Phönix D.II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Phönix D.II
Určení stíhací letoun
Výrobce Phönix Flugzeugwerke AG
Šéfkonstruktér Ing. Leo Kirste
Ing. Edmund Sparmann

Phönix D.II byl rakousko-uherský stíhací dvouplošník. Letoun vyráběla firma Phönix Flugzeugwerke AG, na jeho konstrukci pracovali konstruktéři Ing. Leo Kirste a Ing. Edmund Sparmann.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Stroj vznikl zejména důkladným odlehčením draku letounu Phönix D.I a úpravami konstrukce, stroj měl průběžné horní křídlo bez vzepětí a přepracovanou VOP (výškové kormidlo navíc dostalo rohové odlehčení). Prototypem budoucího nového stíhače byl stroj Phönix 20.18, poháněný šestiválcem Hiero o výkonu 200 koní (147 kW). Ty se vyráběly v sériích 122, 222 a 322 na které navázal stroj D.IIa (série 422) poháněný motorem Hiero o výkonu 230 koní (169 kW). Všechny byly vyzbrojeny dvěma synchronizovanými kulomety ráže 8 mm.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Phönix D.IIa, série 422[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,80 m
  • Délka: 6,62 m
  • Výška: 3,01 m
  • Nosná plocha: 25,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 685 kg
  • Vzletová hmotnost: 951 kg
  • Maximální rychlost: 185 km/h
  • Čas výstupu do výšky:
    • 1000 m ÷ 2 min
    • 5000 m ÷ 24 min

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • Řadový vodou chlazený stojatý šestiválec Hiero
    • Výkon motoru: 230 k (169 kW)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • dva synchronizované kulomety Schwarzlose ráže 8 mm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Hornát, Phönix D.II, rubrika „Letadla 1914–1918“ (L+K č. 10, ročník LXXIV)
  • Jan Zahálka, Mgr. Petr Aharon Tesař, Sigmund Tyrlik: Phönix D.I-D.III. JaPo Publishing, Hradec Králové 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]