Bitva o Alesii
Šablona:Válka Bitva o Alesii nebo obléhání Alesie je se odehrála v září roku 52 př. n. l. v blízkosti galského oppida Alesie, střediska kmene Mardubiů. Římané vedení Gaiem Iuliem Caesarem a veliteli Markem Antoniem, Titem Labienem a Gaiem Treboniem nakonec Alesii dobyli, po několikadenním obléhání a po úspěšném odražení galských protiútoků.
Tato bitva představuje důležitou událost, která ovlivnila Římskou říši, Francii a tím i celý svět. Tato bitva nepřímo vedla k pádu římské republiky a vzniku římského císařství. Po této bitvě začala takzvaná romanizace Francie, díky které se tato země podstatně zcivilizovala.
Pozadí
Keltské kmeny se lišily různým stupněm svého vývoje: některé žily ještě v rodovém zřízení předcházejícím možnosti vytvoření státu. V čele kmenů stála rodová šlechta, z nich pocházeli vůdci, které Caesar nazývá principes (náčelníci) a kteří často oplývali velkým bohatstvím. Především Caesarovi vděčí za zmínky o keltském náboženství řízeném druidy, v němž hrála značnou roli víra v posmrtný život a stěhování duší, která měla velký vliv na chrabrost keltských bojovníků. Druidové vykonávali bohoslužebné úkony v lese, chrámy neznali. Svobodné keltské obyvatelstvo bylo podle Caesarova svědectví zcela závislé na svých knížatech a náčelnících, kterým bylo až otrocky oddáno. Podmanění Galie usnadňovalo Caesarovi to, že galské kmeny spolu vedly ustavičné místní války o pozemky vhodné k orbě a o pastviny, což zabraňovalo jejich sjednocení. K sjednocení galských kmenů docházelo jen výjimečně. Caesarovi byla od roku 58 př.n.l. přidělena Ilýrie, Předalpská Galie (území Galie před Alpami) a Zaalspká Galie (území Galie za Alpami). Caesar toto území přijal a hledal nějakou záminku, aby mohl vpadnout do Galie a stát se tím slavným. Tuto záminku mu dal Galský kmen Helvétiů, který se vydal z dnešního Švýcarska na pochod a ohrožoval Caesarova území. Ten je napadal a úplně zničil (bitva u Avaru a u Bibracte). Krátce předtím si pozvali Sequani na pomoc proti Haeduům (galskému kmenu) vládce germánského kmene Suébů Ariovista. Caesar zaútočil na Germány a zničil je v bitvě poblíž Štrasburku. Toto vítězství mělo velký význam, protože odradili Germány od pomoci Galům a upevnilo moc Caesara ve střední Galii.
Dobývání Galie a galské povstání
Na jaře roku 57 př. n. l. vytáhl Caesar na sever proti Belgům. Útok jednoho z těchto kmenů, Nerviů, málem římské vojsko zničil a to se dostalo z této šlamastiky jen díky Caesarově pohotovosti: porazil pak Nervie u Sabis a Belgy u Axony a celou Belgiku si podrobil: 53,000 lidí z kmene Atuatuků bylo prodáno do otroctví za věrolomný útok proti Římanům - i tak odstrašující příklady Caesar používal. Roku 56 př. n. l. porazili Římané obyvatele Armoriky (Bretaně) a Caesarův podvelitel Publius Crassus, syn triumvira Crassa porazil tři aguitánské kmeny: toho roku byla Galie prakticky pokořena, do Říma byla poslána obrovská kořist, včetně statisíce otroků, a senát uspořádal patnáctidenní oslavy. V roce 55 př. n. l. Caesar zmasakroval dva germánské kmeny (Usipety a Tenkery) u řeky Másy a postavil dřevěný most přes Rýn mezi Bonnem a Koblencí: bylo to na svou dobu pozoruhodné technické dílo. Římané podnikli demonstrační nájezd do Germánie, odkud se však neprodleně vrátily. Téhož roku 55 př. n. l. a následujícího roku 54 př. n. l. se Caesar dvakrát vylodil v Británii u Doveru, ale zase tyto pozice vyklidil: doba na dobývání Británie nebyla ještě zdaleka zralá. Tehdy se dosud nesvorné galské kmeny začaly pod dojmem trvalého ujařmení spojovat k povstání proti Římanům. Jedno takové povstání Nerviů a Eburonů v letech 54-53 př. n. l. vedl Ambiorix, ale jeho početnou armádu 60,000 mužů Caesar porazil pouze se svými 7,000 legionáři! V roce 53 př. n. l. porazil Caesar povstání Belgů a jednou provždy si podrobil Belgiku (dnešní Benelux a část Francie), porazil knížete Treverů Indutiomara a znovu překročil Rýn po novém mostě na území Treverů, aby vzal Germánům chuť konat jakékoliv nájezdy přes Rýn. V roce 53-52 př. n. l. musel čelit největšímu povstání Galů ve střední Galii, které vedl velmi inteligentní a nadaný náčelník Arvernů Vercingetorix. Toto povstání ohrožovalo vše čeho Caesar v Galii dosáhl. Caesar ponechal na severu Galie armádu pod velením Tita Labinea a sám táhl do střední Galie. Během tohoto pochodu Caesar oblehl město Avariko. Po intenzivní přípravě Caesar toto město dobyl a táhl na hlavní město Arvernů - Gergovii. Zde na něj čekal Vercingetorix se svou armádou Galů. Caesar se pokusil město dobýt útokem. Při tomto útoku byli legionáři odraženi z těžkými ztrátami a museli se stáhnout. Toto vítězství mělo za následek to, že celá Galie nyní povstala proti Caesarovi. Po krátkých potyčkách se Vercingetorix stáhl do města Alesie v naději, že se mu podaří zopakovat úspěch o Gergovie. Caesar ho následoval a byl odhodlán porazit Galy jednou provždy.
Bitva
Alesie byla opravdu impozantní pevností. Město bylo situováno na výšinách poblíž řeky Brenne a její opevnění se táhlo do délky 28 kilometrů. Caesar nechtěl riskovat přímý útok a tak vybudoval jedno z nejimpozantnějších obléhacích děl všech dob. Toto obléhací dílo bylo vlastně složitou sítí pevností, věží a hlídek, která měla za útok zablokovat Alesii. Bylo vybudováno 7 táborů a 23 pevností. Západně od Alesi byly vyhloubeny dva příkopy, které byly 5 metrů široké a vnitřní byl naplněn vodou. Zemina, která byla získána při hloubení příkopů byla použita při výstavbě náspů, za kterými byla umístěna dřevěná palisáda ve vzdálenosti po 25 metrech. Před tímto opevněním bylo vybudována sít pastí a léček. Při výstavbě tohoto opevnění se galská jízda pokoušela byť neúspěšně probít z obklíčení. Úspěšná byla až při druhém pokusu, ale utržila těžké ztráty. V obavě (která se ukázala oprávněná), že by mohli tito vojáci zorganizovat pomocnou armádu, byla vybudována další síť opevnění obrácených navenek s pevnostmi ve vzdálenosti 200 metrů.
Opevnění bylo vybudováno opravdu promyšleně, vojáci se mohli rychle přesouvat na ohrožená místa. Ve snaze ušetřit zásoby, Vercingetorix přikázal, aby ženy a děti z Alesie odešly. Caesar jim však nedovolil odejít (nejspíše proto aby zvýšil spotřebu jídla nepřátel a aby nedošlo ke zvýšení vlastní spotřeby jídla) a tito lidé byli nuceni tábořit mezi římským opevněním a městem Alesie. Během třetího měsíce obléhání dorazila pomocná galská armáda (její počty jsou odhadovány až na 200 000 mužů). Tato armáda ihned zahájila útok, kombinovaný s útokem jednotek z Alesie. Římané byli pod velkým tlakem a hrozilo, že budou poraženi dokud Caesar nezapojil do boje svoji germánskou jízdu. Germánům a Římanům se nakonec podařilo zahnat Galy na útěk a jednotky Vercingetorixe zpátky do Alesie. O dva dny později zaútočili Galové znovu. Římané byli opět blízko porážce, ale nakonec se jim znovu podařilo zahnat Galy na útěk. Nakonec se Galové rozhodli pro rozhodující útok. Následujícího dne, uprostřed noci zaútočili Galové zevnitř i zvenčí. Boje byly opravdu zuřivé a Galům se podařilo na několika místech prorazit římské linie. Caesar ale obratně přesouval jednotky a sám se několikrát vydal se svými legionáři do protiútoku! Caesarova přítomnost vyburcovala legionáře k naprosté zuřivosti. Zaútočili na Galy a začali je zatlačovat zpět. V tom vyrazila germánská jízda a bitva byla u konce. Vercingetorix poznal že je situace beznadějná. Sám se svými veliteli vyjel z města Alesie a vzdal se Caesarovi. Vercingetorix byl dopraven do Říma a za několik let rituálně uškrcen.
Důsledek bitvy
Ihned po bitvě se galské povstání zhroutilo. Během následujících dvou let byla již celá Galie pod Caesarovo kontrolou a již nikdy zde neproběhlo povstání. Galie se pod římskou nadvládou značně zcivilizovala (takzvaná romanizace). Důležité však bylo, že Galie sloužila Caesarovi jako hlavní základna kde mohl čerpat zásoby a vojáky. Značné bohatství, které Caesar poslal do Říma vzbudilo značný obdiv prostého lidu a značnou závist Pompeia Magna a římských senátorů. Tato závist a narůstající napětí byla jednou z příčin proč vypukla občanská válka. Po této válce a po Caesarově smrti vzniklo římské císařství a první římským císařem byl Octavianus, Caesarův vnuk. Můžeme tedy říci, že bitva o Alesii vedla přímo k podmanění Galie a nepřímo k římské občanské válce a k římskému císařství. Šablona:Portál Antika
Literatura
- FULLER, J. F. C. Julius Caesar: Muž, voják, a tyran. [s.l.]: Da Capo Press, 1991. ISBN 0-306-80422-0.
- CAESAR, Julius. Zápisky o válce galské. [s.l.]: Harvard University Press ISBN 0-674-99080-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva o Alesii na Wikimedia Commons