Přeskočit na obsah

Catherine Henriette de Balzac d'Entragues

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Catherine Henriette de Balzac d'Entragues
Catherine Henriette de Balzac d'Entragues
Catherine Henriette de Balzac d'Entragues
Narození1579
Orléans
Úmrtí9. února 1633 (ve věku 53–54 let)
Paříž
BydlištěChâteau de Verneuil (1600–1633)
Povolánídvořan a milenka panovníka
Titulmarkýza de Verneuil
PředchůdceGabriella d'Estrées
Nábož. vyznánířímský katolík
Partner(ka)Jindřich IV. Francouzský
DětiGaston Henri, vévoda de Verneuil a Gabriella Angelique („Madmoiselle de Verneuil“)
RodičeCharlese de Balzac d'Entragues, Marie Touchetová
PříbuzníMarie-Charlotte de Balzac d'Entragues
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Catherine Henriette de Balzac d'Entragues, markýza de Verneuil (1579 Orléans9. února 1633 Paříž) po smrti Gabrielly d'Estrées se stala titulární metresou Jindřicha IV. Francouzského. Také její sestra Marie-Charlotte de Balzac d'Entragues byla po jistý čas milenkou krále. Její otec byl Charlese Balzac d'Entragues a matkou Marie Touchetová, někdejší milenka krále Karla IX. Francouzského. [1]

Královská metresa

[editovat | editovat zdroj]
Catherine Henriette de Balzac d'Entragues

Catherine Henriette de Balzac byla vychována v rodině, velmi volných mravů, kde se ženy často snažily dostat skrz postavení královské milenky k finančnímu zajištění. Její matka Marie byla ještě před jejím narozením milenkou krále Karla IX. Francouzského. [2]

Ambiciózní, krásná ve svých pozdních teenagerských letech, ale také intrikářská. To vše jí pomohlo k tomu, aby se stala Jindřichovou titulární metresou. A tak, zatímco Jindřich IV. stále ještě truchlil po Gabrielle d'Estrées, [1] ho Catherina Henrietta de Balsac přiměla k písemnému slibu, že si ji vezme, pakliže do roka porodí králi syna. Catherina Henrietta nakonec dítě potratila a byl to skutečně syn. To nakonec vedlo k prudkým žárlivým scénám a dohadování se před celým královským dvorem, když se Jindřich na místo s ní oženil s Marií Medičejskou.[2]

V roce 1608 se zapletla do spiknutí proti králi a přestože byla silně kompromitována důkazy, tak se král nechal jejím vzlykáním přesvědčit a nakonec vyvázla jen s nepatrným trestem, přestože se takové činy běžně trestaly smrtí.[3]Ještě téhož roku ji Jindřich znovu projevil svou přízeň a znovu ji zařadil do skupiny svých milenek. [4] [1]

Gaston Henri, vévoda de Verneuil

Po provedeném atentátu na krále v roce 1610 patřila do skupiny osob, které mohli mít zájem na provedení takového činu. [4] Po smrti krále Jindřicha IV. byla regentem Francie ustanovena Marie Medičejská a ta ihned vyhnala Catherinu Henriettu ode dvora. Ta potom žila dalších 23 let, dokud nezemřela v roce 1633 ve věku 54 let. [5] Původní rivalita mezi Marií Medičejskou a Catherinou Henriettou byla postupně nahrazena vzájemnou úctou a regentka neměla problém v kontaktu s bývalou sokyní. Dokonce si i oblíbila její děti, které měla s králem Jindřichem IV., protože tyto byly klidné a poslušné (na rozdíl od dětí, které měl král s Gabriellou d'Estrées, které se neustále účastnily různých spiknutí).[2]

S králem měla dvě děti: [3][2]

  • 1. Gaston Henri, vévoda de Verneuil (3. 11. 1601 Vincennes – 28. 5. 1682 Verneuil-en-Halatte), métský biskup v letech 1612 až 1652, guvernér provincie Languedoc
    • ⚭ 1668 Charlotte Séguier de Villemor (1622–1704)[6][7]
  • 2. Gabriella Angelique přezdívaná „Madmoiselle de Verneuil“ (21. 1. 1603 Paříž – 24. 4. 1627 Méty)
    • ⚭ 1622 Bernard de Nogaret vévoda de La Valette d'Épernon (18. 3. 1592 Angoulême – 25. 7. 1661 Paříž)[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Henriette de Balzac d'Entragues na anglické Wikipedii.

  1. a b c Famous Women as Described by Famous Writers : Esther Singleton : Free Download, Borrow, and Streaming. Internet Archive [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d THOMA, HELGA, 1958-. Metresy francouzských králů. Vyd. 1. vyd. Praha: Ikar 214 s. Dostupné online. ISBN 80-7202-092-7, ISBN 978-80-7202-092-8. OCLC 37251117 
  3. a b ROBERTS, WILLIAM J. France : a reference guide from the Renaissance to the present. New York: Facts On File vi, 714 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8160-4473-2, ISBN 978-0-8160-4473-3. OCLC 53823037 
  4. a b CHISHOLM, Hugh. Encyklopaedia Britannica. 1. vyd. UK: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. 
  5. Sex with kings : Eleanor Herman : Free Download, Borrow, and Streaming. Internet Archive [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Charlotte Séguier - Histoire de l'Europe. www.histoireeurope.fr [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  7. Charlotte Séguier de Villemor - Histoire de l'Europe. www.histoireeurope.fr [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  8. Person Page. www.thepeerage.com [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Herman, Eleanor. (2005). Sex with Kings: 500 let cizoložství, moci, soupeření a pomsty. Harpercolliny. ISBN 0060585447
  • Williamson, David. (1991). Debrettovi králové a královny Evropy. Salem House Pub. ISBN 0881623644

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]