Edna O'Brienová
| Edna O’Brienová | |
|---|---|
.jpg) Edna O’Brienová (30. května 2016) | |
| Narození | 15. prosince 1930 Tuamgraney |
| Úmrtí | 27. července 2024 (ve věku 93 let) Londýn |
| Povolání | básnířka, povídkářka, životopiskyně, scenáristka a romanopiskyně |
| Zaměstnavatel | University College Dublin |
| Ocenění | Irish PEN Award společník Královské literární společnosti AWB Vincent Literary Award |
| Choť | Ernest Gébler (1954–1964)[1] |
| Děti | Carlo Gébler |
| Funkce | Booker Prize judge |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edna O'Brienová (15. prosince 1930, Tuamgraney, Irsko – 27. července 2024, Londýn, Spojené království) byla irská spisovatelka později žijící v Londýně řazená k nejlepším irským autorkám románů. Vydávala u nakladatelství Faber.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]O'Brienová se narodila 15. prosince 1930 v Tuamgraney v odlehlé části západního Irska do bigotní rodiny, která pro psaní neměla pochopení. Ze základní školy pokračovala na klášterní školu a v roce 1950 se stala licencovanou farmaceutkou.[2]
V létě 1954 si vzala svého krajana s českým židovským původem, spisovatele Ernesta Géblera, s kterým měla dva syny. S celou rodinou se následně odstěhovali do britského Londýna a tam získala místo jako lektorka v nakladatelství. Následně se jí začalo dařit na poli vlastní literatury, což ale vedlo k odcizení s manželem a manželství nakonec skončilo rozvodem.[2]
Edna O'Brienová zemřela po dlouhé nemoci v 93 letech 27. července 2024.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Kariéru a mezinárodní uznání ji nastartovala její prvotina Venkovská děvčata z roku 1960, kniha, kterou zcela pobouřila irskou, tehdy silně konzervativní katolickou společnost. Kniha byla v Irsku pálena a byla i zakázána. Ve svých knihách bořila irské hranice co se týče genderu, sexuality nebo náboženství, což ji v té době přineslo opovržení společnosti.[2]
Celkem vydala O'Brienová přes 20 knih, z toho pět divadelních her, čtyři díla literatury faktu a zbytek sbírky povídek a romány. Poslední z knih Dívka napsala v roce 2019.[2]
Kvůli univerzálnosti své výpovědi ohledně ženských zkušeností v roce 2021 získala nejvyšší kulturní vyznamenání Francie. Irský prezident Michael Higgins se jí v roce 2015 omluvil za pohrdání, které se jí v Irsku kdysi dostalo. V roce 2024 po jejím úmrtí potom prohlásil, že je jeho drahou přítelkyní, a pronesl: „Edna byla nebojácnou pravdivou vypravěčkou, vynikající spisovatelkou. Měla morální odvahu konfrontovat irskou společnost se skutečnostmi, které byly dlouho ignorovány a potlačovány.“[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g ČTK; SCHWAN, Jakub. Zemřela irská spisovatelka Edna O'Brienová. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2024-07-28 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edna O’Brienová na Wikimedia Commons - Edna O'Brienová na Databáze knih
