Ekeberg
| Ekeberg | |
|---|---|
 Zimní Ekeberg. Nalevo výstavba čtvrti Sørenga a betonové věže ventilačního systému tunelu silnice E6, v centru restaurace a napravo námořní škola. | |
| Vrchol | 204 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Norsko |
| Souřadnice | 59°54′ s. š., 10°46′ v. d. |
  Ekeberg | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ekeberg (ve středověku nazývaný Eikaberg, "Dubová hora") je výšina na jihovýchodním předměstí Osla. Temeno tvoří plató v nadmořské výšce 140 metrů zvané Ekebergsletta, nejvyšším bodem je Brannfjell s nadmořskou výškou 204 metrů. Západní svahy (Ekebergskråningen) klesají k vodám Oslofjordu, severní sráz (Ekebergskrenten) spadá k údolí řeky Alny (Lodalen). Lesem a přírodním parkem pokryté svahy tvoří městskou rekreační zónu, holé plató pak slouží coby sportoviště. Nejvýznamnější sportovní událostí je Norway Cup, turnaj dorostenců v kopané.
Výšina proslula stopami osídlení od nejstarší doby kamenné do doby bronzové i jako místo, z něhož Edvard Munch namaloval obraz Výkřik. V roce 1864 zde probíhala měření v rámci projektu určení míry zakřivení zemského povrchu v Evropě (Mitteleuropäische Gradmessung), což připomíná pilíř s geodetickou značkou. Roald Amundsen zde v roce 1926 během cesty z Itálie na Svalbard zakotvil se svou vzducholodí Norge. (Základy speciálně zkonstruovaného stožáru lze vidět na severním konci parku.) Součástí parku je i množství soch a instalací moderního a současného umění a archeologická naučná stezka.
Oblast je dobře dostupná tramvajovými linkami č. 13 a 19 z dopravního uzlu Nationaltheatret. Od zastávky Oslo Hospital stoupá příkrá archeologická naučná stezka, od zastávky Ekebergparken poměrně mírnější vycházková cesta do sochařského parku a k výletní restauraci.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Město Oslo leží především v příkopové propadlině (Oslo graben) tvořeném paleozoickými usazeninami (kambrium, ordovik, silur) a vyvřelinami z doby na rozhraní permu a karbonu, obklopeném prekambrickými usazeninami, tvořícími mj. Ekeberg. Všechny mladší vrstvy byly ledovcem ze Skandinávie odhrnuty a tak jsou prvohorní (a starší) vrstvy Baltského štítu kryty jen nejmladšími kvartérními depozicemi.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
_-_description.png)
Ekeberg je jedno z nejstarších osídlených míst v okolí Osla, archeologický výzkum objevil známky osídlení starší deseti tisíců let. Po ústupu ledovce se Skandinávský poloostrov začal zvedat (v maximu v mezolitu až o 13 mm za rok; dnes průměrně o 4 mm ročně). Poněvadž se lidé přednostně drželi pobřeží, jsou i stopy po jejich pobytu nacházeny od nejstarších k nejmladším ve směru od temene výšiny k jejímu úpatí.
8 400 př. n. l. – Temeno kopce (Ekebergsletta) se vynořilo coby ostrov z vln Skagerraku. Přítomnost prvních průzkumníků dokládají nálezy úlomků pazourku na severním svahu západní části kopce.
8 000 př. n. l. – Návštěvu lovců prozradil nález několika opracovaných kamenných předmětů na jižních svazích Ekebergu.
7 200 př. n. l. – Mezolit. Ledovec již zcela zmizel. Tlupa lovců táhnoucí podél pobřeží se utábořila, patrně jen krátce, za účelem opravy zbraní a nástrojů, asi 50 metrů jižně od dnešní restaurace (Ekebergrestauranten). (V místě nálezu byla v moderní době vztyčena umělecká instalace Ekeberg Pavilion.)
5 000 př. n. l. – Skandinávský mezolit, fáze Nøstvet (Nøstvet phase). Materiál na výrobu kamenných nástrojů, dolerit, patrně těžen v jižní části Ekebergu (Ekebergveien)
3 500 př. n. l. – Místní neolitici mají kontakt se zemědělci jižní Skandinávie, odkud získávají keramiku kultury nálevkovitých pohárů, zůstávají však nadále lovci a sběrači. Tábořiště odkryto v oblasti Familiedalen (okolí dnešní ulice Karlsborgveien) na jihozápadním svahu Ekebergu, nalezeny v něm pazourkové hroty šípů a petroglyfy. Dnes je toto místo asi 50 metrů nad mořskou hladinou, tehdy však leželo na pobřeží.
2 500 př. n. l. – Přibližně z této doby pocházejí nálezy skandinávské chalkolitické "kultury válečných seker" (Battle Axe culture – nordická obdoba kultury šňůrové keramiky), především typické umně zpracované hlavice kamenných seker. Různé druhy seker, pocházející z různých kulturních okruhů, dokládají existenci obchodních vztahů napříč Skandinávií.
1 000 – 500 př. n. l. – Patrně po zemědělcích zbyly kamenné meze a zbytky stavby v severozápadním rohu náhorní plošiny.
500 – 900 n. l. – Nejspíše z této doby pochází kolem 230 do skály vytesaných misek a přibližně 60 pohřebních mohyl.
900 – 1500 n. l. – Z této doby je zmiňována Ekeberská usedlost, spadající do majetku Hovedøyského opatství. Je možné, že se jednalo o dva statky na různých místech Ekebergu.
21. dubna 1240 – Bitva u Osla mezi králem Håkonem Håkonssonem a vévodou Skule Bårdssonem. Král se svými Birkebeinery připlul po moři a přistál u Eikabergstøa (dnešní Kongshaven nebo jeho blízké okolí) pod Ekebergskråningen (západní svahy Ekebergu). Odtud zaútočil na město. Vévoda s družinou sta mužů uprchl .
1537 – Ekeberský statek připadá králi.
18. května 1567 – Epizoda Severské sedmileté války: Na mírně svažité, západně orientované části plató zvané Svenskesletta se pravděpodobně odehrála krvavá bitva, ve které Švédové porazili Nory.
1889 – Ekeberg koupen městem s podporou dělnického hnutí Christiania Arbeidersamfund. Cílem bylo umožnit dělníkům z továrnami zakouřeného údolí na východním okraji města odpočinout si v zalesněném přírodním parku, podobně, jako západnímu předměstí sloužil Holmenkollen.
1917 – Otevřena funkcionalistická restaurace Ekeberg.
14. dubna 1926 – Na speciálním kotevním stožáru na pláni Ekebergu přistává vzducholoď Norge.
1940 – 1945 – Nacistická okupace. Z obavy před vzdušným výsadkem bylo přes plató položeno minové pole. Na západních svazích byl v roce 1940 vybudován německý čestný hřbitov pro padlé německé vojáky, včetně mrtvých z potopení Blücheru. Hřbitov byl po válce přesunut do Alfasetu.
2013 – Po rekonstrukci se otevírá Ekebergparken jako kombinace veřejného přírodního parku a instalace špičkového světového umění.[2]
Pohřebiště[editovat | editovat zdroj]
Na vrcholu Ekebergu leží pravěké pohřebiště sestávající z několika mohyl, kamenné řady, kamenného kruhu a kameny vytyčeného obrysu lodi. Zvyk pohřbívání do mohly přišel do Skandinávie v době bronzové a udržel se až do nástupu křesťanství. Archeologický průzkum na Ekebergu neproběhl, ale podle tvaru mohyl se usuzuje, že byly postaveny v rané době železné.
Kamenný kruh patrně původně sestával ze sedmi kamenů, dnes zde zůstaly čtyři. Obrys lodi byl poničen za Druhé světové války a po ní byl obnoven s využitím nových kamenů.
Skrz pohřebiště vede turistická stezka.
Sochy[editovat | editovat zdroj]
26. září 2013 byla slavnostně otevřena sbírka moderního a současného umění pod širým nebem. Vznik inicioval a financoval mecenáš Christian Ringnes (ročník 1954). Takto upravená část parku se nachází v blízkosti restaurace a zaujímá plochu cca 10 hektarů. Při vernisáži již bylo instalováno 31 soch z plánovaných 80.[3] V roce 2023 už jich je 46.[4]
| # | název | originální název | autor | rok | typ |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Levitating woman | Matt Johnson | 2013 | bronz | |
| 2 | Venus de Milo Aux Tiroirs | Salvador Dalí | 1964 | bronz | |
| 3 | Cariatide tombée à l’urne | Auguste Rodin | 1880–81 | bronz | |
| 4 | Nue Sans Draperie | Aristide Maillol | 1921 | bronz | |
| 5 | Reflections | Guy Buseyne | 2006 | bronz | |
| 6 | Indre rom VI – Livsløpet | Per Inge Bjørlo | 2013 | nerezová ocel | |
| 7 | Still life with a Landscape (Model for a habitat) | Sarah Sze | 2011–12 | nerezová ocel a dřevo | |
| 8 | Cognitive & Dissonance | Tony Oursler | 2010–13 | projekce v korunách stromů | |
| 9 | Eva | Auguste Rodin | 1881 | bronz | |
| 10 | La Grande Laveuse | Pierre-Auguste Renoir | 1917 | bronz | |
| 11 | Venus Victrix | Pierre–Auguste Renoir | 1914–16 | bronz | |
| 12 | Muž a žena, adorace | Mann og kvinne, Adorasjon | Gustav Vigeland | 1908 | bronz |
| 13 | Deep Cream Maradona | Sarah Lucas | 2016 | bronz | |
| 14 | Marilyn Monroe | Richard Hudson | 2002 | nerezová ocel | |
| 15 | Ekeberg Pavilion | Dan Graham | 2013 | instalace – sklo, kov a kámen | |
| 16 | We Come in Peace | Huma Bhabha | 2018 | bronz | |
| 17 | Nordic Hiplights | Pipilotti Rist | 2022 | instalace – osvětlení a spodní prádlo | |
| 18 | Cliff Sappho | Jenny Holzer | 2013 | rytina sapfických básní do kamene | |
| 19 | Dilemma | Elmgreen & Dragset | 2017 | bronz a nerezová ocel | |
| 20 | Air Burial (Oslo) | Roni Horn | 2019 | sklo | |
| 21 | Matka a dítě | Mor og barn | Per Ung | 1993 | bronz |
| 22 | Sturm und Drang | Jake & Dinos Chapman | 2014 | bronz | |
| 23 | Anatomy of an Angel | Damien Hirst | 2008 | mramor | |
| 24 | Walking Woman | Sean Henry | 2010 | malovaný bronz | |
| 25 | Open book | Diane Maclean | 2010 | nerezová ocel | |
| 26 | Konkávní obličej | Konkavt ansikt | Hilde Mæhlum | 2006 | mramor |
| 27 | The Dance | George Cutts | 2013 | kinetická socha | |
| 28 | Traveler | Tori Wrånes | 2018 | bronz | |
| 29 | Spectral power. Φeλ (Talking lamppost) | Tony Oursler | 2013 | audio instalace | |
| 30 | Möbius Trippel | Aase Texmon Rygh | 1998 | diabas | |
| 31 | Cast Glances | Tony Cragg | 2002 | bronz | |
| 32 | The Couple | Louise Bourgeois | 2003 | odlévaný a leštěný hliník | |
| 33 | Ace of Diamonds | Lynn Chadwick | 2004 | nerezová ocel | |
| 34 | Reclining Woman | Fernando Botero | 2003 | bronz | |
| 35 | Pathfinder #18700 Oslo | Fujiko Nakaya | 2018 | dočasná instalace – mlha | |
| 36 | Fideicommissum | Ann-Sofi Sidén | 2000 | bronz | |
| 37 | L´ouiseau Amoureux Fontaine | Niki de Saint Phalle | 1993 | laminát | |
| 38 | Ganzfeld: Double Vision | James Turrell | 2013 | světelná instalace ve vodojemu | |
| 39 | Skyspace: The Color Beneath | James Turrell | 2013 | světelná instalace ve vodojemu | |
| 40 | Snílek | Drømmersken | Knut Steen | 1992 | mramor |
| 41 | Chloe | Jaume Plensa | 2019 | nerezová ocel | |
| 42 | Judith | Markus Lüpertz | 1995 | bronz | |
| 43 | Klang | Tony Oursler | 2013 | audiovizuální instalace | |
| 44 | The Scream | Marina Abramović | 2013 | instalace vázaná na lokaci | |
| 45 | Huldra | Dyre Vaa | 1938 | bronz | |
| 46 | Santa | Paul McCarthy | 2018 | bronz |
-
Dyre Vaa: Huldra -
Aristide Maillol: Nue sans Draperie -
Damien Hirst: Anatomy of an Angel -
Sarah Lucas: Deep Cream Maradona -
George Cutts: The Dance -
Tony Cragg: Cast Glances -
Sean Henry: Walking Woman -
Hilde Mæhlum: Konkavt ansikt -
Salvador Dali: Venus Milo aux tiroirs -
Dan Graham: Pavillion -
Jake & Dinos Chapman: Sturm und Drang -
Lynn Chadwick: Ace of Diamonds -
Lynn Chadwick: Ace of Diamonds -
Per Inge Bjørlo: Indre rom VI – Livsløpet -
Per Inge Bjørl: Indre rom VI – Livsløpet -
Marina Abramović: The Scream -
Tony Oursler: Klang -
Paul McCarthy: Santa
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Další objekty[editovat | editovat zdroj]
Tunel Ekeberg[editovat | editovat zdroj]
Severozápadní částí výšiny prochází část podzemního městského okruhu. Tunely (Operatunnelen/Ekebertunnelen) jsou dva, každý se dvěma jízdními pruhy, a prochází jimi silnice E6. Severozápadní portál se nakratičko otevírá v oblasti městské části Sørenga, než se opět zanoří pod zem a moře ve směru na Operu a Akershus (Operatunnelen/Bjørvikatunnelen), severovýchodní portál ústí v oblasti městské části Kværnerbyen (než se opět ponoří pod Vålerenga).
Námořnická škola[editovat | editovat zdroj]
Jako Námořnická škola (Sjømannsskolen) je označována výrazná, zámku podobná budova na ostrohu severozápadního svahu Ekebrgu, nad přístavem Kongshavn. Postavena byla v roce 1917 pro námořnickou školu v Oslu (založena r. 1845), jíž sloužila až do roku 1989. Od roku 2013 zde sídlí střední škola.
Budova podle návrhu Andrea Bjerckeho a George Eliassena má čtyři patra a čtyři nízké nároční věže. Podél celé západní strany vede podloubí s terasou pro výcvik navigace.
V blízkosti budovy jsou patrné pravěké kresby. Před budovou stojí socha Helhesten od Gunnara Utsonda (vztyčena r. 1921). Zobrazuje výjev z nordické mytologie: Hrůzou ochromená Nanna a rezignovaný Baldr se vrhají na hřbetu koně do podsvětí.[5] Uvnitř hlavního vchodu jsou fresky od Pera Krohga s motivy zvěrokruhu.
Restaurace[editovat | editovat zdroj]
Na severovýchodním svahu Ekebergu, v místě s výborným výhledem na Oslo a městské ostrůvky, byl v roce 1907 vztyčen hudební pavilón. V roce 1914 jej doplnila restaurace pod otevřeným nebem, přemístěna sem z Jubilejní výstavy ve Frognerparku. Obě stavby byly v roce 1929 nahrazeny novou moderní budovou restaurace podle návrhu Larse Backera. Fasáda byla namalována červeně, s modrými a bílými detaily.
V roce 1997 byla restaurace pro špatný stav uzavřena, rekonstruována byla v roce 2005 s interiérem podle návrhu Thomase Nesse.
Budova je památkově chráněna[6]. Jde o jeden z nejlepších příkladů funkcionalismu v Norsku.
Schodiště[editovat | editovat zdroj]
Na západní straně plató byl 20. května 1940 otevřen čestný válečný hřbitov německé branné moci. Kromě mrtvých z Blücheru zde byli pohřbeni vojáci padlí při bitvě o Norsko a později i Norové, bojující na straně Třetí říše na východní frontě. Celkem zde bylo 2 956 hrobů.[7] V letech 1952 – 53 byly hroby přemístěny na hřbitov Alfaset. Pozůstatky hřbitova, zejména centrální schodiště, byly patrné ještě dlouho poté. V roce 2013 bylo místo rekonstruováno do podoby rekreační a odpočinkové zóny s lavičkami a s novým schodištěm, v němž jsou zachovány zbytky starého. Takové řešení bylo vnímáno kontroverzně, proti obavám ze vzniku neonacistického svatostánku stála představa, že minulost by měla být zachována i ve svých stinných aspektech.[8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Adolph Tidemand: Ekeberg a kostel v Oslu, 1852 -
M. K. Tholstrup: Pohled na Christianii ze svahů Ekebergu,1814 -
J. W. Edy: Kamencový lom na Ekebergu, počátek XIX. století. -
H. R. Grüner: Panorama přístavu III, 1855 -
"A" báze pokusu o změření zakřivení zemského povrchu Europäische Gradmessung, 1864) -
Výhled na Munchovo muzeum a Ekeberg přes zátoku. -
Utkání dorostenců v kopané Norway Cup konané na temeni Ekebergu, 2009 -
Pohřebiště ve tvaru lodi -
Kamenný kruh na Ekebergu. -
Výhled z Ekebergu na nově budovanou přístavní čtvrť Sørenga. V popředí pozůstatek patrně vidové hlásky. -
Pohlednice s motivem ekebergské restaurace, 50. léta -
Průčelí restaurace s motivem souhvězdí Velkého vozu
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOLTEDAHL, Olaf; DONNS, Johannes, A. Geological guide to Oslo and district. Oslo: [s.n.], 1957.
- ↑ History. Ekebergparken [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HANSEN, Anette Holth. Åpnet omstridt skulpturpark i Oslo. NRK [online]. 2013-09-25 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. (norsky (bokmål))
- ↑ Kunst. Ekebergparken [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. (norsky (bokmål))
- ↑ Helhesten. okk.kunstsamlingen.no [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kart - Kulturminnesøk [online]. [cit. 2023-10-15]. Dostupné online. (norsky (bokmål))
- ↑ Ekeberg æreskirkegård – Oslo Byleksikon. oslobyleksikon.no [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ DRABLØS, Magnus Brattset. Klager på oppussing av nazi-trapp. NRK [online]. 2013-02-21 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (norsky (bokmål))
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ekeberg na Wikimedia Commons
