, ale i rostlinných či živočišných buněk.[2][3][4]

V případě bakterií E. coli je protokol časově velmi nenáročný a rychlý. Bakterie se opláchnou a rozpustí v roztoku s glycerolem a nízkou iontovou silou tak, aby vytvořili hustou suspenzi. Vše se drží na ledu, elektroporace nejlépe probíhá při 0–4 °C. Po přidání zájmové DNA do této směsi (např. nějakého vektoru) se elektroporátorem aplikuje krátký elektrický puls (o intenzitě 12.5-15 kV cm-1).[3] U rostlin se postupuje relativně podobně, je však nejprve vhodné odstranit jejich buněčnou stěnu a elektroporovat tzv. protoplasty.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. a b NICHOLL, Desmond S. T. An Introduction to Genetic Engineering. 3. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2008. 
  3. a b SAMBROOK, Joseph; RUSSELL, David W. Molecular Cloning - A Laboratory Manual. 3. vyd. New York: Cold Spring Harbor Laboratory Press, 2001. ISBN 0-87969-576-5. 
  4. Transfection of mammalian cells by electroporation. Nature Methods. 2006-01, čís. 1, s. 67–68. Dostupné online [cit. 2014-09-27]. ISSN 1548-7091. DOI:10.1038/nmeth0106-67.