Dolores Ibárruri

Dolores Ibárruriová
Dolores Ibárruriová
	Ibárruri v roce 1978
generální tajemnice Komunistické strany Španělska
	Ve funkci:; březen 1942 – 3. července 1960
Předchůdce	José Díaz Ramos
Nástupce	Santiago Carrillo
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Španělska
Rodné jméno	María de los Dolores Ibárruri y Gómez
Narození	9. prosince 1895; Gallarta
Úmrtí	12. listopadu 1989 (ve věku 93 let); Univerzitní nemocnice Ramóna y Cajala
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Civilní hřbitov v Madridu (40°25′18″ s. š., 3°38′9″ z. d.); Civilní hřbitov v Madridu
Choť	Julián Ruiz Gabiña (1916–1933)
Děti	Rubén Ruiz Ibárruri
Alma mater	normální škola
Profese	politička, novinářka a aktivistka
Ocenění	Leninův řád; Řád Říjnové revoluce; Řád vítězství socialismu; Leninova mírová cena; čestný doktor Lomonosovovy univerzity
Podpis
Commons	Dolores Ibárruri
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolores Ibárruri Gómez, známá jako La Pasionaria (9. prosince 1895 Gallarta, Bizkaia – 12. listopadu 1989 Madrid) byla španělská židovská revolucionářka a politička dělnického hnutí.

Život

Pocházela z dělnické baskické rodiny, od mládí se účastnila levicového politického života, v roce 1921 pak vstoupila do Komunistické strany Španělska (PCE), za kterou byla v roce 1933 zvolena jako poslankyně do Cortesů. Po vypuknutí španělské občanské války posilovala morálku republikánů svými plamennými projevy v rádiu (kde se objevilo i její známé heslo „¡No pasarán!“, „Neprojdou!“) a návštěvami fronty. Po republikánském neúspěchu odešla do Sovětského svazu, kde její syn Rubén Ruiz zemřel při obraně Stalingradu. V roce 1942 byla zvolena na post generálního tajemníka PCE v exilu, kterým byla až do roku 1960 (poté funkci vykonával Santiago Carrillo), od tohoto roku až do své smrti zastávala čestný post prezidentky PCE. V 60. letech podporovala příklon strany k eurokomunismu, odsoudila invazi do ČSSR. V roce 1977 se vrátila z exilu do Španělska, kde se opět stala poslankyní Cortesů.

Napsala svoji autobiografii a díla k španělské občanské válce. Je považována za jednoho z nejlepších řečníků 20. století. 27. listopadu 2000 jí město Kladno odebralo čestné občanství.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolores Iárruri na anglické Wikipedii.

↑ Radio.cz: Gottwald a Nosek už nejsou čestnými občany Kladna (11/2000)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolores Ibárruriová na Wikimedia Commons
Osoba Dolores Ibárruri ve Wikicitátech
Stopy, fakta, tajemství (ČRo 2, Stanislav Motl): Žena v černém – premiéra 26. 4. 2021 18:30
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dolores Ibárruri

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Radio.cz: Gottwald a Nosek už nejsou čestnými občany Kladna (11/2000)

[1]