Berg C.I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aviatik C.I Berg
Určení průzkumný letoun
Výrobce Aviatik
Šéfkonstruktér Julius von Berg
První let 1916
Zařazeno 1917
Uživatel k.u.k. Luftfahrtruppen
Vyrobeno kusů 255

Aviatik (Berg) C.I byl rakousko-uherský jednomotorový průzkumný dvouplošník smíšené konstrukce používaný v první světové válce.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Projekt letounu Aviatik C.I vypracoval konstruktér Dipl. Ing. Julius von Berg na jaře 1916 a 8. června ho předložil Leteckému arsenálu ve Fischamendu. Fliegerarsenal však společnosti Aviatik nařídil pokračovat v licenční výrobě průzkumných strojů Knoller C.II. Až na přímou intervenci velitele Luftfahrtruppe Obersta Emila Uzelace objednal Letecký arsenál u Aviatiku v září 1916 stavbu tří prototypů (30.14 až 30.16). Výzbroj Aviatiků C.I obvykle tvořil pevný a pod úhlem 15° nahoru vyosený kulomet Schwarzlose M.16 ráže 8 mm a identický pohyblivý kulomet ovládaný pozorovatelem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp 30.14, poháněný řadovým vodou chlazeným stojatým šestiválcem Daimler o výkonu 136 kW, byl zalétán 26. listopadu 1916 v Ošprech. Od pozdějších sériových strojů se lišil třídílným horním křídlem s baldachýnem neseným vzpěrami. Protože třetí prototyp 30.16 nevyhověl při statických zkouškách tuhostí a pevností nosných ploch, byly následně zesíleny a horní pak stavěno vcelku.

V březnu 1917 pak Fliegerarsenal u výrobce objednal celkem 96 kusů C.I včetně prototypů. Celkem 49 z nich mělo obdržet motory Daimler o 136 kW (série 37) a zbytek pohonné jednotky Daimler o výkonu 147 kW (série 137).

Na jednomístné fotoprůzkumné stroje s pevně instalovanou svislou kamerou bylo upraveno 16 strojů C.I série 37 a 12 série 137.

Letecký arsenál následně objednal licenční výrobu Aviatiků C.I u Lohnerwerke ve Vídni-Floridsdorfu, který od srpna 1917 postavil 32 kusy série 114 s Daimlery o 136 kW a 18 série 214 s Daimlery 147 kW.

Další licenční výroba C.I probíhala u firmy Ungarische Lloyd Flugzeug und Motorenfabrik v Budapešti a Aszódu. Celková produkce zde od září 1917 dosáhla počtu 45 kusů C.I série 47, avšak s nespolehlivými pohonnými jednotkami Daimler o 136 kW vyráběnými uherskou firmou MAG. Část byla na polních letištích upravena na jednomístné.

Od února 1918 dodávala 40 strojů C.I série 83 se slabšími Daimlery továrna WKF ve Vídni a Hennesdorfu. Dvanáct bylo již během výroby upraveno na jednomístné, některé byly vyzbrojeny i synchronizovanými kulomety.

Rovněž od února 1918 do dubna dodala továrna MAG v Budapešti 24 kusy série 91 se slabšími Daimlery, z toho 6 jednomístných. Nasazeny byly v bojích na řece Piavě. V srpnu bylo 21 z nich určeno k přestavbě na cvičné s dvojím řízením a v říjnu proto odesláno do pražské továrny Al-Ma ing. Martia.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

První Aviatiky C.I série 37 obdržela v květnu 1917 letecká rota Flik 19, avšak shledala je pro polní službu poddimenzované a poruchové. Oberst Uzelac proto výrobu na čas pozastavil až do místních zesíleních draku. Letouny série 37 byly vyzbrojeny Fliky 17D, 21D, 24F a 48D v jižních Tyrolích a Fliky 2D, 5D, 12Rb, 19DD, 22D, 23D, 32, 34D, 35D, 46P a 58D na frontě u řeky Isonzo.

Série 137 byla dodávána od září 1917, pro nedostatek výkonnějších Daimlerů někdy s instalovanými slabšími motory. Letouny série 137 byly vyzbrojeny Fliky 5D, 17D, 21D, 27D, 39D, 47D, 49F, 50D, 58D, 59D a 73D.

Stroje leteckého výrobce Lohnerwerke série 114 byly po jednom dodávány Flikům 2D, 4D, 10F, 16D, 19D, 23D, 27F, 46D, 47D, 49D, 50D, 53D, 57D a 58D.

C.I série 214 tvořila první výzbroj Fliků 22D, 38D, 40P, 49D a 52D. Některé letouny obou sérií byly polními dílnami upraveny na jednomístné.

Aviatiky série 47 operovaly u Fliku 101G, Fliky 17D, 24F a 39D pak jako dvoumístné i jednomístné. Letouny z produkce WKF byly na fontě používány jen omezeně, 7 převzal Flik 73D, avšak brzy byly nahrazeny typem Hansa-Brandenburg C.I.

Dva Aviatiky C.I byly v Československu po válce provozovány leteckým sdružením Bohemia, které ve stavu společnosti figurují naposledy 20. září 1922.[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro sérii 37[2]

  • Rozpětí: 8,40 m
  • Délka: 6,86 m
  • Výška: 2,26 m
  • Nosná plocha: 24,80 m
  • Hmotnost prázdná: 653 kg
  • Hmotnost vzletová: 976 kg
  • Maximální rychlost u země: 178 km/h
  • Výstup do 1000 m: 3 min 38 s
  • Výstup do 5000 m: 28 min
  • Vytrvalost: 3,5 h
  • Dostup: 6000 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAŠE, Jan. Stíhací letadla první světové války v Československu. 1. vyd. Most: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-23-x. 
  2. HORNÁT, Jiří. Aviatik (Berg) C.I. Letectví a kosmonautika. Říjen 2007, roč. 83., čís. 10, s. 69. ISSN 0024-1156. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Němeček, Vojenská letadla - letadla první světové války, Naše vojsko, 1974

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]