Boris Uherský
| Boris Uherský | |
|---|---|
| Narození | 1113 nebo 1112 Kyjevská Rus |
| Úmrtí | 1154 nebo 1155 |
| Příčina úmrtí | zabitý v boji |
| Povolání | voják |
| Choť | Anna (Arete) Doukaina |
| Děti | Konstantinos Kalamanos |
| Rodiče | Koloman Uherský[1] a Eufémie Kyjevská[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Boris Uherský (maďarsky Borisz, rusky Борис Коломанович; 1113/1114 – 1154) byl pretendent uherského trůnu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn uherského krále Kolomana a jeho pro cizoložství zapuzené choti Eufémie, dcery kyjevského knížete Vladimíra Monomacha. Zřejmě roku 1128 se zúčastnil neúspěšné revolty vůči uherskému králi Štěpánovi. Poté odešel do Byzance, kde se oženil a snažil se získat podporu císaře Jana II. Komnéna.
Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec Béla. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře Boleslava Křivoústého. Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr Adalbert Babenberský a Soběslav I. opakovaně vtrhl do Boleslavova Slezska. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.[2] Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem Gejzou. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, francouzský král Ludvík VII., Borise odmítl Gejzovi vydat. Roku 1150 napadl ve službách byzantského císaře Manuela jižní část Uherska. Zemřel v bitvě s Pečeněhy roku 1154.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 549–550.
