Elektroodpad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vysloužila počítačová technika je typickým příkladem elektroodpadu

Elektroodpad je odpad ve formě elektrospotřebičů a jejich částí, elektrických a elektronických součástek. Elektroodpad je oddělen od komunálního a směsného odpadu a má stanovena jiná pravidla jeho sběru, likvidace a nakládání s ním. Do systému zpětného odběru elektroodpadu jsou zahrnuty jen vybrané výrobky. Například baterie a akumulátory ano, klasické žárovky ne.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Tento druh odpadu může obsahovat nebezpečné látky (rtuť, arzen, kadmium, olovo, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, chrom apod.)

Elektroodpad v Česku[editovat | editovat zdroj]

Kontejner pro elektroodpad, Bystřice v okrese Frýdek-Místek

Nakládání s elektroodpadem v České republice upravuje zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, platný od 13. srpna 2005. Pro elektroodpad zavádí tzv. recyklační poplatek.[1]

V principu jsou stanovena následující obecná pravidla:

  • Pro elektroodpad jsou stanovena sběrná místa, která zajišťují provozovatelé kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení (např. ELEKTROWIN, ASEKOL, EKOLAMP) ve spolupráci s jednotlivými obcemi. Mimo tato sběrná místa je možné odevzdat elektroodpad také prodejcům elektrotechnických výrobků.
  • Účelem míst zpětného odběru je převzít elektroodpad a následně ho předat ke zpracování specializovaným firmám.
  • Náklady na provoz sběrných míst a likvidace elektroodpadu jsou promítnuty do velkoobchodních a následně maloobchodních cen výrobků jako tzv. recyklační poplatek (také PHE - příspěvek na likvidaci historických elektrospotřebičů). Recyklační poplatek se ve všech fakturách a účtech vykazuje odděleně od ceny výrobku.
  • Přijetí elektroodpadu na místě zpětného odběru a jeho zpracování tedy probíhá ze strany spotřebitele bezplatně.

Účelem zákona a zpětného odběru je zamezení černých skládek nebezpečného odpadu. Druhým důvodem je to, že elektroodpad nezřídka obsahuje značnou část materiálů (jako jsou třeba kovy: měď, cín, hliník, zinek, někdy dokonce i zlato), které se vyplatí vytřídit a zrecyklovat k opětovnému použití.

Elektroodpad v EU[editovat | editovat zdroj]

V Evropské unii byl zpětný odběr elektroodpadu zaveden směrnicí o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (The Waste Electrical and Electronic Equipment Directive - WEEE).[2]

Samorozložitelná elektronika[editovat | editovat zdroj]

Časopisy VTM a Computer přinesly v srpnu 2013 články o speciálních materiálech, z kterého by v budoucnu mohly být vyráběny desky integrovaných obvodů a který se dokáže rozložit sám po určité době nebo po kontaktu s určitou látkou včetně obyčejné vody. Jsou součástí projektu nazvaného Born to Die a provádí se na University of Illinois.[3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cesi-se-uspesne-uci-tridit-elektroodpad Češi se úspěšně učí třídit elektroodpad
  2. DIRECTIVE 2002/95/EC OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL of 27 January 2003 on the restriction of the use of certain hazardous substances in electrical and electronic equipment
  3. Časopis Computer, české vydání, číslo 17/13, str. 96 — Elektronika se v budoucnu sama zničí, Karel Javůrek

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu