Přeskočit na obsah

Dextran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dextran je rozvětvený glukan (polysacharid odvozený od glukózy); podle definice Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii jsou dextrany „rozvětvené poly-α-D-glukosidy mikrobiálního původu obsahující převážně glykosidové vazby typu C1-C6“.[1]

Řetězce dextranů mívají různé délky a jejich molekulové hmotnosti se pohybují mezi 3 a 2000 kilodaltony.

Polymerní řetězec obsahuje hlavně lineární řetězce vytvořené α-1,6-glykosidovými vazbami mezi molekulami glukózy, větvení vytváří α-1,3-vazby; tímto větvením se dextrany liší od dextrinů, které obsahují rovné řetězce, v nichž jsou glukózové jednotky propojeny α-1,4- nebo α-1,6-vazbami.[2]

Dextran objevil Louis Pasteur jako produkt mikrobiální činnosti ve vínu,[3] ale průmyslovou výrobu umožnil až proces založený na bakteriích, který vyvinul Allene Jeanes.[4] Velké množství dextranů obsahuje zubní plak.[5]

Dextran je nežádoucí příměsí při zpracování cukru, kde zvyšuje viskozitu roztoků sacharózy.[6]

Při výrobě dextranu je výchozí surovinou sacharóza, kterou zpracovávají bakterie ze skupiny Lactobacillus, jako jsou Leuconostoc mesenteroides a Streptococcus mutans; struktura vzniklého dextranu závisí i na použitém bakteriálním kmeni. Oddělování dextranu se provádí frakční krystalizací s využitím ethanolu.

Některé bakterie s dextrany vytvářejí také fruktany, které ztěžují izolaci dextranů.[6]

Dextran 70 se používá jako trombolytikum, ke snížení viskozity krve, a při léčbě hypovolémie.[7]

Mikrochirurgie

[editovat | editovat zdroj]

Dextran má využití v mikrochirurgii, kde slouží k omezování žilní trombózy. Váže se na červené krvinky, krevní destičky a žilní endotel, čímž zvyšuje jejich elektronegativitu, která vede k omezení shlukování červených krvinek a přilnavosti krevních destiček. Dextrany také omezují tvorbu Von Willebrandova faktoru. Sraženiny vzniklé po podání dextranů se snadněji rozpouštějí, protože dochází ke změně struktury sraženiny.[zdroj?] Trombolytické vlastnosti dextranu jsou způsobeny inhibicí α-2-antiplasminu, vedoucí k aktivaci plasminogenu.

Dextrany mohou mít molární hmotnosti v širokém rozmezí od 3 kDa do 2 MDa. Větší dextrany (>60 000 Da) se špatně vylučují ledvinami, takže zůstávají v krvi až několik týdnů, než jsou metabolizovány. Nejčastěji používaným dextranovým antikoagulanciem je dextran-40 (o molární hmotnosti 40 kDa). Téměř 70 % dextranu-40 se vyloučí močí do 24 hodin po nitrožilním podání, zbylých 30 % zůstává v těle ještě několik dnů.

Ostatní lékařská použití

[editovat | editovat zdroj]

V laboratořích

[editovat | editovat zdroj]

Vedlejší účinky

[editovat | editovat zdroj]

Přestože se u dextranů vyskytuje jen málo vedlejších účinků, tak tyto účinky mohou být závažné; jedná se například o anafylaxi,[11] otok plic, otok mozku, nebo nefunkci krevních destiček.

Méně častým, ale významným, projevem osmotického efektu je akutní selhání ledvin.[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dextran na anglické Wikipedii.

  1. The IUPAC Compendium of Chemical Terminology. [s.l.]: [s.n.], 2014. DOI 10.1351/goldbook.D01655. Kapitola dextrans. 
  2. Thomas Heinze; Tim Liebert; Brigitte Heublein; Stephanie Hornig. Functional Polymers Based on Dextran. Advances in Polymer Science. 2006, s. 199–291. ISBN 978-3-540-37102-1. DOI 10.1007/12_100. 
  3. L. Pasteur. On the viscous fermentation and the butyrous fermentation. Bulletin de la Société Chimique de Paris. 1861, s. 30–31. ISSN 0037-8968. 
  4. Allene Rosalind Jeanes [online]. Human Touch of Chemistry. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-14. 
  5. R. H. Staat; T. H. Gawronski; C. F. Schachtele. Detection and preliminary studies on dextranase-producing microorganisms from human dental plaque. Infection and Immunity. 1973, s. 1009–1016. DOI 10.1128/IAI.8.6.1009-1016.1973. 
  6. a b R. L. Sidebotham. Dextrans. Advances in Carbohydrate Chemistry and Biochemistry. 1974, s. 371–444. Dostupné online. ISBN 9780120072309. DOI 10.1016/s0065-2318(08)60268-1. PMID 4157174. 
  7. Sharon L. Lewis. Medical Surgical Nursing. [s.l.]: Elsevier - Health Sciences Division, 2010. ISBN 978-0323079150. 
  8. Tears Naturale - Summary of Product Characteristics (SmPC) - (eMC) [online]. Dostupné online. 
  9. Wang et al. „Engineering anastomosis between living capillary networks and endothelial cell-lined microfluidic channels“, Lab on a Chip, 2016, 16, 282
  10. Murthy et al. Treatment of dextran sulfate sodium-induced murine colitis by intracolonic cyclosporin, Digestive Diseases and Sciences, 1993, 38, 1722
  11. CosmoFer - Summary of Product Characteristics (SmPC) - (eMC) [online]. Dostupné online. 
  12. T. G. Feest. Low molecular weight dextran: A continuing cause of acute renal failure. British Medical Journal. 1976, s. 1300. DOI 10.1136/bmj.2.6047.1300. PMID 1000202. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]