Bissingenský palác
| Bissingenský palác | |
|---|---|
 Palác je tvořen dvěma domy (druhý a třetí zleva) | |
| Účel stavby | |
hotel, komerční prostory | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Architekt | Ignác Palliardi |
| Přestavba | kolem 1806 |
| Poloha | |
| Adresa | Spálená č.p. 90/17 a 90/19, Nové Město, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Spálená |
| Souřadnice | 50°4′46,91″ s. š., 14°25′10,24″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 53770/1-1072 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bissingenský palác (někdy zvaný také Tatarkovic dům, později Schwarzenberský dům) je objekt v Praze 1 na Novém Městě ve Spálené ulici. Tvoří ho vlastně dva funkčně propojené domy, č.p. 90/17 a č.p. 90/19, které jsou od roku 1964 chráněny jako kulturní památka.[1]
Historie a popis[editovat | editovat zdroj]
Palác je na místě dvou gotických domů a v jeho klasicistní podobě jsou uchovány i stopy někdejších renesančních a pozdně barokních přestaveb.
Majitelem jižněji položeného z obou domů (Spálená 17) byl v roce 1543 Tobiáš Tatarka, později patřil mj. Karlovi z Bissingenu (1686–1742). Barokní přestavba proběhla ve druhé polovině 17. století a ve 30. letech 18. století, klasicistně byl dům upraven nejprve podle plánů Ignáce Palliardiho kolem roku 1806 a pak ještě podle Jindřicha Hausknechta[2] v letech 1821–1823. Severnější z obou domů (Spálená 19, původně č.p. 91) byl nazýván i Radechovský dům či U Kašpárků.
Od roku 1850 patřily oba domy Schwarzenbergům a Karel III. ze Schwarzenbergu (1853–1904) tu zemřel. V roce 1940 byl objekt upraven architektem Františkem Čermákem pro potřeby finančního ústavu. Později ho využíval národní podník Škoda Plzeň, po roce 1990 byl privatizován a adaptován na hotel.
Dům Spálená 17 je dvoupatrový s jednoduchou osmiosou uliční fasádou, v parteru obloženém travertinem jsou prosklené výkladce a asymetricky umístěný průjezd, nad nímž je kamenný schwarzenberský erb. Ve výkladci napravo od portálu jsou na vložených deskách alegorické reliéfy s motivy spoření od sochaře Jana Adolfa Vítka z roku 1940. Dvorní fasády jsou hladké, pavlač v patře je novodobě zasklená. Na severní straně připojený dům Spálená 19 je výrazně menší, jednopatrový, má historizující čtyřosou fasádu se štítem a vikýřem. K objektu patří i dvůr, jehož zadní část uzavírá třípatrová budova bývalé tiskárny (z roku 1921).[1]
Jednotlivé domy[editovat | editovat zdroj]
-
Spálená 17 -
Spálená 19
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bissingenský palác na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b měšťanský dům - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Hausknecht, Jindřich, 1774-1823 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 974.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 81.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 250.