Bohumil Hasil
| Bohumil Hasil | |
|---|---|
 Bohumil Hasil | |
| Narození | 26. září 1920 Zábrdí, Československo |
| Úmrtí | 14. září 1950 (ve věku 29 let) České Žleby, Československo |
| Příbuzní | Josef Hasil (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bohumil Hasil (26. září 1920 Zábrdí[1] – 14. září 1950 České Žleby)[2] byl československý emigrant a agent chodec, bratr jednoho z „králů Šumavy“ Josefa Hasila; byl zastřelen pohraniční stráží při nelegálním přechodu československých hranic.
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Bohumil Hasil (1920–1950) se narodil v Zábrdí č. 33 v početné rodině zemědělského pomocníka Antonína Hasila (1885–??) a jeho manželky Rosalie, rozené Turkové (1888[3]–1972). Svatba rodičů se konala roku 1914 ve Vídni.[4] Byl pátý ze sourozenců (tři synové a dvě dcery),[1] bratr Josef se narodil o čtyři roky později.
Kurýr a převaděč[editovat | editovat zdroj]
Mladší bratr Josef Hasil (1924–2019, jeden z tzv. králů Šumavy) sloužil jako člen SNB v pohraničních hlídkách. Po komunistickém uchopení moci v únoru 1948 převáděl uprchlíky z Československa přes hranice. Po zatčení a odsouzení se mu podařilo uprchnout z komunistického vězeňského lágru a přejít hranice. Začal spolupracovat s americkou tajnou službou a chodit přes hranice zpět do vlasti. Když v prosinci 1949 došlo k rozsáhlému zatýkání rodiny a spolupracovníků Josefa Hasila, opustili jeho bratři Julius a Bohumil také Československo. Bohumil, stejně jako Josef Hasil, se stal kurýrem a převaděčem.[5]
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Dne 13. září 1950 přecházeli bratři Josef a Bohumil Hasilovi z Německa do Československa. Bohumilův roční syn Jiří žil tehdy v obci Lažiště. Cílem výpravy bylo přenést ho za matkou, manželkou Bohumila Hasila, která opustila Československo již dříve. Přechod byl prozrazen dvojitým agentem a podle vyprávění Josefa Hasila se bratři rozdělili; Bohumil přes Josefovo varování trval na původním směru cesty a na tom, že pro syna dojde sám.[6]
Bohumila Hasila objevila u dnes zaniklé obce Horní Cazov[7] hlídka pohraniční stráže. Zahájila střelbu, kurýra těžce zranila a dopravila do Českých Žlebů. Bratrovi Josefovi se podařilo přejít hranice zpět; Bohumil Hasil v Českých Žlebech zemřel a byl zde i tajně pohřben. Přesné místo jeho hrobu je neznámé (zdroje udávají hřbitov v Českých Žlebech bez bližšího určení).
Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]
- V únoru 2014 byla na hřbitovní zdi v Českých Žlebech odhalena pamětní deska Bohumila Hasila.[8]
- V roce 2016 vznikl pomník v blízkosti místa, kde byl Bohumil Hasil smrtelně postřelen.[9]
Poškození pomníku a desky[editovat | editovat zdroj]
V září 2019 poškodil neznámý vandal pomník Bohumila Hasila údery krumpáče. Pamětní desku na hřbitově v Českých Žlebech posprejoval a napsal na ni slovo Vrah. Pachatel nebyl dopaden a případ byl odložen.[10]
Bohumil Hasil v literatuře[editovat | editovat zdroj]
Literatura se věnuje známějšímu Josefu Hasilovi; v souvislosti s ním se o Bohumilovi zmiňuje v následujících dílech:[p 1]
- Výstřely z hranice, kapitola O Hasilech bez legend (autor Zdeněk Šaroch, Naše vojsko 1972)
- Návrat krále Šumavy (autor David Jan Žák, Labyrint 2012); kniha o Josefu Hasilovi je psána formou životopisného románu, zakládá se však na vzpomínkách Josefa Hasila a dalších pamětníků a na archivních dokumentech
- Interpretací osudů „králů Šumavy“ ve filmu a literatuře se zabývá diplomová práce z roku 2017, která se věnuje i Bohumilu Hasilovi[11]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Matku bratrů Hasilových, Rosalii Hasilovou, pohřbil v roce 1972 pozdější kardinál Miloslav Vlk, který v důsledku toho přišel o státní souhlas k vykonávání kněžského povolání a stal se myčem oken.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Známý film Král Šumavy je velmi volně inspirován příběhem jiného „krále Šumavy“ Kiliána Nowotného; od skutečnosti se ale výrazně odchyluje.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Soupis obyvatel 1921, Zábrdí č. 33, snímek 61 [online]. SOA Třeboň [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Zdroj: Nápis na pamětní desce – hřbitov České Žleby
- ↑ Matrika narozených, Lažiště 19, 1820-1903, snímek 97 Záznam o narození a křtu Rosalie Turkové a poz. o sňatku [online]. SOA Třeboň [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, Vídeň Altottakring, 1914, snímek119 [online]. Matricula Online [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ USD pamětní místa
- ↑ FUCHS, Miroslav. Za touhu po svobodě platili životem. Prachatícký deník.cz. 12. 9. 2016. Dostupné online.
- ↑ BERAN, Pavel. Zaniklé obce a objekty: Horní Cazov [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
- ↑ České Žleby, Pamětní deska Bohumilu Hasilovi [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚPÁNEK, Radek. Bratr Krále Šumavy má památník tam, kde ho trefily kulky pohraničníků. iDnes. 17. 9. 2016. Dostupné online.
- ↑ Vandal poničil pomník Bohumila Hasila, bratra známého Krále Šumavy. iDnes. 29. 11. 2019. Dostupné online.
- ↑ KÖLBL, František. „Mimo stezku“ – Kulturní reprezentace krále Šumavy. České Budějovice, 2017. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Bílek. Dostupné online.
- ↑ ŽÁK, David Jan. Král Šumavy: hrdina, nebo dobrodruh?. Denik.cz. 16. 10. 2012. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŽÁK, David Jan. Návrat Krále Šumavy. Praha: Labyrint, 2012. 396 s. ISBN 978-80-872-6039-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Hasil na Wikimedia Commons - Král Šumavy na Denik.cz – článek od Davida Jana Žáka, autora knihy Návrat Krále Šumavy
- Král Šumavy žije v Chicagu na iDnes.cz – článek a rozhovor z roku 1997
- Josef Hasil na Krajane.net
- Rozhovor s králem Šumavy na Parlamentnilisty.cz
- Dokument ČT Král Šumavy – z cyklu Po stopách třetího odboje (rok 2012, 25 minut)
- Amatérský dokument Václava Fialy na Reflex.cz
- Josef Hasil jako jeden z deseti "Hrdinů s otazníkem" v projektu Českého rozhlasu
- Rozhovor v Katolickém týdeníku 8/2018
