Eduard Hořovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Hořovský
Narození 22. října 1831
Příbram
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. února 1898 (ve věku 66 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání báňský inženýr
Národnost Češi
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ing. Eduard Hořovský (22. října 1831 Příbram[1]25. února 1898 Vídeň) byl český báňský odborník a c. k. horní rada.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ing. Eduard Hořovský se narodil v Příbrami v rodině s hornickou tradicí. Děd, otec i strýc byli absolventy báňské akademie v Banské Štiavnici. V letech 18421850 absolvoval Akademické gymnázium v Praze, poté nastoupil studium na báňskou akademii v Banské Štiavnici, avšak studium ukončil v roce 1854 na montanistickém učilišti v Příbrami a stal se c. k. horním praktikantem. Krátký čas působil na Žacléřsku, než v roce 1856 nastoupil do služeb společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda jako závodní dolu Hermenegild (důl Zárubek), kde mj. vedl hloubení jam dolů Vilém a Hermenegild.

V roce 1868 přijal nabídku Ignáce Vondráčka a nastoupil jako horní inženýr do Doubravsko-orlovské společnosti[p. 1], v roce 1870 jako vrchní inženýr. V 1873 byl pověřen funkcí ředitele společnosti, ve které setrval až do odchodu z činné služby. Během tohoto období nechal vybudovat Důl Žofie v Orlové (1871–1873), modernizoval Hlavní jámu a doubravské doly Bettina a Eleonora, v roce 1890 nechal postavit důl Nová jáma v Lazích (dnes Orlová Lazy). Prosazoval elektrifikaci v dolech, užívání bezpečnostních lamp a nových bezpečnostních zařízení. Jako první zavedl novou dobývací metodu tzv. stěnování.[2] Jeho zásluhou přicházeli na Karvinsko odborníci, inženýři a dozorci, hlavně z Příbramska. V roce 1895 se stal členem vládní komise pro řešení stížností horníků u ostravsko-karvinského revíru.[3] V době studií v Praze navštěvoval přednášky F. L Čelakovského, a stejně jako on byl ctitelem ruštiny a zastáncem všeslovanských ideí. To se také odrazilo v jeho literární a kulturní tvorbě a společenském životě. Odchodem z aktivní činnosti v roce 1895 se přestěhoval do Vídně, kde také zemřel.

V Doubravě (u Karviné) bydlel horní rada Ing. E. Hořovský v Úřednické kolonii v domě č. 226. V roce 1925 byla jeho osobě věnována pamětní deska na bludném balvanu, který stál na betonovém podstavci v zahradě tohoto domu. Bludný balvan červené barvy byl nalezen v roce 1920 v Doubravské cihelně.[4] Bludný balvan s pamětní deskou byl zničen 10. října 1938 při okupaci polským vojskem.

Společenský život[editovat | editovat zdroj]

Iniciátor zavedení české závodní školy v Doubravě (u Karviné) v roce 1872. Člen České matice technické od roku 1897

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Svým nákladem vydal v roce 1876 odbornou publikaci v češtině O způsobu dobývání kamenného uhlí, za toto dílo obdržel titul c. k. horní rada.[2]

Opět svým nákladem v roce 1890 vydal Německo-česko-ruský hornický a hutnický slovník.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Společnost tvořilo konsorcium bratří Gutmannů, A. S. Rothschilda a Ignáce Vondráčka. A. S. Rothschild v roce 1871 odprodal společníkům svůj podíl. V roce 1896 se Doubravsko-orlovská společnost stala součástí Vítkovického horního a hutního těžířstva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Příbram
  2. a b Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. 
  3. KUBA, Stanislav; SZYROKÁ, Květuše. Doubrava. [s.l.]: Důl ČSA, Karviná-Doly, 2006. ISBN 80-7225-222-4. S. 20. 
  4. Kuba, s. 76

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]