Přeskočit na obsah

Dusičnan bismutitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
dusičnan bismutitý
Obecné
Systematický názevDusičnan bismutitý
Anglický názevBismuth(III) nitrate
Německý názevBismut(III)-nitrat
Sumární vzorecBi(NO3)3
Identifikace
Registrační číslo CAS10035-06-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)600-076-0
PubChem107711
SMILES[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Bi+3]
InChIInChI=bezvodý: InChI=1S/Bi.3NO3/c;3*2-1(3)4/q+3;3*-1 Key: PPNKDDZCLDMRHS-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost395,00 g/mol 485.07 g/mol (pentahydrát)
Teplota tání30 °C
Teplota varu75 - 80 °C
Hustota2.90 g/cm3 (pentahydrát)
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH272 H315 H319 H335 H411
P-větyP210 P220 P221 P261 P264 P271 P273 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P370+378 P391 P403+233 P405 P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan bismutitý je anorganická sůl složená z kationtu bismutu v oxidačním čísle +3 a tří dusičnanových aniontů. Jeho nejběžnější tuhou formou je pentahydrát.[2] Využívá se při syntéze dalších sloučenin bismutu.[3] Je to jediný známý dusičnan prvku 15. skupiny, což ukazuje na kovovou povahu bismutu.[4]

Příprava a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan bismutitý lze připravit reakcí bismutu a koncentrované kyseliny dusičné.[5]

Bi + 4 HNO3 → Bi(NO3)3 + 2 H2O + NO

Rozpouští se v kyselině dusičné, ale snadno se hydrolyzuje za vzniku oxidů-dusičnanů, pokud je pH nad 0.[6]

Je také rozpustný v acetonu, kyselině octové a glycerolu, ale prakticky nerozpustný v ethanolu a ethylacetátu.[7]

Používá se k přípravě Dragendorffova činidla.

Dusičnan bismutitý tvoří nerozpustné komplexy s pyrogallolem a kupferronem a tyto sloučeniny byly základem gravimetrických metod stanovení obsahu bismutu.[8]

Při zahřívání se může dusičnan bismutitý rozkládat za vzniku oxidu dusičitého.[9]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bismuth(III) nitrate na anglické Wikipedii a Bismut(III)-nitrat na německé Wikipedii.

  1. a b Bismuth nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. "Normal Bismuth Nitrate, Bi(NO3)3". načteno 23.7.2020 (anglicky)
  3. Mary Eagleson (1994). Concise encyclopedia chemistry. Walter de Gruyter. ISBN 3110114518.
  4. Greenwood, Norman N.; Earnshaw, Alan (1997). Chemistry of the Elements (2nd ed.). Butterworth-Heinemann. ISBN 978-0-08-0379418.
  5. Rich, Ronald (2007). Inorganic Reactions in Water (e-book). Springer. ISBN 9783540739623.
  6. Lazarini, F. (1981). "Thermal dehydration of some basic bismuth nitrates". Thermochimica Acta. 46 (1): 53–55. doi:10.1016/0040-6031(81)85076-9. ISSN 0040-6031.
  7. Suzuki, Hitomi, ed. (2001). Organobismuth Chemistry. Elsevier. ISBN 0444205284.
  8. A.I. Vogel,(1951), Quantitative Inorganic analysis, (2d edition), Longmans Green and Co
  9. Krabbe, S.W.; Mohan, R.S. (2012). "Environmentally friendly organic synthesis using Bi(III) compounds". v Ollevier, Thierry (ed.). Topics in Current chemistry 311, Bismuth-Mediated Organic Reactions. Springer. str. 100–110. ISBN 9783642272394.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]