Benzyl-karbamát
| Benzylkarbamát | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | benzyl-karbamát |
| Sumární vzorec | C7H9NO2 |
| Vzhled | bilá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 621-84-1 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 210-710-4 |
| PubChem | 12136 |
| SMILES | C1=CC=C(C=C1)COC(=O)N |
| InChI | 1S/C8H9NO2/c9-8(10)11-6-7-4-2-1-3-5-7/h1-5H,6H2,(H2,9,10) |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 139,15 g/mol |
| Teplota tání | 88 °C (361 K)[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS07 | |
| H-věty | H302 H315 H319 H332 H335 H412[1] |
| P-věty | P261 P264 P264+265 P270 P271 P273 P280 P301+317 P302+352 P304+340 P305+351+338 P317 P319 P321 P330 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Benzylkarbamát je organická sloučenina se vzorcem C6H5CH2OC(O)NH2, bílá pevná látka rozpustná v organických rozpoštědlech i ve vodě. Strukturně jde o ester kyseliny karbamové (H2NCO2H) a benzylalkoholu, připravuje se ale reakcí benzylchlorformiátu s amoniakem.[2]
Benzylkarbamát se používá na tvorbu chránicích skupin na amoniaku při přípravách primárních aminů. Po N-alkylaci lze skupinu C6H5CH2OC(O) odstranit Lewisovými kyselinami.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu benzyl karbamát na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benzyl carbamate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/12136
- ↑ Hartmut Meyer; Albert K. Beck; Radovan Sebesta; Dieter Seebach. Benzyl Isopropoxymethyl Carbamate - an Aminomethylating Reagent for Mannich Reactions of Titanium Enolates. Organic Syntheses. 2008, s. 287. DOI 10.15227/orgsyn.085.0287.
- ↑ Francisco Sanchez-Sancho; Jose Antonio Romero; M. Angeles Fernandez-Ibanez. E-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 978-0471936237. DOI 10.1002/047084289X.rn01206. Kapitola Benzyl Carbamate.