Elektronické zdravotnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elektronické zdravotnictví (eHealth)[1] je systematické využití informačních a komunikačních technologií ve zdravotnictví. Zahrnuje v sobě řadu služeb a systémů pro podporu léčebně preventivní péče, diagnostiku, zdravotnickou správu. Kromě zdravotnictví je systém eHealth uplatněn všeobecně i v oblasti zdravého životního stylu[2].

Zaměření oboru[editovat | editovat zdroj]

Nástroje elektronického zdravotnictví jsou zaměřeny na interakci v několika úrovních:

  • sběr dat o pacientech a zdravotnických zařízeních
  • komunikace mezi zdravotnickými subjekty
  • poskytování dat nezdravotnickým subjektům (státní správě, pacientům apod.)

Komunikace mezi subjekty může řešit na několika úrovních:

Náplň oboru[editovat | editovat zdroj]

eHealth má široký záběr obsahu. Spektrum zahrnuje zejména správu a využití zdravotních informací propojených v síti. Součástí jsou i např. elektronické zdravotní záznamy, elektronické předepisování léků, elektronické poskytování zdravotních informací apod. Specifickou náplní jsou služby telemedicíny, které umožňují pacientů dálkovou komunikaci s lékařem. To zahrnuje možnosti monitoringu pacientů pomocí internetu nebo mobilních komunikačních systémů. Umožňuje to včasné získání informací pro záchranu života, nebo například dálkové vyhodnocení sledovaných parametrů u chronicky nemocných pacientů (např. hodnoty krevního cukru u diabetiků naměřené při domácím self-monitoringu). Rozvoj eHealth vyžaduje spolupráci jednotlivých občanů, zdravotnických zařízení, zdravotních pojišťoven a orgánů veřejné správy společně s obchodními společnostmi a nevládními organizacemi při tvorbě standardů a metodik. Tato spolupráce je zastřešena mezirezortním koordinačním výborem pro zavedení eHealth v ČR, které zřídil ministr zdravotnictví v roce 2007.

Elektronické zdravotnictví v ČR a v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Současné zřízení[editovat | editovat zdroj]

Z §70 zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. je Ministerstvo zdravotnictví ČR zřizovatelem Národního zdravotnického informačního systému (zkráceně NZIS). Správu o NZIS pověřilo k tomu zřízený Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (zkrácené ÚZIS ČR).

ÚZIS řeší sběr a statistické zpracování zdravotních dat z populace ČR. Součástí jsou Národní zdravotní registry, například Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb (NRPZS), Národní onkologický registr (NOR) a další.

Minulost a budoucnost[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o eHealth je ve státní strategii Státní informační a komunikační politika, ve zkratce eČesko z roku 2004. Na ni navázal Akční plán eZdraví EK v dubnu 2004. Červen roku 2005 přinesl novou evropskou strategii i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost. Dalším krokem bylo zřízení Meziresortního koordinačního výboru pro zavedení elektronického zdravotnictví (eHealth) v ČR z 1. října 2007. Následovalo vypsání veřejné soutěže o návrh s názvem Hospodárné a funkční elektronické zdravotnictví MZ ČR dne 15. září 2012, kde byl vybrán projekt firmy Microsoft.

Od té doby se ovšem všechny projekty pozastavily, protože se zjistilo, že Česká republika nestihla vyčerpat peníze z evropských fondů a nedošlo by tak k naplnění výzvy do konce roku 2014, jak evropské dotace podmiňovaly.

Mezi další aktivity se řadí řada odložených či zrušených projektů, kupříkladu iZIP, ePreskripce, eNeschopenka či mezinárodní epSOS či SNOMED.

K dnešnímu dni jsou vidět spíše aktivity odborné veřejnosti. Ta na základě programových prohlášení vlády prosazuje standardy a koncepty nutné pro rozvoj a dlouhodobou udržitelnost a elektronizaci ve zdravotnictví s důrazem na bezpečnost dat[4].

Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

Cílem Evropské unie je propojit jednotlivé národní projekty eHealth a koordinovat je. Tato snaha je součástí akčního plánu eEurope, schváleného v roce 2000. Členské země zastupují národní operátoři eHealth[5]. Koordinace zahrnuje rychlý přístup ke sdíleným a vzdáleným lékařským odborným posudkům prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií bez ohledu na to, kde se pacient nebo příslušná informace nachází.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Středa, L., Panýrek, P.: eHealth a telemedicína. Praha, 2011 (databáze NKC Národní knihovny ČR).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdravotnické noviny: Terminologie eHealth
  2. Portál EU o veřejném zdraví
  3. eMeDOcS. www.emedocs.cz [online].  [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.  
  4. RYLICH, Jan. Vývoj konceptu eHealth v ČR. Ikaros [online]. 2015-03-30 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.  (česky) 
  5. Národní operátor eHealth