Benz Patent Motorwagen číslo 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Benz Patent Motorwagen číslo 1
První spalovací motor na světě
Benz Patent Motorwagen číslo 1
Výrobce Karl Benz
Koncern Benz & Co.(Mercedes-Benz)
Roky produkce 1886 - 1893
Předchůdce ještě nebyl
Nástupce Benz Velo
Technické údaje
Délka 3200 mm
Šířka 1650 mm
Výška 1750 mm
Rozvor 1650 mm
Hmotnost 265 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Maximální rychlost 12,8 - 16
Spotřeba cca. 10
Motor
Motor spalovací motor
z vodorovného válce s vertikální vačkovou hřídelí

Benz Patent Motorwagen číslo 1 (nebo také Benz tříkolka 1, německy Benz Patent-Motorwagen Nummer 1), vyrobený v roce 1886 Carlem Benzem, je považován za první automobil poháněný spalovacím motorem.

Od mládí se Benz snažil sestrojit vůz, který by se pohyboval pomocí motoru spojeného s podvozkem (nebylo jednoduché přidat motor na stávající vozidlo). Patent na toto vozidlo získal Benz dne 29. ledna 1886, zapsán byl jako Deutsches Reichspatent č. 37435.[1] První veřejné představení prototypu se konalo v červnu 1886 v Mannheimu.

Tento vůz má mnoho podobností s moderními vozy, jako jsou benzínový motor, elektrické zapalování, karburátor, vodní chladič a podvozek.

Kočár bez koní[editovat | editovat zdroj]

Benz Patent Motorwagen číslo 1
Replika vozu Benz Patent-Motorwagen Nummer 1 v pohybu

Pohon vozu představoval jednoválcový čtyřtaktní zážehový motor o objemu 0,954 litru. Tento typ motoru je dodnes základním pilířem všech spalovacích motorů: kliková hřídel s protizávažím, elektrické zapalování, vodní chlazení.

Podle Benzova měření byl výkon motoru 0,67 HP (0,5 kW) 250 ot./min. (podle pozdějších testů Technické univerzity ve Stuttgartu mohl motor poskytovat 0,9 HP (0,67 kW) při 400 ot./min.) Na svou dobu šlo o extrémně lehký motor o hmotnosti asi 100 kg. Měl otevřenou klikovou skříň a odkapávací olejový systém. Motor stabilizoval velký horizontální setrvačník.

Odpařovací karburátor pro přípravu směsi obsahoval zásobu 1,5 litru paliva a byl řízen šoupátkem pro regulaci výkonu a otáček motoru. Toto šoupátko bylo pod sedadlem řidiče. Zapalování věnoval Benz mnoho času a vývoje, než našel řešení, při kterém upravil nízký výkon proudu baterie. Použil indukční cívku pro vyšší napětí. Zapalovací svíčku vyvinul Benz sám, pozdější výzkum ukázal, že materiál jejích elektrod víceméně odpovídal komerčním zapalovacím svíčkám z třicátých let 20. století.

Chlazení spalovacího motoru byl zvláštní problém, jelikož nešlo motor připojit k vodnímu chlazení. Využil tedy jednoduché chlazení odpařováním, které se ukázalo být u malého výkonu motoru účinné a dostatečné. Na 100 kilometrů vůz spotřeboval 10 litrů paliva, kterým byl lehký benzín ligroin, v té době prodávaný v lékárnách jako čistič na skvrny.

Rám vozu byl ze svařovaných ohýbaných ocelových trubek. Celé vozidlo bylo postaveno jako tříkolový velocipéd (viz patent). Přední kolo viselo na neodpružené vidlici a bylo řízeno klikou. Benz sám vyráběl všechny tři obruče potažené pevnou gumou. Kola byla dodána z továrny jízdních kol Adler ve Frankfurtu nad Mohanem. V kolech již bylo kuličkové ložisko. Přenos výkonu motoru od klikové hřídele k zadním kolům byl řešen pomocí řetězů, jenž byly podle pořadí spojeny s pevnou nápravou a rámem. Tento první automobil měl pouze jeden rychlostní stupeň v podobě pevně instalovaného disku a integrovaný diferenciál. Neměl žádné další převodové stupně a ani zpátečku.

Místo spojky zde pracoval mezi motorem a hřídelí plochý pás. Vůz používal k brzdění ruční páku na hřídelní řemenici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benz Patent-Motorwagen Nummer 1 na německé Wikipedii.

  1. Kopie patentu Carla Benze

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]