Dawoud Bey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dawoud Bey
Narození 1953 (65–66 let)
New York
Národnost Afroameričané
Alma mater Yale School of Art
Empire State College
Povolání fotograf
Ocenění Lucie Award (2011)
Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dawoud Bey (* 1953) je americký fotograf a lektor známý svými velkoformátovými uměleckými fotografiemi a pouliční fotografií, především portréty amerických adolescentů ve své komunitě a dalšími často marginalizovanými subjekty.[1] V roce 2017 získal ocenění „Genius Grant“ od Nadace Johna D. a Catherine T. MacArthurových.[2] Je profesorem na Columbia College v Chicagu.[3]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako David Edward Smikle v newyorské Jamajce v Queensu a na počátku 70. let si změnil své jméno na Dawoud Bey.[4] Promoval na střední škole Benjamina N. Cardoza.[5] Studoval na School of Visual Arts v New Yorku od 1977–78, absolvoval s titulem bakalář umění v oboru fotografie na Empire State College v roce 1990 a titul magistr umění získal na Yale University School of Art v roce 1993.[6] V průběhu své kariéry se Bey zúčastnil více než 20 uměleckých rezidencí, které mu umožnily pracovat přímo s dospívajícími předměty jeho nejnovější práce.[7]

Dawoud Bey, produkt šedesátých let, uvedl, že on i jeho práce jsou produktem postoje, „pokud nejste součástí řešení, jste součástí problému.“[8] Tato filosofie významně ovlivnila jeho uměleckou praxi a vyústila ve způsob práce, jak v komunitě, tak ve spolupráci. Nejstarší fotografie Beyho ve stylu pouliční fotografie se vyvinuly v klíčový pětiletý projekt dokumentující každodenní život a lidi z Harlemu v Harlemu v USA (1975–1979), který byl vystaven v ateliéru Studio v Harlemu v roce 1979. V roce 2012 provedl Art Institute of Chicago první kompletní představení fotografií „Harlem, USA“ od této původní výstavy a do původní skupiny dvaceti pěti tiskových výtisků přidal několik dosud nikdy tištěných fotografií. Kompletní skupina fotografií byla v té době získána AIC.[9]

V průběhu času Bey dokazuje, že rozvíjí pouto se svými poddanými a je političtější. V článku „Vystavuje nás výzva, abychom se neohlédli Fotografové se zaměřili na bolest, realitu ve městě“ od Carolyn Cohen z Bostonu Globe, text podle Beyho Decaravy označuje Beyovu práci za „určitou politickou výhodu“. Píše více o estetice Beysovy práce a o tom, jak je spojena s dokumentární fotografií a jak jeho práce ukazuje empatii pro jeho předměty. Tento článek také zmiňuje Beyho o vystavování jeho práce v Walker Art Center, kde Kelly Jones znovu identifikuje sílu své práce a jeho vztah k jeho subjektům.[10]

O své práci s teenagery Bey řekl: „Můj zájem o mladé lidi souvisí s faktem, že jsou arbitry stylu v komunitě; jejich vzhled hovoří nejsilněji o tom, jak se komunita lidí definuje v určitém historickém okamžiku.. “[11] Během pobytu v Addison Gallery of American Art v roce 1992 začal Bey fotografovat studenty z různých středních škol a to jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru, ve snaze „zasáhnout napříč předpokládanými rozdíly“ mezi studenty a komunitami.[12] Tento nový směr ve své práci vedl Beyho na dalších patnáct let, včetně dvou dalších rezidencí v Addisonu, velkého počtu podobných projektů po celé zemi a vyvrcholil významnou výstavou roku 2007 a publikací portrétů teenagerů organizovaných společností Aperture a nazvaných Class Pictures.[13] Vedle každé fotografie v Class Pictures je osobní prohlášení každého portrétovaného. Tato bohatá kombinace obrazu a textu rozšiřuje představu o fotografickém portrétu a dále vytváří portréty, z nichž každý je neuvěřitelně silný v jeho sloučení, někdy překvapivý, znepokojující a srdeční. V roce 2018 jeho projekt Night Coming Tenderly, Black, sestává z řady fotografií evokujících imaginární zážitek uniklých otroků pohybujících se na sever podél podzemní železnice.[14]

V současné době žije v Chicagu, Illinois Bey je profesorem umění a Distinguished College Artist na Columbia College Chicago a je zastoupena Mary Boone Gallery (NYC), Rena Bransten Gallery (San Francisco) a Stephen Daiter Gallery (Chicago).

Ocenění a výstavy[editovat | editovat zdroj]

Bey byl v roce 1983 příjemcem uměleckého stipendia v Creative Artists Public Service (CAPS), New York, uměleckého stipendia z New York Foundation for the Arts v roce 1986, regionálního společenství v roce 1991 jako Národní nadace pro umění a stipendium Nadace Johna Simona Guggenheima v roce 2002.[15] Vystavoval na několika samostatných a skupinových výstavách včetně Dawoud Bey: Portréty 1975–1995 v Walker Art Center v roce 1995,[16] Dawoud Bey v Queensově muzeu umění v roce 1998, Dawoud Bey: Chicago projekt v David and Alfred Smart Museum of Art v roce 2003, Dawoud Bey: Detroit Portréty na Detroit Institute of Arts v roce 2004, a Class Pictures, organizované Aperture Foundation a na pohled zpočátku v Addison Gallery of American Art v roce 2007, a poté turné muzea v celé zemi po dobu čtyř let, včetně muzea současného umění Houston, Indianapolis Museum of Art a Milwaukee Art Museum[17] a řady dalších. Jeho práce “Birmingham projekt” připomíná šest mladých afroameričanů zabitých v Birminghamu, AL 15. září 1963. Výstava byla zahájena v muzeu umění v Birminghamu v září 2013[18], padesát let po tragickém dni. Výstava byla zahájena v domě George Eastmana, Mezinárodním muzeu fotografie a filmu v roce 2016.[19] Na začátku roku 2019 zahájil umělecký institut v Chicagu výstavu nazvanou „Dawoud Bey: Noční přicházející něžně, černá“, skládající se z dvaceti pěti černobílých fotografií, které byly zachyceny po podzemní dráze v Clevelandu a Hudsonu v Ohiu. Výstava bude vystavena v budově Modern Wing v muzeu od 11. do 14. dubna 2019.[20] Bey je držitelem ceny Infinity 2019 od Mezinárodního centra fotografie.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Dawoud Bey: Seeing Deeply, texty: Sarah Lewis, Deborah Willis, David Travis, Hilton Als, Jacqueline Terrassa, Rebecca Walker, Maurice Berger a Leigh Raiford (Austin: University of Texas Press, 2018)
  • „Dawoud Bey: The Birmingham Project“, text: Ron Platt (Birmingham Museum of Art, 2012)
  • „Dawoud Bey: Picturing People“, text: Arthur Danto, rozhovor: Hamza Walker (Chicago: Renaissance Society at the University of Chicago, 2012)
  • „Harlem, U.S.A“, texty: Matthew Witkovsky a Sharifa Rhodes-Pitt (Chicago: Art Institute of Chicago a Yale University Press, 2012)
  • Class Pictures: Photographs by Dawoud Bey, text: Taro Nettleton, rozhovor: Carrie Mae Weems (New York: Aperture, 2007).
  • Dawoud Bey: The Chicago Project, texty: Jacqueline Terrassa a Stephanie Smith (Chicago: Smart Museum of Art, 2003).
  • Dawoud Bey: Portraits 1975–1995, text: Kellie Jones, společně s A. D. Colemanem a Jessicou Hagedornovou, fotografie (Minneapolis: Walker Art Center, 1995).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dawoud Bey na anglické Wikipedii.

  1. Dawoud Bey: The Birmingham Project [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MacArthur Foundation [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dawoud Bey - Faculty [online]. Columbia College Chicago. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BLAIR, Gwenda. Dawoud Bey’s Portrait of ’70s Harlem, Gathered for Today [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Sengupta, Somini. „Portrait of Young People as Artists“, The New York Times, January 18, 1998. Accessed February 12, 2019. „Dawoud Bey, the acclaimed portraitist of African-American life, returned home to Queens recently.... Aklima Khan, a junior at Mr. Bey's alma mater, Benjamin Cardozo High School in Bayside, learned to notice details.“
  6. Dawoud Bey ’93MFA Exhibition at AAMP - Yale Alumni Art League [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. For a comprehensive chronology of the artist’s life as well as a list of his solo exhibitions, see Jock Reynolds, Taro Nettleton, Carrie Mae Weems, and Dawoud Bey, Class Pictures: Photographs by Dawoud Bey (New York: Aperture, 2007).
  8. OIE to present Dawoud Bey, a photographer who looks beyond stereotypes - News - Bates College [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Dawoud Bey: Harlem, U.S.A. | The Art Institute of Chicago [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. https://search.proquest.com/docview/405239244
  11. Kellie Jones, „Dawoud Bey: Portraits in the Theater of Desire“ in Dawoud Bey: Portraits 1975–1995 ed. by A. D. Coleman, Jock Reynolds, Kellie Jones, and Dawoud Bey (Minneapolis, MN: Walker Art Center, 1995) 48.
  12. Jacqueline Terrassa, „Shepherding Power,“ Dawoud Bey: The Chicago Project, (Chicago, IL: Smart Museum of Art, The University of Chicago, 2003): 91.
  13. O'SULLIVAN, Michael. Dawoud Bey's Photos Only Part of the Picture [online]. 26 December 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Dawoud Bey embraces the darkness in new Underground Railroad Project [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. https://www.gf.org/fellows/all-fellows/dawoud-bey/
  16. REYNOLDS, Jock. Dawoud Bey: Portraits 1975-1995. [s.l.]: Walker Art Center, 1995. ISBN 978-0935640465. 
  17. MUSEUM, Milwaukee Art. Milwaukee Art Museum - Class Pictures [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Dawoud Bey: The Birmingham Project - Birmingham Museum of Art [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. PLATT, Ron. Dawoud Bey: The Birmingham Project. [s.l.]: [s.n.], 2013. ISBN 978-1-934774-11-3. 
  20. Dawoud Bey: Night Coming Tenderly, Black [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bey, Dawoud, Jacqueline Terrassa, Stephanie Smith a Elizabeth Meister. Dawoud Bey: The Chicago Project. Chicago, IL: Smart Museum of Art, The University of Chicago, 2003.
  • Braff, Phyllis. “Dawoud Bey: 'The Southampton Project'.” New York Times. 4. dubna, 1999, Arts Section, East Coast Edition
  • Coleman, A.D., Jock Reynolds, Kellie Jones a Dawoud Bey. Dawoud Bey: Portraits 1975–1995. Minneapolis, MN: Walker Art Center, 1995
  • Cotter, Holland. “Art in Review.” New York Times. 25. října, 1996, Arts Section, East Coast Edition.
  • “Dawoud Bey: Portraits.” Art in America. Vol. 83 no. 8 (srpen 1995): 23.
  • Glueck, Grace. “Faces of the Centuries, Famous and Far From It.” New York Times. 17. září, 1999, Arts Section, East Coast Edition.
  • Johnson, Ken. “Dawoud Bey.” 10. května, 2002, str. B35.
  • Johnson, Ken. “Enigmatic Portraits of Teen-Agers Free of All Context.” New York Times. 21. srpna, 1998, Arts Section, East Coast Edition.
  • Kimmelman, Michael. “In New Jersey, Evolution in Retrospectives.” New York Times. July 18, 1997, Arts Section, East Coast Edition.
  • Leffingwell, Edward. “Dawoud Bey at Gorney Bravin + Lee.” Art In America. Vol. 101 no. 10 (November 2002): 154–155
  • Lifson, Ben. “Dawoud Bey.” Artforum International. Vol. 35 no. 6 (únor 1997): 87.
  • Lippard, Lucy. Nueva Luz photographic journal, Volume 1#2 (En Foco, Bronx: 1985)
  • Loke, Margaret. “Review: Dawoud Bey.” ARTnews. Vol. 96 no. 2 (únor 1997): 118.
  • McQuaid, Cate. “Teens in America, pose by pose.” Boston Globe. September 23, 2007, Arts Section.
  • Reid, Calvin. “Dawoud Bey at David Beitzel.” Art in America. Vol. 85 no. 4 (duben 1997): 113.
  • Reid, Calvin. “Dawoud Bey.” Arts Magazine. Vol. 65 no. 1 (září 1990): 76.
  • Reynolds, Jock, Taro Nettleton, Carrie Mae Weems a Dawoud Bey. Class Pictures: Photographs by Dawoud Bey. New York: Aperture, 2007.
  • Schwabsky, Barry. “Redeeming the Humanism in Portraiture.” New York Times. 20. dubna, 1997, Arts Section, East Coast Edition.
  • Sengupta, Somini. “Portrait of Young People as Artists.” New York Times. 18. ledna, 1998 Arts Section, East Coast Edition.
  • Zdanovics, Olga. “Dawoud Bey.” Art Papers. Vol. 22 no. 3 (květen / červen 1998): 43–4.