Digitální revoluce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Digitální revoluce, někdy též označována jako třetí průmyslová revoluce, se datuje od přechodu z analogových a mechanických technologií na technologie digitální. Významným zlomem v její historii byl především objev tranzistoru roku 1947, který později vedl k masovému rozšíření domácích počítačů a dalších digitálních technologií. Digitální revoluce postupně ovládla většinu elektrotechnických oborů.

Podobně jako zemědělská a průmyslová revoluce v minulosti, započala také digitální revoluce další éru lidské civilizace, tzv. informační dobu, která s sebou přinesla globalizaci a další radikální ekonomické změny.

Trendy technologických revolucí[editovat | editovat zdroj]

Objev zemědělství v období neolitu vedl k usazení dříve kočovných kmenů, živících se lovem a sběrem, a jejich následnému rozšiřování.

S rozvojem průmyslu v 18. a 19. století došlo současně k urbanizaci, a to především z důvodu vzniku nových pracovních míst v nově vzniklých továrnách, které se soustředily především v okolí velkých měst; například anglický Manchester či americký New York.

Důsledky digitální revoluce můžeme pozorovat zejména v rozvíjejících se asijských státech jako je Indie nebo Čínská lidová republika.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První elementární technologie byly uvedeny již v 19. století, na jehož konci došlo k rozšíření elektrického telegrafu. Jedním z hlavních milníků digitální revoluce se však stal vynález tranzistoru z roku 1947 a miniaturizace elektronických součástek, které dále předznamenaly prudký vývoj technologií.

Digitální revoluce přeměnila technologie, které byly předtím analogové, do digitální formy. V digitální komunikaci nastal průlom díky možnosti digitální signál zesílit a předat ho dál s nulovou ztrátou informace a paralelně přenášet velké množství na sobě nezávislých digitálních signálů. Stejně významnou byla také jednoduchá přístupnost digitální informace a možnost její vzdálené distribuce a distribuce z média na médium.

Hlavním mezníkem v digitální revoluci byl především přechod od analogově nahrávané hudby k nahrávání digitálnímu. V 80. letech 20. století potom digitální formát optických disků nahradil analogové formáty jako gramofonové desky a audiokazety a stal se nejpopulárnější formou úschovy dat.[1]

Konverze a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Konverze v tomto významu znamená přechod od analogového signálu na digitální.

Počítače (50. léta)[editovat | editovat zdroj]

Prvně digitalizace pronikla do informatiky, když už v 50. letech minulého století definitivně převládly digitální počítače nad analogovými. Dalších 30 let se vývoj digitálních technologií týkal prakticky pouze oblasti počítačů.

První digitální počítač, vynalezen Johnem Vincentem Atanasoffem roku 1939, fungoval na principech binárních výpočtů a Booleovy algebry.[2] Roku 1951 se začal vyrábět první komerčně sériově vyráběný počítač UNIVAC I. Počítače se během padesátých a šedesátých let dostaly do všech státních odvětví (armáda, vláda). Sedmdesátá léta přinesla rozmach domácích počítačů. V devadesátých letech do domácností pronikl Internet.

Roku 1991 se internet stal veřejně dostupným médiem a počet počítačů připojených na internet stoupl na milion. Roku 1990 bylo 2,8 milionů osob připojených k internetu (0,05 % tehdejší populace).[3] V roce 2015 bylo evidováno 46,1 % domácností s připojením na internet. Nejvíce uživatelů internetu sídlí v Severní Americe (88 %), nejméně potom v Africe (28,2 %).[4]

Hudební nosiče (90. léta)[editovat | editovat zdroj]

Zvrat nastal až v 90. letech, jež přinesly obrat na poli hudebních nosičů, neboť do té doby nejčastěji používané audiokazety, které přenášely zvuk pomocí magnetofonového pásku, vystřídal kompaktní optický disk zkráceně CD. V České republice vývoj oproti západním zemím zaostával, proto sem „cédéčka“ dorazila až na přelomu tisíciletí. Nyní se karta obrací: kompaktní disky byly vyměněny za dostupnější a spotřebiteli preferovanější cestu stahování hudby z internetu a hudební trh rovněž zažívá renesanci gramodesek.

Mobilní telefony (90. léta)[editovat | editovat zdroj]

Podobně i pro do té doby málo rozšířený mobilní průmysl znamenala digitalizace probíhající v 90. letech minulého století otevření brány na světový trh. Mobilní telefony tak záhy vytlačily dosud používané klasické telefony.

Mobilní telefony zaznamenaly největší rozmach v devadesátých letech, kdy v roce 1990 vycházely na sto Američanů tři telefony, v roce 2000 už to bylo 45 kusů. V roce 2014 sto obyvatel USA využívalo 98 telefonů.[5]

V roce 2015 stoupl počet vlastníků mobilního telefonu na 4,4 miliardy.[6]

Fotoaparáty a video nosiče (první desetiletí 21. století)[editovat | editovat zdroj]

Označení „digitální věk“ pro 21. století není neopodstatněné, za prvních 15 let ovládla digitalizace nejen zvuk, nýbrž i obraz a pronikla tak například do fotografických nebo filmových továren Hollywoodu. S tím souvisela i postupná digitalizace přenašečů audiovizuálního záznamu, tedy přechod z VHS na DVD.

Do budoucna se předpokládá další postup digitální revoluce například v případě rádií či tiskáren. Sílí však i hlasy prorokující nástup nové technologie, která tu digitální zastíní.

Socioekonomické důsledky[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejvýznamnějších pozitivních důsledků je globální propojení, které umožnilo snazší komunikaci, která je ovšem v některých případech omezena totalitními režimy.

Usnadnění komunikace také pomohlo globalizaci ekonomiky a outsourcingu v takové míře, která by bez internetu nebyla možná. Digitální revoluce radikálně změnila způsob, jakým firmy interagují a mj. rozšířila potenciální pole působnosti doposud malých lokálních společností.

Ačkoli z digitální revoluce plynou společnosti obrovské přínosy, je nutné na ní nahlížet také z druhé strany. Rozšíření digitální komunikace, sdílení informací a především nástup nových technologií s sebou přinesl mnoho potenciálních příležitostí ke zneužití. Prvním úskalím digitalizace je snadná přístupnost informací, jejichž zneužití se tak stává velmi jednoduchým.

Digitální revoluce zavedla do každodenního života prvek masového sledování, čímž vygenerovala škálu nových lidskoprávních a civilněprávních otázek.

Rozšíření osobní elektroniky údajně vedlo v některých případech ke snížení produktivity práce. Snaha společností takovým situacím předcházet vyvrcholila v útok na soukromí zaměstnanců formou zaznamenávání stisknutí kláves a dalšího sledování.

Dalším z problémů uvedení tzv. nových médií je spolehlivost dat. Informace mohou být jednoduše opakovány, ale jen těžko se jejich pravdivost ověřuje. S tak masivním šířením informací je možné napsat článek citující zcela nepravdivé zdroje, které jsou samy založeny na chybných zdrojích.

Také z historické perspektivy může digitální revoluce představovat problém. Převážná část dějin lidstva je známa díky fyzickým objektům, které byly nalezeny či uchovány, a to především ve formě psaných textů. Digitální záznamy naproti tomu jsou jednoduše vytvořitelné, lze je však také snadno vymazat či pozměnit. Změny ve formátech uchovávání souboru mohou potom mnohdy učinit případné obnovení dat nemožným. Úschova dat na takovém zastaralém médiu může způsobit nereplikovatelnost informace. Není tedy náhodou, že poselství sond Voyager 1 a 2, které bylo vysláno do kosmu v roce 1977, je zaznamenáno raději v analogovém než digitálním formátu. Mělo by tak případným nálezcům poskytnout jednodušší možnost interpretace a analýzy.

Navzdory nebezpečím, která s sebou digitální revoluce přinesla, umožnila lidstvu uchovávání a skladování fakt, článků, statistik a mnoha dalšího, ale především významně zjednodušila celosvětovou komunikaci a napomohla osvětě v mnoha oborech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JOAN, Shelley. The Oxford Encyclopedia of American Cultural and Intellectual History. [s.l.]: [s.n.] 
  2. GERSTING, Judith; SCHNEIDER, Michael. Invitation to Computer Science. [s.l.]: [s.n.] 
  3. Computeruser [online]. [cit. 2015-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-03-2014. 
  4. Internet World Stats [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. 
  5. The World Bank [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. 
  6. Statista [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online.