Chu Jen
| Chu Jen | |
|---|---|
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1402 – 1404 | |
| Panovník | Jung-le |
| kancléř Státní univerzity | |
| Ve funkci: 1404 – 1425 | |
| Panovník | Jung-le, Chung-si |
| Narození | 1361 Nan-čchang, Ťiang-si |
| Úmrtí | 20. září 1443 |
| Země | říše Ming |
| Rodiče | Hu Chongqi |
| Alma mater | ťü-žen (1387) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Chu Jen (čínsky pchin-jinem Hú Yǎn, znaky zjednodušené 胡俨, tradiční 胡俨; 1361[1]–20. září 1443),[2] byl čínský politik říše Ming. Začátkem vlády císaře Jung-le byl roku 1402 jmenován velkým sekretářem, po dvou letech byl přeložen do čela Státní univerzity, kde setrval dvě desetiletí.
Jména[editovat | editovat zdroj]
Chu Jen používal zdvořilostní jméno Žuo-s’ čínsky pchin-jinem Ruòsī, znaky 若思) a pseudonym I-an (čínsky pchin-jinem Yíān, znaky zjednodušené 颐庵, tradiční 頤菴).
Život[editovat | editovat zdroj]
Chu Jen pocházel z Nan-čchangu v Ťiang-si.[2] Roku 1387 uspěl v provinčních zkouškách a získal hodnost ťü-žen. Metropolitní zkoušky následující rok nesložil, nicméně obdržel místo učitele v okresní škole. Roku 1399 se stal okresním přednostou v Tchung-čchengu, během tří let získal uznání nadřízených[2] a roku 1402 ho císař Ťien-wen povolal do hlavního města (Nankingu). Než byl někam jmenován, změnila se vláda, když císař prohrál v občanské válce (kampani ťing-nan).
Nový císař Jung-le, pod dojmem z hloubky Chu Jenova vzdělání, zejména v astrologii, ho přidělil do akademie Chan-lin. Záhy, v září 1402, byl jmenován jedním ze sedmi velkých sekretářů, císařových osobních tajemníků. V květnu 1404 se současně stal učitelem následníka trůnu, ale už v říjnu 1404 byl přeložen do čela Státní univerzity, resp. ředitelství Kuo-c’-ťien. Ze sekretariátu byl údajně odvolán, protože jeho kolegové se obávali jeho přímosti a otevřenosti i učenosti.[3]
V čele univerzity zůstal po dvě desetiletí. Z titulu své funkce se podílel na velkých literárních projektech vlády, vedl druhou revizi Pravdivých záznamů císaře Tchaj-cu. S přemístěním metropole do Pekingu se do něj v letech 1420–1421 přestěhovala i univerzita. V úřadu zůstal do roku 1425, kdy se ctí odešel do výslužby.[3] Byl nejdéle sloužící hlavou univerzity za tři staletí existence říše Ming. Prestiž si získal jako vynikající učitel a učenec.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 13. (anglicky) [Dále jen Tsai].
- ↑ a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Hu Yen, s. 641. (anglicky) [dále jen Goodrich].
- ↑ a b c Goodrich, s. 642.
