Elektrochemie

Elektrochemie je obor chemie, který zkoumá procesy probíhající na rozhraní elektrod (kovových nebo polokovových, příp. grafitových) a elektrolytu.

Důležité oblasti elektrochemie

Počátky elektrochemie spadají do 16. století. Okolo roku 1550 angličan Wiliam Gilbert experimentoval s magnetismem a elektřinou. Díky jeho práci bývá označován jako otec magnetismu. Objevil několik metod výroby magnetů.

V roce 1663 sestrojil německý fyzik Otto von Guericke první elektrický generátor, který pro výrobu elektřiny využíval tření.

V roce 1800 angličtí chemici Wiliam Nicholson a Johann Ritter elektrolyticky rozložili vodu na vodík a kyslík.

V roce 1832 Michael Faraday formuloval dva základní elektrochemické zákony, které jsou založeny na jeho experimentech.

V roce 1886 Paul Héroult a Charles Martin Hall vyvinuli elektrolytickou metodu pro získání hliníku z bauxitu. Metoda byla založena na principech popsaných Faradayem.

V roce 1937 sestrojil Arne Tiselius první sofistikovanou elektroforetickou aparaturu a roku 1948 získal Nobelovu cenu za jeho práci v oblasti elektroforézy proteinů.

V roce 1949 byla založena International Society of Electrochemistry (Mezinárodní elektrochemická společnost).