Gabriella d'Estrées

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriella d'Estrées
Gabriella d'Estrées
Gabriella d'Estrées
Narození1570
zámek Bourdaisière nebo Cœuvres
Úmrtí10. dubna 1599 (ve věku 28–29 let)
Paříž
Příčina úmrtíeklampsie
Místo pohřbeníNotre-Dame-La-Royale, opatství Manbuisson
Povolánímarkýz
Známá jakotitulární metresa
Titulvévodkyně de Beaufort, de Verneuil, markýza de Monceaux
NásledovníkCatherine Henriette de Balzac d'Entragues
Nábož. vyznánířímská katolička
Manžel(ka)Nicolas d'Amerval, pán de Liancourt
Partner(ka)Jindřich IV. Francouzský
DětiCésar, vévoda de Vendôme; Catherine Henriette de Bourbon; Alexander, rytíř de Vendôme
RodičeAntoine d'Estrées, markýz de Cœuvres; Françoise Babou de La Bourdaisière
PříbuzníFrançois Annibal d'Estrées[1], Julienne-Hippolyte d’Estrées a Angélique d'Estrées (sourozenci)
Elizabeta Bourbonská, Louis, Duke of Vendôme a François de Vendôme, Duc de Beaufort (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabrielle d'Estrées, vévodkyně de Beaufort, de Verneuil, markýza de Monceaux (157310. dubna 1599 Paříž) byla milenka, důvěrnice a rádkyně Jindřicha IV. Francouzského.[2][3] Přesvědčila Jindřicha, aby konvertoval ke katolicismu v roce 1593. Později naléhala na francouzské katolíky, aby přijali Edikt nantský, který zaručoval určitá práva protestantům. Pro krále bylo legálně nemožné se oženit, protože již byl ženatý s Markétou z Valois, ale Gabriellu uznal za matku tří svých dětí a za „předmět nejcennější z našeho přátelství“.

Narození[editovat | editovat zdroj]

Narodila se buď na Château de la Bourdaisière v Montlouis-sur-Loire, v Touraine, nebo na Château de Cœuvres v Picardii.[2] Její rodiče byli Antoine d'Estrées, markýz de Cœuvres a Françoise Babou de La Bourdaisière, která dříve byla milenkou Jindřicha III. Francouzského.[4]

Královská metresa[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1590 se Jindřich IV. zamiloval do Gabrielly d'Estrées. Uprostřed jeho hořkého boje s Katolickou ligou se stala jednou z jeho mnoha milenek. Jindřich a Gabriella neměli problém s projevy vzájemné náklonnosti na veřejnosti a to přesto, že již byl Jindřich ženatý s Markétou z Valois. Její otec, který se ji snažil uchránit před tak problematickým krokem, ji provdal za Nicholase d'Amervalem, pána de Liancour, Cerfontaines, Mézières, Falvy-sur-Somme, barona de Benais, guvernéra Chauny.[5] Toto manželství však nebylo šťastné.[4]

Gabriella následovala Jindřicha během vojenských tažení a to navzdory nepohodlí a vysokému stupni těhotenství. Trvala na tom, aby byl její stan vždy poblíž bojiště, aby měl král čisté oblečení, aby se dobře po bitvě najedl. V době, kdy Jindřich bojoval, Gabriella vedla čilou korespondenci. Jindřich si cenil její loajality, inteligence i praktičnosti, a proto ji svěřoval různá státní i soukromá tajemství a řídil se její radou. Po dobu vzájemné nepřítomnosti Jindřich často psal dopisy, které psal v průběhu tažení nebo již ve válečných táborech.[4]

Portrét Gabrielly d'Estrées

Gabriella se narodila do katolické rodiny a věděla, že nejlepším způsobem, jak ukončit náboženské války je, aby se sám Jindřich IV. stal katolíkem. Jindřich chápal dobře význam tohoto argumentu a 25. července 1593 prohlásil, že „Paříž stojí za mši“ a trvale se vzdal protestantismu.[6] Toto mu umožnilo, aby se dne 27. února 1594 nechal korunovat králem Francie. Jindřich také zařídil, aby Gabriellino manželství s Liancourtem bylo téhož roku zrušeno.[3] Podrobnosti rozvodu nebyli právě ke cti krále a jeho milenky, protože se rozhodli obvinit Liancourta z impotence (přestože tento prokazatelně potomky měl).[4]

Dne 7. června 1594 se narodil jejich první potomek, syn César de Bourbon, budoucí vévoda z Vendôme. Král k jeho narození nechal nařídit pořádání oslav, jako kdyby se jednalo o legitimního potomka.[4] Dne 4. ledna 1595 potom Jindřich IV. oficiálně uznal a legitimizoval svého syna v textu, který nechal potvrdit Pařížským parlamentem.[7] V tomto textu také označil Gabriellu d'Estrées jako matku svého syna a jako „předmět nejcennější z našeho přátelství“. Jinými slovy, Jindřich IV. nechal Pařížský parlament oficiálně ratifikovat Gabriellu jako titulární metresu francouzského krále. V roce 1596, daroval titul markýzy de Monceaux a v následujícím roce také titul vévodkyně de Beaufort, čímž z ní učinil Francouzského paira.[8]

Jindřich IV. také legitimizoval další dvě děti, které měl s Gabriellou: Catherine-Henriette de Bourbon, narozenou v roce 1596, a Alexandra de Bourbon, narozeného v roce 1598. Vztah mezi Jindřichem a Gabriellou nebyl pozitivně vnímán některými kruhy francouzské aristokracie, což vedlo k šíření pamfletů, které vévodkyni činily odpovědnou z některých národních neúspěchů. Často v nich byla popisována jako la duchesse d´Ordure (vévodkyně Špína).

Gabrielle se stala Jindřichovým nejdůležitějším diplomatem a pomocí svých známostí z různých rodin katolické Ligy dosáhla míru. V březnu 1596 dal Jindřich Gabrielle i své sestře Kateřině sadu zlatých klíčů, které jim udělovaly právo zasedat v královské radě. Tento dar potěšil Gabriellu natolik, že malé klíče nosila na řetízku kolem krku.[9]

V roce 1598 vydal Jindřich Edikt nantský, který zaručoval hugenotům jistá práva. Hugenotka Kateřina a katolička Gabriella se spojily, aby se zabývaly námitkami jak katolíků, tak hugenotů a dozorovaly na dodržování Ediktu. Jindřich byl jejím usilím tak ohromen, že napsal: „Moje milenka se si dosáhla takového brilantního řečnického umění, že sama dokáže tvrdě obhajovat nový Edikt“. [4] 

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Poté, co požádal papeže Klementa VIII. o anulování svého manželství a oprávnění se znovu oženit, dal Jindřich v březnu 1599 své milence zásnubní prsten. Gabriella, která si byla tak jistá uskutečněním svatby řekla: „Pouze Bůh nebo smrt krále by mohla ukončit mé štěstí.“ [10] O několik dní později, 9. dubna, u ní došlo k eklampsie a následně porodila mrtvého syna. Král Jindřich byl v zámku Fontainebleau, když dorazila zpráva o její nemoci. Následující den, 10. dubna 1599, když byl Jindřich na cestě za ní, zemřela Gabriella v Paříži. K úmrtí došlo 1 den před plánovaným sňatkem.[4]

Král byl tvrdě zasažen zármutkem, zejména vzhledem k široce rozšířeným fámám, že Gabriella byla otrávena. Nosil za ni smutek, tedy něco žádný předchozí francouzský panovník neudělal. Její pohřeb byl s poctami královny, včetně toho, že její rakev byla vezena uprostřed průvodu princů, princezen a šlechticů do kostela Saint-Germain-l'Auxerrois v Paříži, za účelem zádušní mše. [3][5]Gabriella byla pohřbena v Notre-Dame-La-Royale v opatství Maubuisson[11] v Saint-Ouen-l'Aumône (Val-d'Oise, Île-de-France). Její jméno je i dnes připomínáno nejen v rámci francouzské historie, ale lze je například najít i ve známé starofrancouzské písni La Belle Gabrielle.

Po její smrti došlo k vydání publikace s názvem Mémoires secrets de Gabrielle d´Estreés (Tajné paměti Gabrielly d´Estreés). Obecně se předpokládá, že tato publikace byla sepsána některým z jejích přátel.  

Děti[editovat | editovat zdroj]

Čtyři děti s Jindřichem IV.:

  • César, vévoda de Vendôme (1594–1665), [9] oženil se Françoise de Lorraine-Mercœur (1592–1669) a v roce 1626 se účastnil spiknutí proti kardinálovi de Richelieu . César byl za to tři roky držen ve vězení. V roce 1641 byl znovu obviněn ze spiknutí a tentokrát uprchl do Anglie .
  • Catherine Henriette de Bourbon (1596–1663), [9] se provdala za Karla II. de Lorraine, vévodu de Elbeufu, hraběte de Harcourt.
  • Alexandre, rytíř de Vendôme (1598–1629). [9]
  • mrtvý syn (1599).

Stopa v umění[editovat | editovat zdroj]

Obraz předpokládá zobrazení Gabrielly d'Estrées

Je možná vyobrazena na obrazu Gabrielle d'Estrées et une de ses sœurs (Gabriella d´Estreés a jedna z jejích sester) od neznámého umělce (kolem 1594). Gabrielle sedí nahá ve vaně, drží (pravděpodobně) Jindřichův zásnubní prsten, zatímco její sestra sedí nahá vedle ní a svírá Gabriellinu pravou bradavku. Jindřich dal Gabrielle prsten jako projev své lásky krátce před její smrtí. Obraz je umístěn v muzeu v Louvru v Paříži.[12]

J. M. W. Turner namaloval akvarelem „Veletržní palác Gabriella“ v Bougivalu (soukromá sbírka, USA).  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabrielle d'Estrées na anglické Wikipedii.

  1. Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24509995. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLI.
  2. a b DESCLOZEAUX, Adrien. Gabrielle d'Etrées, marguise de Monceaux, duchesse de Beaufort. 1. vyd. Paris: H. Champion, 1889. 447 s. 
  3. a b c Gabrielle d'Estrées, duchess de Beaufort | French noble. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g THOMA, HELGA, 1958-. Metresy francouzských králů. Vyd. 1. vyd. Praha: Ikar 214 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7202-092-7, ISBN 978-80-7202-092-8. OCLC 37251117 
  5. a b BABELON, J.P. Henry IV. 1.. vyd. France: Fayard, 2009. 1120 s. ISBN 9782213658162. 
  6. WEBBER, ELIZABETH, 1946-. Merriam-Webster's dictionary of allusions. Springfield, Mass.: Merriam-Webster 592, [3] pages s. Dostupné online. ISBN 0-87779-628-9, ISBN 978-0-87779-628-2. OCLC 41404752 
  7. Calames. www.calames.abes.fr [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  8. BAYROU, FRANÇOIS. Henri IV : Le roi libre. [Paris]: Flammarion 539 pages s. Dostupné online. ISBN 2-08-066821-8, ISBN 978-2-08-066821-9. OCLC 32620144 
  9. a b c d WELLMAN, KATHLEEN ANNE, 1951-. Queens and mistresses of Renaissance France. New Haven: [s.n.] 1 online resource (xiv, 433 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-19065-6, ISBN 0-300-19065-4. OCLC 841809754 
  10. HORNE, ALISTAIR. La belle France : a short history. 1st Vintage books ed. vyd. New York: Vintage Books 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-0-307-42653-6, ISBN 0-307-42653-X. OCLC 775352590 
  11. Société historique et archéologique de l'arrondissement de Pontoise et du Vexin. Cartulaire de l'abbaye de Maubuisson (Notre-Dame-la-Royale): pub. par A. Dutilleux, J. Depoin, Société historique et archéologique de l'arrondissement de Pontoise et du Vexin. Příprava vydání Adolphe Dutilleux, Joseph Depoin. Paris: Typ. L., 1890. 
  12. Official site of the Louvre Museum - Portrait présumé de Gabrielle d'Estrées et de sa sœur la duchesse de Villars

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAYROU, François. Henri IV : Le roi libre. Paříž: Flammarion, 1994. Dostupné online. ISBN 2-08-066821-8. (francouzsky) 
  • BERCE, Yves-Marie. The birth of absolutism : a history of France, 1598-1661. [s.l.]: Macmillan Press, 1996. ISBN 0-333-62756-3. (francouzsky) 

Další zmínky v literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Eudes de Mézeray, François Abrégé chronologique de l'Histoire de France 3 svs. Paříž: Chez Claude Robustel, 1717.
  • Sully, Maximilien de Béthune, Mémoires du duc de Sully, Paříž: Chez Etienne Ledoux, 1828.
  • Fleischhauer, Wolfram Die Purpurlinie, Stuttgart, 1996 Semikademická práce ve formě románu o jejím životě (německy)
  • Fleischhauer, Wolfram La ligne pourpre, Paříž: J.-C. Lattès, 2005.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]