Bohumil Procházka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Procházka
Narození28. června 1909
Praha
Úmrtí28. března 1963 (ve věku 53 let)
Praha
Povoláníknihkupec
Nábož. vyznáníCírkev bratrská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Procházka (28. června 1909, Praha – 28. března 1963, Praha) byl český knihkupec a účastník protinacistického odboje.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině krejčího, který zahynul v ruském zajetí na východní frontě v roce 1915. Matka jako válečná vdova těžce sháněla obživu. Po vyučení u knihkupce a nakladatele Josefa Springera začal pracovat v nakladatelství Šolc a Šimáček. V roce 1938 se osamostatnil a zařídil si vlastní knihkupectví v Anglické ulici č. 4 v Praze na Vinohradech. Zároveň se připravoval na samostatnou nakladatelskou činnost. Knihkupecké povolání spojoval s láskou k četbě, kterou považoval za prostředek k sebevzdělání a k hlubšímu porozumění životu. Vážil si T. G. Masaryka a pod vlivem kazatele Františka Urbánka z Jednoty českobratrské (JČB), přítele prezidenta a jeho rodiny, opustil katolickou církev a stal se členem vinohradského sboru JČB (dnešní Církve bratrské). Byl členem Sokola a sdružení Akademická YMCA.

Odbojová činnost a uvěznění[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1939 ho přátelé z Akademické YMCA, Dr. Jaroslava Valenta a Dr. Rudolf Mareš (později zatčení, mučení a popravení), získali pro spolupráci v protinacistickém odboji. Stal se členem odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), později začleněné do Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Jeho knihkupectví sloužilo jako „překladiště“[1] zpráv pro české rozhlasové vysílání exilové vlády v Londýně. V této „sběrně“ zpráv pro šifrování[2] se také zprostředkovávaly schůzky odbojářů, předávaly peníze a balíčky na podporu postižených rodin, šířily tiskoviny.

Gestapo Bohumila Procházku zatklo 30. září 1940 a obvinilo jej (podle tehdejších zákonů) z „přípravy k velezradě“.[3] Po osmi měsících strávených ve vyšetřovací vazbě ve věznici na Pankráci a častých výsleších v Petschkově paláci byl poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde se stal 7. června 1941 häftlingem č. 37924. Mezi spoluvězni se tam setkal například s Ivanem Herbenem, Rudolfem Mertlíkem či Josefem Čapkem či s již dříve uvězněnými českými studenty. Také zde působil jako „knihovník“, pečoval tu o tajnou knihovničku českých knih doručovaných vězňům ilegálně v potravinových balíčcích.

Na sklonku války, počínaje 21. dubnem 1945, byli vězni vláčeni pochodem smrti přes Wittstock, Grabow až do Criwitz nedaleko Schwerinu, kde je v blízkosti fronty opustily stráže SS a osvobodila americká armáda. Odtud vězni putovali pěšky do Neubrandenburgu, odkud je nákladní auta odvezla zpět do vlasti. Bohumil Procházka se vrátil domů 6. června 1945.

Mezitím v Praze zahynula při spojeneckém náletu 14. února 1945 jeho matka a synovec, jeho byt byl zcela zničen. Knihkupectví zůstalo po jeho zatčení otevřeno,[4] vedla jej jeho sestra Milada Zadáková.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce se oženil s Lydií Štifterovou (1946) a vrátil se ke knihkupeckému povolání. Jeho plány založit vlastní nakladatelství – v nichž ho podporoval jeho dlouholetý přítel, vynikající vinohradský nakladatel František Laichter – zmařil únorový převrat 1948. Komunistický režim Procházkovo knihkupectví zestátnil v roce 1950. Zpočátku mohl zůstat vedoucím svého bývalého podniku v Anglické ulici, později byl přeložen jako vedoucí Knihy do Žitné ulice č. 14. V roce 1960 onemocněl na následky strádání v koncentračním táboře rakovinou tlustého střeva a nemoci podlehl na jaře roku 1963.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„V koncentračním táboře byla česká kniha jako poklad v křišťálové skříňce. Stále skrývat a tajně rozněcovat jeho čistou záři.“ Bohumil Procházka, Knihkupec v koncentráku (neotištěná vzpomínka z 26.7.1945)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jaroslav Vozka: Hrdinové domácího odboje. Praha, Práce 1946, 152 s. Kapitola Vzor vlastence a hrdiny, s. 70–71.
  2. ↑ KRAJINA, Vladimír. Vysoká hra: Vzpomínky. 2. vydání. vyd. Praha: Eva-Milan Nevole 280 s. S. s. 20. 
  3. ↑ POLÁČEK, Václav (redigoval). Kniha a národ 1939-1945. 1. vydání. vyd. Praha/Litomyšl: Ladislav Horáček - Paseka, 2004. 384 s. ISBN 80-7185-635-5. S. 49. 
  4. ↑ POLÁČEK, Václav (redigoval), Kniha a národ 1939–1945, 1. vydání, Praha/Litomyšl, Ladislav Horáček - Paseka, 2004, 384 s. ISBN 80-7185-635-5, s. 232.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miloslav HAVEL: Nezapomeňte na mladé knihkupce!, Národní listy, 6. 8. 1939.
  • Jaroslav VOZKA: Hrdinové domácího odboje. Praha, Práce, 1946, 152 s. S. 70-71.
  • Pavel JAVORNICKÝ: Vzpomínka na bratra Bohumila Procházku. Kostnické jiskry, 1964, č. 13, s. 4.
  • Jan ŠTĚPÁN: Menší evangelické církve v nacistické okupaci 1939–1945. Kostnické jiskry, 14. 5. 1997.
  • Jan ŠTĚPÁN: Menší evangelické církve v nacistické okupaci 1939–1945. In: Rok 1942 v českém odboji. Sborník příspěvků z vědecké konference. Praha, Český svaz bojovníků za svobodu, 1999. ISBN 80-7005-031-4, s. 102-105.
  • Prošli jsme v jeho síle: Evangelíci v čase druhé světové války. Uspořádala Milena Šimsová. 1. vyd. Praha, Kalich, 2003, 271 s. ISBN 80-7017-949-X. S. 61-65.
  • Pavel HOLEKA: Čistý, hluboce věřící muž: Bohumil Procházka 1909–1963. Evangelický týdeník-Kostnické jiskry, 2. dubna 2003.
  • Kniha a národ 1939–1945. Redigoval Václav Poláček, 1. vyd., Praha/Litomyšl, Paseka, 2004, 384 s. ISBN 80-7185-635-5. S 45, 232.
  • Vladimír KRAJINA: Vysoká hra: Vzpomínky. 2. vyd., Praha, Eva-Milan Nevole, 280 s. S. 20.
  • Milena ŠIMSOVÁ: V šat bílý odění. 1. vyd., Benešov, Eman, 2005, 255 s. ISBN 80-86211-45-2. S. 150.
  • Bronislava JANEČKOVÁ: Rok v dopisech. II. díl, Praha, Radioservis, 2009, 359 s. S. 222-224.
  • Marta a Pavel HOLEKOVI: Cesta za neznámou fotografií vězně č. 37924. Zprávy Společnosti bratří Čapků, červen 2014, č. 113, s. 2.
  • Marta a Pavel HOLEKOVI: Bohumil Procházka; Vinohradský knihkupec, in: Jana Bartošová: Nesmíme zapomenout; Jan Opletal a další oběti listopadu 1939; Nacistická perzekuce českých studentů během 2. světové války, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Praha, 2015, str. 138-145.
  • Pavel HOLEKA, Známí a neznámí hrdinové podzimu 1939 (Vinohradský knihkupec Bohumil Procházka), Evangelický týdeník, ročník 101, 2/2016.
  • Marta a Pavel HOLEKOVI: Kniha jako osud. Nakladatel František Laichter a knihkupec Bohumil Procházka, Protestant, č. 9, roč. XXVII, 2016.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Procházka&oldid=22240644“