Elektroodpad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vysloužilá počítačová technika je typickým příkladem elektroodpadu

Elektroodpad je odpad ve formě elektrospotřebičů a jejich částí, elektrických a elektronických součástek. Elektroodpad je oddělen od komunálního a směsného odpadu a má stanovena jiná pravidla jeho sběru, likvidace a nakládání s ním. Do systému zpětného odběru elektroodpadu jsou zahrnuty jen vybrané výrobky. Například baterie a akumulátory ano, klasické žárovky ne.

V roce 2019 bylo na světě vyprodukováno 53,6 milionů metrických tun elektroodpadu (v podobě vyřazených spotřebičů s baterií či elektrickou zástrčkou). Odhaduje se, že v roce 2030 dosáhne množství tohoto elektroodpadu 74 milionů metrických tun.[1]

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Tento druh odpadu může obsahovat nebezpečné látky (rtuť, arzen, kadmium, olovo, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, chrom, kobalt apod.)

Elektroodpad v Česku[editovat | editovat zdroj]

Kontejner pro elektroodpad, Bystřice v okrese Frýdek-Místek

Nakládání s elektroodpadem v České republice upravuje zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, platný od 13. srpna 2005. Pro elektroodpad zavádí tzv. recyklační poplatek.[2]

V principu jsou stanovena následující obecná pravidla:

  • Pro elektroodpad jsou stanovena sběrná místa, která zajišťují provozovatelé kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení (např. ELEKTROWIN, ASEKOL, EKOLAMP) ve spolupráci s jednotlivými obcemi. Mimo tato sběrná místa je možné odevzdat elektroodpad také prodejcům elektrotechnických výrobků.
  • Účelem míst zpětného odběru je převzít elektroodpad a následně ho předat ke zpracování specializovaným firmám.
  • Náklady na provoz sběrných míst a likvidace elektroodpadu jsou promítnuty do velkoobchodních a následně maloobchodních cen výrobků jako tzv. recyklační poplatek (také PHE - příspěvek na likvidaci historických elektrospotřebičů). Recyklační poplatek se ve všech fakturách a účtech vykazuje odděleně od ceny výrobku.
  • Přijetí elektroodpadu na místě zpětného odběru a jeho zpracování tedy probíhá ze strany spotřebitele bezplatně.

Účelem zákona a zpětného odběru je zamezení černých skládek nebezpečného odpadu. Druhým důvodem je to, že elektroodpad nezřídka obsahuje značnou část materiálů (jako jsou třeba kovy: měď, cín, hliník, zinek, někdy dokonce i zlato), které se vyplatí vytřídit a zrecyklovat k opětovnému použití.

Elektroodpad v EU[editovat | editovat zdroj]

V Evropské unii byl zpětný odběr elektroodpadu zaveden směrnicí o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (The Waste Electrical and Electronic Equipment Directive - WEEE).[3]

Recyklace elektroodpadu[editovat | editovat zdroj]

Recyklace elektroodpadu probíhá dvěma způsoby[4]:

  1. Ruční demontáží spotřebiče, přičemž jsou separovány jednotlivé látky jako je plast, sklo, kov či samostatné elektrosoučástky.
  2. Mechanickým zpracováním za pomoci drtiče a následným manuálním rozčleněním rozdrcených kusů na pásu.

Do oběhu se následně vrací pouze recyklovatelné materiály. Obsažené plasty, které představují 15 - 20 % demontovaného odpadu, obsahují často nebezpečná aditiva, která recyklaci plastů znemožňují[5].

Samorozložitelná elektronika[editovat | editovat zdroj]

Časopisy VTM a Computer přinesly v srpnu 2013 články o speciálních materiálech, z kterého by v budoucnu mohly být vyráběny desky integrovaných obvodů a který se dokáže rozložit sám po určité době nebo po kontaktu s určitou látkou včetně obyčejné vody. Jsou součástí projektu nazvaného Born to Die a provádí se na University of Illinois.[6]

Vědci se domnívají, že by malé elektronické bezdrátové přístroje mohly pomáhat při zotavování se z nemoci nebo po operaci. Jakmile se nemocný/operovaný uzdraví, přístroj v těle se rozpustí v tělních tekutinách. To vše bylo úspěšně aplikováno na laboratorní myši, která byla uzdravena a je bez dalších vedlejších účinků. S tím je ale samozřejmě spojena otázka, zda rozpuštěný přístroj nezanechá v těle škodlivé látky.[7]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Global E-Waste Surging: Up 21% in 5 Years - United Nations University. unu.edu [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cesi-se-uspesne-uci-tridit-elektroodpad Češi se úspěšně učí třídit elektroodpad
  3. DIRECTIVE 2002/95/EC OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL of 27 January 2003 on the restriction of the use of certain hazardous substances in electrical and electronic equipment
  4. Jak řešit recyklaci elektroodpadu a tonerů | PREMO. www.premocz.eu [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. Proč není možné některé plasty z elektrošrotu recyklovat. www.odpady-online.cz [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. Časopis Computer, české vydání, číslo 17/13, str. 96 — Elektronika se v budoucnu sama zničí, Karel Javůrek
  7. PIESING, Mark. 'Born-to-die': this device will self-destruct in 60 seconds. The Guardian. 2013-10-26. Dostupné online [cit. 2016-11-15]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]