Přeskočit na obsah

Bundži Sakita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bundži Sakita
Narození6. června 1930
prefektura Tojama
Úmrtí31. srpna 2002 (ve věku 72 let)
Japonsko
Příčina úmrtírakovina
BydlištěTokio (do 2002)
Alma materRochesterská univerzita (do 1959)
Kanazawa University
Nagojská univerzita
Povolánífyzik, vysokoškolský učitel a teoretický fyzik
ZaměstnavateléWisconsinská univerzita v Madisonu
Městská univerzita v New Yorku
OceněníNišinova cena (1974)
Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bundži Sakita (japonsky 崎田 文二, Sakita Bundži; 193031. prosince 2002) byl japonsko-americký teoretický fyzik, autor důležitých příspěvků v kvantové teorii pole, teorii strun a jeden z objevitelů supersymetrie z roku 1971. Vyučoval na City College of New York.[1]

Narodil se v Japonsku v roce 1930 v prefektuře Tojama. Bakalářský titul získal na Kanazawa University v roce 1953, poté přešel na Nagojskou univerzitu, kde v roce 1956 získal magisterský titul. Patřil mezi vybranou skupinu japonských studentu, které Robert Marshak přijal na Rochesterskou univerzitu. V Rochestseru spolupracoval s Charlesem Goebelem a v roce 1959 zde získal doktorát. Jako postdoktorand odešel na University of Wisconsin–Madison, prázdniny ovšem strávil v Argonne National Laboratory, kde vyvinul SU(6) symetrii nerelativistické kvarkového modelu zevšeobecněním Wignerovy supermultipletové symetrie kombinující rotaci a izospin.

V roce 1967 v průběhu svého pobytu v Izraeli se dozvěděl o modelu duální rezonance a značná část jeho pozdějších prací se tomuto modelu věnovala. S Goebelem získal mnohočásticovou generalizaci Venezianovy amplitudy. Při práci s Keiji Kikkawou a Miguelem Virasorem řešil problém unitarity duálních amplitud, nastavení formalismu duálních diagramů, které jsou analogické s Feynmanovými diagramy pro výpočet amplitud smyčky. Sakita vyvinul společně s Virasorem a Jeanem-Loupen Gervaisem k těmto výpočtům funkční formalismus.

Supersymetrie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 ukázali Jean-Loup Gervais a Bundži Sakita ve své práci s názvem "Field Theory Interpretation of Supergauges in Dual Models" symetrii mezi bosony a fermiony fermionové strunové teorie a napsali tak první lineární supersymetrické pojednání. V moderí terminologii má Gervaisův-Sakitův lagrangiá místní superkonformní symetrii. V roce 1973 ve své práci Julius Wess a Bruno Zumino rozšířili dvourozměrné supersymetrie objevené v teorii strunna čtyřdimenzionální teorii pole s časovou supersymetrií. Různé verze supersymetrie objevili o něco dříve Jurij Abramovič Golfand a E. P. Likhtman, což v té době ale nebylo známo fyzikům jinde ve světě.

V roce 1970 se Robert Marshak stal prezidentem City College of New York. Sakita tam byl v té době již významným profesorem a podílel se na rychlém rozvoji programu fyziky a vedl skupiny fyziky vysokých energií. Tato silná skupina pracovala na mnoha oblastech výzkumu jako teorie strun, supersymetrie, fenomenologie částic a další.

Další život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 se stal příjemcem Guggenheimova stipendia. Byl velmi oblíbený učitel pro svůj pozitivní vztah ke studentům s nimiž udržoval intenzivní pracovní vztahy. V roce 1974 získal Nishina Memorial Prize of Japan.

Zemřel v srpnu 2002 po dlouhém boji s rakovinou. Měl tři děti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bunji Sakita na anglické Wikipedii.

  1. Kaku, Michio; Jevicki, Antal; Wadia, Spenta R. Obituary: Bunji Sakita. Physics Today. June 2003, s. 76–77. Dostupné online. DOI 10.1063/1.1595065. Bibcode 2003PhT....56f..76K.