Přeskočit na obsah

Eftim I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Svatost
Eftim I.
Patriarcha Turecké pravoslavné církve
CírkevTurecká pravoslavná církev
Jmenování15. září 1922
Emeritura14. března 1962
NástupceEftim II.
Zasvěcený život
Sliby1915
Svěcení
Jáhenské svěcení1912
Kněžské svěcení1915
Osobní údaje
Rodné jménoPavlos Karachisaridis
(Παύλος Καραχισαρίδης)
ZeměTureckoTurecko Turecko
Datum narození1883
Místo narozeníAkdağmadeni, Osmanská říše
Datum úmrtí14. března 1968
Místo úmrtíIstanbul, Turecko
Národnostřecká
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papa Eftim I. (světským jménem: Zeki Erenerol, rodným jménem: Pavlos Karachisaridis; 1883, Akdağmadeni14. března 1968, Istanbul) byl řecký duchovní nekanonické Turecké pravoslavné církve a její 1. nejvyšší představitel.

Narodil se roku 1883 v Akdağmadeni.

Pracoval jako dělník v továrně. Roku 1915 byl postřižen na monacha se jménem Euthymios (Eftim) a rukopoložen na jeromonacha.

V domě svého souseda Çerkeze Ethema potkal Mustafu Kemala Atatürka a stal se zastáncem jeho myšlenek. Dne 23. dubna 1920 se jako zástupce Turecké pravoslavné komunity celé Anatolie (Umum Anadolu Türk Ortodoksları Cemaatleri) zúčastnil otevření parlamentu.

Roku 1922 zřídil v Kayseri Generální kongregaci anatolských Turků (Umum Anadolu Türk Ortodoksları Cemaatleri), které bylo opozicí konstantinopolského patriarchy Meletia IV. Během setkání v monastýru v Kayseri bylo rozhodnuto o založení turecké církve nezávisle na Konstantinopolském patriarchátu.

Roku 1923 se přestěhoval do Istanbulu a 1. června téhož roku s tichou podporou úřadů zaútočili jeho příznivci na patriarchu Meletia.

Dne 2. října 1923 začal obléhat budovu Svatého synodu Konstantinopolského patriarchátu a jmenoval svůj vlastní synod. Při invazi do budovy patriarchátu se prohlásil „generálním představitelem všech pravoslavných komunit“.

Dne 6. prosince 1923 po rezignaci patriarchy Meletia byl zvolen Grigorios VII. Eftim a jeho příznivci znovu obléhali patriarchát ale byli vyhnáni policií.

Roku 1924 začal sloužit liturgii v turečtině a rychle získal podporu od nové Turecké republiky, která se formovala po pádu Osmanské říše. Eftim prohlašoval, že patriarchát je etnocentrický a podporuje jen řecké obyvatelstvo. Patriarchátem byl exkomunikován za jeho myšlenky a ženatý episkopát. Stejného roku svolal turecký církevní kongres, na kterém byl zvolen patriarchou. Změnil své řecké jméno na turecké a stal se známým jako Zeki Erenerol.

Dne 6. června 1924 bylo rozhodnuto o přemístění sídla patriarchátu z Kayseri do Istanbulu. Nová církev však neměla mnoho příznivců a většina pravoslavných křesťanů zůstalo v jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu.

Po smrti Mustafy Kemala ztratil v očích tureckého státu autoritu.

Roku 1953 zorganizoval protestní pochod proti řeckému patriarchovi Athenagorovi a později pokračoval v prohlášeních proti patriarchátu Konstantinopole.

Dne 14. března 1962 rezignoval ze zdravotních důvodů. Jeho nástupcem se stal jeho syn Turgut Erenerol, který přijal jméno Eftim II.

Zemřel 14. března 1968 v Istanbulu. Kvůli jeho exkomunikaci mu byl odepřen pohřeb na řeckém pravoslavném hřbitově Şişli. Turecká vláda musela zasáhnout, aby zajistila jeho pohřeb.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Эфтим I na ruské Wikipedii.